Ačkoli si to možná neradi připouštíme, mnoho z nás vyrůstalo v prostředí, kde nám blízcí, učitelé nebo spolužáci dávali najevo, že nejsme dost dobří. Mohou to být cílené poznámky mířené proti nám, ale často i signály tak jemné a neviditelné, že je těžké si jich včas všimnout a reagovat. I když si to možná neuvědomujeme, tyto zkušenosti mají obrovský dopad na to, jakým člověkem v dospělosti nakonec jsme. Jak věříme sami sobě a svým schopnostem, zda jsme motivováni jednat a jak vnímáme svět jako celek.
Sama jsem s tím v dospělosti docela bojovala a donutilo mě to k rozhodnutí, že už tyto negativní pocity nechci dál nechat ovlivňovat můj život. Během posledních několika let jsem se s nimi naučila pracovat a musím přiznat, že to úplně změnilo moje vnímání. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem si uvědomila, že nejsem horší než ostatní, že mi nic nechybí a že je jen v mých rukou, jaký můj život je a bude. Naučila jsem se, že záleží jen na mně a nikdo nemá právo mě soudit nebo kritizovat.
Proč mám pocit, že nejsem dostatečně dobrá?
Práce na našich emocích začíná zjištěním jejich příčiny a podle mě určitě stojí za to promluvit si s psychologem.
Možná si říkáte – k psychologovi chodí jen ti, co mají doopravdy závažné psychické problémy. „Nic pro mě!“ Já jsem si to říkala také, protože pro mé okolí byli ti, co chodí na terapie, prostě blázni. A to, jak už teď vím, je ve vážně absurdní a hloupý názor.
Psycholog nikoho nesoudí a na základě svých znalostí a zkušeností může (mimop jiné) pomoci najít příčinu nedostatku sebevědomí a negativních emocí. Mně to vážně pomohlo – v klidu si s někým promluvit a mít možnost nahlédnout do sebe. Bez této pomoci bych se negativních myšlenek asi zbavit nedokázala. Potlačování emocí vůbec není řešením – jedná se o možná krátkodobý pocit úspěchu, ale dříve či později pomine.
Kritice se v životě nevyhnete, bez ohledu na to, zda se s ní setkáváte v prostředí blízkých nebo na internetu, který se „hejty“ jen hemží. Došla jsem k tomu, že pokud nedokážu změnit nějakou skutečnost, musím se naučit změnit svůj přístup k ní. Prostě všechno začíná v naší hlavě a záleží na tom, jak my sami přistupujeme k životu. Víra v naše schopnosti, sebevědomí a sebepřijetí jsou základem zdravých vztahů se sebou samým i se světem.
Utečte z porovnávací pasti
Určitě se shodneme, že v dětství jsme to zažili skoro všichni: „To máš zase trojku? Podívejte se na Moniku, vždycky má jedničky. Proč se nemůžeš učit tak dobře, jako ona?“
Jedná se o jeden z nejčastějších důvodů posilujících pocit, že nejsme dost dobří. Ať už se to týká přímo nás, nebo našich dětí, měli bychom si pamatovat, že kolem nás vždycky bude někdo, kdo je v něčem lepší, kdo dosáhl lepších výsledků… a neměli bychom to brát jako hru, kde jsme vždy poraženými.
Mnohem lepším způsobem je porovnávat se sami se sebou. Jaká jsem byla na začátku své cesty? Kam jsem směřovala? Kolik síly a energie jsem do toho vložila? Je mnohem příjemnější si uvědomit, kolik jsme toho dokázali svou vlastní prací a nasazením, znát všechny překážky, kterým jsme na cestě čelili, než porovnávat se s ostatními.
To, co lidé ukazují na internetu, se často od reality na míle liší
Žijeme v internetové době. Instagram je plný dokonalých fotek, vlivní lidé předvádějí svůj dokonalý život a sociální sítě jsou často plné závistivých komentářů a nenávisti. Když se na to zaměříte, je to obrovské množství negativní energie, která může ovlivnit vaše vnímání sebe sama.
