Jaký je spánek miminek? Tuto otázku si pokládají rodiče i výzkumné týmy a vědci. Čím vyšší vzorek dětí ve studii mají a čím delší časový úsek zkoumají, tím různorodější jsou výsledky zkoumání.
První doporučení lékařů ohledně spánku miminek vznikala na přelomu 19. a 20. století a byla spíš odrazem politické, ekonomické a sociální situace než tím, jak to skutečně funguje na fyziologické úrovni. Vznikala ještě předtím, než vědci vůbec prozkoumali rozdílnost ve fyziologii spánku miminek, dětí a dospělých. Bohužel se právě nedostatečné informace z minulosti dodnes přenáší do doporučení některých odborníků. Dnes už ale víme mnohem víc, třeba i to, že normální spánek miminek je odlišný od toho našeho a že metody vyplakávání nejsou dlouhodobým řešením spánku.
Proč nedoporučuji nechávat děti vyplakat?
Tlak na celonoční spánek přináší nejen stres, ale také rychlonávody. Jedním z nich je právě vyplakání.
Vyplakání je založeno na tom, že rodiče ignorují noční pláč miminka. Očekává se, že miminko své volání pláčem nakonec vzdá a zvykne si v noci neplakat a nebudit rodiče. Jenže pláč je komunikace a u miminka, které je závislé na naší pomoci je právě volání pláčem a naše reakce na něj zásadní.
Zastávám názor, že vyplakávání není dlouhodobé řešení spánku ani problémů s ním. Od hledání skutečné příčiny problémů se spánkem nebo usínáním nás naopak mohou tyto metody vzdalovat. My jako rodiče se od narození miminka učíme vnímat jeho neverbální signály únavy, spokojenosti i nespokojenosti a ignorováním pláče se také učíme ignorovat projevy komunikace miminka, což se pak může projevit i v denním vzájemném porozumění.
Když miminko po takovém plačtivém volání po přítomnosti rodičů přestane najednou plakat, neznamená to, že klidně usnulo. Biologická antropoložka Helen Ball, která se více než 20 let věnuje výzkumu spánku rodičů a miminek, vysvětluje:
„Miminko se v situaci, kdy se rodič nevrací a nereaguje na jeho volání, dostává do takzvaného tichého režimu. Přestane plakat buď vyčerpáním, nebo proto, aby zbytečně neztrácelo energii, kterou si musí uchovat pro svoji záchranu. Má pocit, že je opuštěné. Děti do prvního roku ještě nemají natolik vyzrálou nervovou soustavu, aby chápaly, že rodiče jsou v jiné místnosti, nebo aby porozuměly, když jim rodič řekne, že sice nepřijde, ale že se nemusí bát. Zvýšený stresový hormon v těle miminka může zůstávat nadále i poté, co přestane plakat a zdá se, že usnulo.“
Miminka neumí spát celou noc a je to normální
Už ti spí celou noc? Možná jste podobnou otázku od svého okolí také slyšeli. Díky pokrokům ve výzkumu spánku už ale víme, že tlak na celonoční spánek miminek byl jeden z velkých omylů nedávné historie.
Doporučení a popis spánku miminek se začíná pomalu měnit. Už víme, že většina 3 ani 6měsíčních dětí nedokáže prospat celou noc bez probuzení, většina dokonce ani později. Do jejich spánku intenzivně vstupuje pohybový i psychický vývoj a dozrávání nervové soustavy. V prvním roce života je právě pohyb to, co může dětem ve vlnách měnit způsob a délku spaní. Po prvním roce to může být zase psychické dozrávání.
Co říkají výzkumy
V kanadském výzkumu mezi 388 dětmi od 6 do 12 měsíců se ukázalo, že 57 % se budilo v noci ještě v šesti měsících a 43 % i v prvním roce života. Výzkumníci objektivně podotýkají, že některá buzení nemusela být zaznamenána, protože výzkum byl zaměřen na posuzovaní spánku maminkami. To mohlo čísla ovlivnit. Také se nerozlišovalo místo spánku, které může hrát velkou roli ve vnímání probuzení matkou. Přes to všechno byl počet budících se dětí vyšší než polovina.
