Být matkou, navíc dvou dětí, je někdy disciplína pro opravdu silné nátury. Důkazem toho byl jeden z mých nedávných víkendů, který dle mých plánů měl být plný relaxace, čerpání energie z přírody a rodinné pohody. Realita však byla přesným opakem. Rozhodli jsme se totiž celá rodina (já, manžel, 4letá dcera, 2letá dcera) vyrazit na víkend stanovat do volné přírody. Ani nevím, co mě to popadlo, stanovala jsem totiž naposledy, když mi bylo asi 15 let a to byla ještě doba bez internetu a mobilů, takže hóóódně dlouho zpátky. Asi jsem si myslela, že by bylo krásné odpočinout si od města, vyzkoušet něco nového a dokázat si, že si umíme užít volna i bez měkké postele a povalování se u televize.
A protože ne vše dopadlo dle plánu, sepsala jsem tento článek, abych další matky a otce nebo kohokoliv, kdo chce jet kempovat s dětmi, na takovou zdánlivě banální událost připravila.
Kam jet?
Výběr destinace byl velmi vzrušující, především pro naše sousedy, kteří nás klepáním koštěte do stropu museli usměrňovat. Já holka z vesnice a můj rozmazlený muž z teplého Řecka. Už tahle kombinace napovídá, že najít průsečík v našich názorech bude na hranici rozvodu. Nakonec jsem si díky psychickému vydírání vydupala jeden autokemp v blízkosti Českého Krumlova. Manžel mě s nápadem jet stanovat do Troje, což je od našeho domova 20 minut tramvají, nepřesvědčil. Později se ovšem ukázalo, že někdy poslechnout pragmatického muže má své výhody.
Ponaučení: Při výběru destinace berte také v potaz, na jak dlouho jedete a zda budete cestovat s dětmi!
Co si zabalit?
Balení 4členné rodiny, byť jen na výlet, je psychicky i fyzicky náročný úkol, to mi potvrdí každá maminka. Stanování je ještě o několik úrovní náročnější. Nejvíce mě překvapilo, že jsem dohromady zabalila včetně stanu a spacáků 17 zavazadel!!! Nějak mi totiž nedošlo, že je potřeba vzít s sebou i věci, které jsou v hotelech automatické – ručníky, toaletní papíry, hygienické potřeby, lékárničku, baterku… Při balení jsem si chtěla za svůj úžasný nápad jet s rodinou stanovat nakopat zadnici.
Ponaučení: Je vhodné si na internetu vyhledat soupis věcí, které je vhodné pro stanování zabalit. Nebudete pak nemile překvapeni, když zjistíte, že vám to zabere celý kufr a střechu u auta.
Připravte si úplatky pro děti
Jupí, konečně všechno naloženo. Po první hodině cesty jsem litovala, že jsme nakonec nejeli do té Troje. Děti kopaly do sedaček, kňouraly, přeřvávaly se a občas se i popraly. Neuspokojilo je ani euforické povídání o tom, jak budeme chodit na houby, opékat buřtíky a sbírat šneky. Po další hodině děti začaly brečet, a tak jsem začala uplácet jídlem. Na scénu přišel cereální rohlík s mrkvovou pomazánkou. Ten skončil rozdrobený všude po autě a pomazánka napatlaná na oknech. Druhý pokus byla šťavnatá nektarinka. Ta je zabavila na 5 minut. Mě na dalších 15, když jsem je musela komplet otírat od lepkavé šťávy. Příště beru tablety s pohádkami a obrovské lízátko, to by snad mohlo děti zabavit! 10 minut před cílem děti usnuly, jak už bývá jejich zvykem. Naštěstí jsme alespoň měli časový prostor chvilku bloudit a hledat ten „náš“ kemp.
Ponaučení: Na delší cestování s dětmi se důkladně vyzbrojte jídlem, které nedrobí, neteče, nemastí, nelepí a zároveň dětem chutná! Například piškoty nebo den staré šunkovo-sýrové šneky z listového těsta.
Jak postavit stan?