Při procházení sociálních sítí mám vždy na paměti jednu věc: Na internetu většina lidí sdílí jen nejlepší okamžiky svého života. Tyto nastajlované fotky jsou často jen částí jejich skutečného života. Pokud věříte, že celý jejich den je právě takový, jak ho vidíte na internetu, zbytečně si škodíte. Málo kdy to tomu tak opravdu je. Špatné dny máme naprosto všichni. Všichni se trápíme s nemocemi a dalšími každodenními starostmi.
Nenechte se chytit do pasti tím, že začnete porovnávat své slabosti s iluzí vytvořenou na Instagramu nebo jiné platformě. Opravdový život je daleko za hranicí této online bubliny.
Čtěte také: Řeč těla naruby: co byste měli vědět o lidech, kteří (nejen) na Instagramu působí až moc dokonale?
Slavte své úspěchy
Nejen ty velké. Každý úspěch je výsledkem vaší tvrdé práce a odhodlání.
Radosti z mých úspěchů, bez ohledu na to, zda jsou velké nebo malé, mi dodávají motivaci a energii jednat. Díky tomu si uvědomuji cestu, kterou jsem prošla, a posiluji svou sebedůvěru. Každý krok vpřed mi dodává uspokojení a ukazuje, kolik toho v životě mám. Odměnit se můžete libovolným způsobem – výletem mimo město, procházou, něčím dobrým –nejdůležitější je mít pocit, že prožíváte speciální chvilku.
Netrestejte se, existuje spousta lepších způsobů, jak se motivovat
Negativní emoce plodí další negativní emoce. Je to kolo, které se samo točí. Sebetrýzní si akorát ublížíte, upadnete do deprese a místo stimulace motivace ji v tu ránu účinně potlačujete.
Máte zažito, že za neúspěch příchází trest? Já to tak také měla, ale došla jsem k tomu, že takhle se z místa nepohnu. Je to pak jen začarovaný kruh. Vybudujte si zdravý řetězec chování. Začněte malými kroky, které vám pomohou dostat se z místa, kde jste právě teď. Když o sobě budete přemýšlet, buďte k sobě laskavější a pokud máte pocit, že potřebujete kritiku, dělejte to konstruktivně.
Dovolit si chybovat přináší velkou úlevu a snazší cestu k cíli.
Pěstujte emoce, díky nimž se nebudete cítit provinile – to, že se něco pokazí, ještě neznamená selhání. Někdy se prostě musíme vydat jiným směrem. Bez chybování nezískáme zkušenosti, takže pocit viny nahraďte vděkem. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že cítit neustálou vinu mi nikdy k dosažení cílů nepomohlo.
To, co někdo řekl nebo udělal, možná nebylo myšleno proti vám
Všichni se můžeme stát obětí kritiky nebo slovního útoku. Nejčastěji se s tím setkávám na internetu, kde anonymita lidem dodává odvahu vylévat své negativní emoce na ty, které ani neznají.
Nejčastější chybou je brát si jejich kritiku osobně. Možná měli špatný den, jsou frustrovaní nefunkčními vztahy ve svém životě nebo prostě nesou na svých bedrech těžkou zátěž tvořenou vlastními negativními emocemi a neumí se s nimi vypořádat. To samozřejmě nikoho neomlouvá, ale vám hraje do karet, když si to uvědomíte. Můžete pak změnit vlastní přístup a nastolit si pohodu.
Myslete na to vždy, když vám někdo řekne něco nehezkého. Nejen na internetu. Uvědomte si, že nemusíte nést toto břemeno negativních emocí. Patří jim, ne vám.
Zbavením se tíživého tlaku perfekcionismu se osvobodíte od úzkosti, kterou přináší, a dovolíte si dosáhnout svých cílů a využít příležitosti. Budete se milovat takoví, jací jste, protože jste prostě dost dobří. :-)
Čtěte také: Sezení může probíhat i na dálku: Mám svého terapeuta a nestydím se za to!