Další výzkum, z Velké Británie, zjišťoval spánek 715 miminek ve věku mezi 6 a 12 měsíci. Podle něj až 78,6 % miminek nespalo pravidelně celou noc, a dokonce se nenašla spojitost ani se stylem krmení. Jinak řečeno, ve výzkumu se neprojevilo, že by bylo umělé mléko nebo dřívější zavedení příkrmů zárukou delšího nočního spánku bez buzení.
Spánkový výzkumník Armstrong se svými kolegy už v roce 1994 uvedl, že podle jeho výzkumu mezi více než 3200 dětmi se ukázalo jako běžné, že se děti ještě v prvním roce života pravidelně budí.
Spánek miminek je proces vývoje – co už o něm víme:
- Zdvojnásobení kapacity mozku: Děti se rodí s 25% kapacitou mozku ve srovnání s dospělými. Za první rok se jeho kapacita zdvojnásobí a dítě prochází intenzivním psychickým a fyzickým vývojem. K tomu je potřeba spousta energie a s tím souvisí častá potřeba jejího doplňování. Proto se miminka potřebují kojit podle svých potřeb, a ne podle časového harmonogramu.
- Úspěšné kojení: Kojení podle potřeb miminka pomáhá k ustálení produkce mateřského mléka a k dlouhodobému úspěšnému kojení.
- Změny podle vývoje: Velké skoky ve vývoji se mohou odrazit na krátkodobých změnách ve spánku.
- Děti se budí i do 4 let: Je normální, že miminko potřebuje v noci kojit nebo se ujistit o vaší přítomnosti. Polovina dětí se podle výzkumů budí v noci i po prvním roce života. Tyto potřeby se s věkem a vývojem různě mění. Nejčastěji děti začínají spát pravidelněji celou noc mezi 2. a 4. rokem.
- Lehká fáze spánku: Miminka se častěji nachází v lehké fázi spánku, což je chrání. Také v ní dozrává nervová soustava a to je pro miminka, která za první rok až zdvojnásobí svou kapacitu mozku, zásadní.
- Miminko v ložnici: V lehké fázi spánku je miminko více ve střehu vůči okolním vlivům, a protože je po narození nevyzrálé a závislé na péči, potřebuje s rodičem komunikovat a upozorňovat ho, když se děje něco, co by ho mohlo ohrozit. Proto se častěji doporučuje mít miminko v noci ve stejné místnosti, kde spí rodiče, aby ho mohli vnímat i během spánku.
- Mazlení pomáhá: Blízkost rodiče a tělesný kontakt (nošení, hlazení, uspávání, utišování pláče, kojení…) pomáhá ke zklidnění tepové frekvence, k pozitivní smyslové stimulaci potřebné pro dozrávání nervové soustavy a k učení se sociální interakci a zvládání stresových situací.
- Co ovlivňuje samostatnost: Učení miminka na samostatnost v prvních měsících věku nijak nepředurčuje nebo nezaručuje jeho samostatnost ve spánku a usínání v pozdějším věku. Samostatnost je ovlivňována nejen věkem a schopnostmi dítěte, ale také dalšími faktory jako jsou povaha, sociální prostředí a interakce s členy rodiny, životní situace a individuální prostředí v rodině a v dané komunitě.
Noční buzení jako patologie
V některých případech může být noční buzení i známkou nějaké zdravotní komplikace.
Důležité je vnímat také další přidružené chování (jestli se budí s křikem, pláčem a není utišitelné ani kojením, krmením, náručí, naší blízkostí). Nebo jestli se kromě častějšího buzení dítě projevuje i velmi pomalým vývojem, náhlou změnou nálad, apatií nebo změnami na zdravotním stavu – třeba vyrážky… V takovém případě doporučuji zdravotní stav a přidružené projevy na spánku dítěte konzultovat s pediatrem.
Mgr. et Bc. Lenka Medvecová Tinková – antropoložka, která se dlouhodobě specializuje na dětský spánek. Je také autorkou populárních knih pro rodiče a děti. V současnosti působí jako doktorandka na anglické univerzitě v Durhamu v oboru medicínská antropologie se zaměřením na výzkum dětského spánku a je autorkou projektu Prosím spinkej.
Hřejivá rodinná pohoda
Nechte váš domov zářit se spoustu hřejivých dekorací a světýlek.