Když jsme přijeli, zdálo se, že vše bude už jen lepší. Ovšem až do momentu, kdy bylo potřeba postavit stan. Pro profesionální stanaře je to asi hračka. Pro někoho, kdo to ale v životě nedělal a navíc musí neustále pacifikovat děti, které náramně bavilo se po rozloženém stanu válet, šlapat a šermovat s kolíky, to byla noční můra. Po hodině a půl konečně stan jakžtakž stál. Jenom jsme dali do stanu spacáky a vše ostatní nechali prozatím v autě. Byl čas si začít užívat kempování.
Ponaučení: Vyhledejte si na internetu manuál pro sestavení vašeho typu stanu. Případně si postup zkuste najít na youtube. Ušetří vám to rozčilování.
Co k jídlu?
Po našem příjezdu do kempu se právě zapaloval oheň a u toho jsme nemohli chybět. Po celodenních útrapách jsem byla tak unavená a hladová, že jsem úplně zapomněla na své vegetariánské a bio vyznání a s chutí jsem zhltla 3 mastné špekáčky, které nám nabídli obyvatelé sousedního stanu.
Ponaučení: Chcete-li se i v přírodě stravovat zdravě, pak si už doma připravte jídlo. Například tofu v alobalu, nakrájenou a okořeněnou cuketu na gril a jiné.
Jak se v klidu vyspat?
Ten den jsme všichni zanedbali večerní hygienu a ani se nepřevlékali do pyžam. Děti byly ze stanu rozpačité, a tak si vynutily vlézt mi do mého spacáku. Ani jsem netušila, že to jde, ale šlo. Děti usnuly. Manžel také. Jen já jsem nemohla usnout. Možná to bylo kvůli namáčknutým dětem na mém těle, možná kvůli vzpomínkám z hektického dne a možná kvůli těšení se na zítřejší den v krásné přírodě. Nakonec jsem nějak usnula.
Ponaučení: Není od věci si s sebou kromě spacáku vzít také nějaké jiné nepromokavé přikrývky. Budou se vám hodit jak na přikrytí, tak i místo karimatek na zem a v neposlední řadě i jako pikniková deka na louku.
První a poslední ráno ve stanu
Ráno bylo velmi kruté. Manžela vyhnaly ze stanu střevní potíže. Asi daň za zradu vegetariánství. Já se naopak ze stanu nějak nemohla dostat. Měla jsem pocit, že mi někdo zalil celou páteř betonem. Myslím, že zablokovaná záda byla výsledkem tvrdé a studené země (karimatky jsem totiž opravdu nebrala), absence přirozeného pohybu díky dětem ve spacáku a deštivé noci. Po dvaceti minutách štelování se do pozice sedu jsem konečně i já vykoukla ze stanu. Mokrá voňavá příroda mě na sekundu přesvědčila, že to je to pravé. Ovšem přesně do chvíle, než mé oči utkvěly na dva páry dětských holinek, které byly po okraj naplněné vodou. Ano… přesně ty holínky, které jsem dětem v noci sundala a nechala „chytře“ před stanem.
Ponaučení: Nenechávejte si věci žádné věci venku před stanem. Nikdy.
Cesta domů
Úsměv na tváři zůstal už jenom dětem. V ponožkách běhaly v blátě před stanem a já jsem na ně kvůli bolestem zad ani nemohla zakřičet. Někdy mám pocit, že čím míň síly a zdraví člověk má, tím lépe zvládá krizové situace. Prostě jsme se na přírodu řádně nepřipravili. Nebylo vyhnutí, museli jsme zpět do civilizace. Naštěstí jsme den předtím všechno nechali v autě, takže stačilo nějak složit mokrý stan, spacáky, vylít holínky, převléct dětem ponožky a hurá do auta. Řídit jsem musela já, neb manžel se svíjel v křečích a nemohli jsme riskovat autonehodu. Zasedla jsem tedy za volant a jeli jsme domů.
Ponaučení z celého výletu:
Milé maminky, chcete-li si opravdu užít rodinný výlet do přírody, pak se na to důkladně připravte, nechte některé věci na manželích a nesnažte si dokazovat, že vše zvládnete. Důkazem toho je tento článek.
