Dávno už nemusíte nosit stejnou kombinézu jako půlka sjezdovky a závidět těm pár jedincům, kteří si tu svoji dovezli ze zahraničí. Dnes už nemusíte mít ani svetr a pořád budete dostatečně izolovaní na to, abyste při jakémkoliv zimním sportu neumrzli. Speciálně za předpokladu, že se zrovna chystáte pořádně hýbat. Není to tím, že bychom byli méně praktičtí a více se chtěli líbit než naši předci, jenom jsme měli už dostatek času přijít na způsob, jak obě varianty rozumně skloubit.
Kožešinoví seveřani
Mohlo by se zdát, že mezi první lyžaře patřili lidé z období, které známe z filmů pro pamětníky. Ale co severské státy, které se se zimou a mrazem potýkají v mnohem výraznějším měřítku než my? Pro ty není zimní oblečení jen příležitostně využívaným oděvem, ale naprosto nezbytnou dennodenní záležitostí. Co tedy oni od začátku nosili? Kůži, respektive kožich. Lidé nejsou majiteli zimou nepropustné ochrany a naše jemná kůže si vyloženě říká o další, „cizí“ vrstvy.
Elegantní praotcové
U nás to začalo honosně. Praotcové lyžování někdy před 120 lety příliš nedbali na praktičnost. Lyžování byla především zábava a přehlídka tohoto speciálního umu byla hodna neméně slavnostního oblečení než na běžné plesy. Oblek, nejlépe doplněný motýlkem, případně také šálou, čepicí či kloboukem, boty tmavé a kožené, to nebylo žádnou výjimkou. Přes to občas i něco, co by mohlo vzdáleně připomínat bundu. Lehčí varianta potom zahrnovala lehký svetřík, jen tak, aby se neřeklo, a baret.
Při pohledu na dobové výjevy může mít člověk pocit, že lyže sloužily pouze jako prostředek k tomu, jak se v zimě dopravit z bodu A do bodu B, tedy spíš takové dnešní běžky. Je pravda, že dobová auta terénní výjezdy nejspíš příliš nezvládala. Pomocí lyží se dalo snadno dopravit např. z vysokohorské chaty na oslavy a veselé sešlosti v údolí, a s tím pak souviselo i příslušné odívání. Mezi takové slavnosti patřily často i různé karnevaly a maškarní na lyžích, rozmanitost oděvu se tím ještě rozrůstá.
Kombinéza a kšilt
Šusťáková kombinéza je sousloví, které vzbuzuje hrůzu u mnohých lidí vyrůstajících v druhé půlce 20. století. Jedinou alternativou se staly, hlavně u mužů, nepříliš slušivé legíny a péřový kabát. Mezi čepice přibyly i takzvané kulichy různých tvarů, z nichž jeden je dnes označovaný také anglickým „beanie“. Některé slečny a dámy aranžovaly šátky v ležérním francouzském stylu. Později se začalo jezdit bezpečněji a občas přibyly i helmy, důležité ale bylo, aby to na sjezdovce všechno dostatečně zářilo barvami, a pokud ne, mělo to někde aspoň proužky. Na přelomu století, v 50. letech, se stal oblíbeným doplňkem kšilt, zabraňující oslepení vysokohorskými paprsky, ne už tolik sněhovými bouřemi.
Nové materiály
Dříve nezbytná šusťáková kombinéza tak byla rozpůlena. Sice je tu možnost, že vám bude táhnout na záda, zase se ale vyhnete svlékací hysterii při návštěvě toalety. Je to jednodušší. Až na kšandy, asi nejzajímavější a stále obvyklou součást oděvu pro zimní sporty, kterou můžete nosit i dnes, aniž byste se měli obávat dobového vybočení. Otázka je, co nás ještě může v tomto odvětví čekat, ale zatím to vypadá, že po různých variantách péřových a prošívaných bund směřuje zimní oblečení zpátky ke svému ztenčování.
I oblečení hubne společně s táním ledovců, oteplováním planety a vývojem nových střihů a materiálů. Ergonomické střihy, syntetické materiály, ale i prodyšnost a odolnost větru. Softshell, goretex a další neologické názvy, o kterých by si před několika lety lyžaři nejspíš ještě mysleli, že jsou smyšlené. Dnes ale hrdě oblékají každou novinku a s radostí poučují své spolusjezdaře, jaký převratný vynález na sobě mají. Jste jedněmi z nich?
