Blížící se návštěva zubaře v kalendáři dokáže zmobilizovat všechny vrásky na čele. Pro člověka je to adrenalin, který ho donutí vymýšlet celou řadu výmluv, jak obhájit ne úplně pečlivou důslednost, kterou nám při posledním sedánku doktor naordinoval. Vtip je v tom, že sebevíc promyšlená výmluva je pro zubaře jen další ze seznamu, který je ještě delší než jeho archiv vyvrtaných kazů.
„Bála jsem se, že to bude bolet.“
Strach z bolesti je úplně normální. Nejhorší je, že tenhle pocit vlastně ani nemusí být tolik mýtem – ano, někdy návštěva u zubaře bolí, ale jako důvod k jejímu vynechání ztrácí význam už jen proto, že výsledkem bude jen větší bolest. Ne teď, ale časem. Jedna kolegyně se bála vrtání zubu tak dlouho, až nakonec musela řešit ne jeden, ale tři zuby. Co ji pak bolelo snad ještě víc, byla nemožnost užít si svůj o víkendu napečený koláč. Všechno má zkrátka následky.
„Neměla jsem tolik času“
Připravit dětem sváču do školy, vypravit je, vypravit manžela… Rána jsou těžká a 5 minut navíc strávených v koupelně s mezizubním kartáčkem nás někdy stojí víc než trochu krve v umyvadle. Jenže čekat, že se s tím v ordinaci setkáme s pochopením, je logicky špatně. A je to správně. Ač si to nechceme přiznat, ten čas si vždycky můžeme najít a naši zubaři to moc dobře ví.
„Kamarádka mi říkala něco jiného.“
Tohle je možná můj nejoblíbenější. Kámošky nás dokážou dostat ze špatných nálad, dobře poradit, někdy nám dokonce vypůjčí svůj geniální recept na bábovku. Kde jejich kompetence ale naráží, je v případě rad ohledně péče o dutinu ústní. „Ty tvrdé štětiny mi ty zuby čistí mnohem líp, zkus je taky.“ Nebo „četla jsem, že stačí jen ráno, ale pořádně“. Protože o čem si rády přejeme, aby byla pravda, pravdou většinou není.
„Měla jsem pocit, že zuby mám v pohodě.“
…a tak jsem na to trochu kašlala. To, že nás zuby nebolí, neznamená, že jsou ve stoprocentní kondici. „Já pacientům vždycky rád začnu vyjmenovávat seznam nemocí, které lze diagnostikovat, aniž by je člověk byť jen minimálně cítil, a často je to pro ně docela šok,“ říká švagr. Je trošku morbidní, ale já ho docela chápu.
„Přestalo to, takže jsem neměla důvod.“
Tohle je z mojí vlastní dílny. Bolela mě horní čtyřka, tak jsem po dvou týdnech odkládání konečně zvedla telefon a objednala se. Dostala jsem rady jak, ale hlavně čím čistit. Co čert nechtěl, pár dní po návštěvě ordinace mě to najednou bolet přestalo. A protože důslednost není zrovna moje druhé jméno, všechno související s návštěvou jsem (trochu úmyslně) zapomněla. Teda jen do doby, než jsem po půl roce přišla znovu. A byl malér.
„Měla jsem bělicí pastu, ale asi nefunguje.“
Seznam zaručených nástrojů, přípravků, past a superschopných bělicích přístrojů, které pacienti používají, si prý švagr schovává hned vedle kalendáře. Prý do něj nahlíží ještě častěji. Tomu úplně nevěřím, ale jeho obsáhlosti ano. Bělicí pasta kaz jednoduše nepřebarví, stejně jako mikročástečky čistící mezizubní prostory nikdy nebudou silnější než ten nepříjemný mezizubák.
„Tekla mi krev z dásní, tak jsem to nedělala.“
Tohle je trošku kontrastní mýtus k odpuštění si péče z důvodu, že je asi všechno v pohodě. Sama jsem nevěřila, jak často je právě krev z dásní pro lidi indikátorem, že by se raději neměli svým dásním vůbec věnovat. Poradím vám za naše zubaře – je to bohužel přesně naopak.
Z těch všech mýtů, výmluv a příběhů by se dala sepsat celá kronika. Já sama jsem, s popelem na hlavě, tuhle sérii v řadě ordinací zaručeně rozšířila. Našli jste se v nich také? Rada za všechny zuby na závěr zní, že kdykoliv si nevíte rady nebo máte pochyby o zvoleném způsobu péče o zuby, vždycky se svému zubaři ozvěte. A radši dřív, než bude příliš pozdě, ať to nejste příště vy, kdo si kromě problému přinese i pěkně vyšperkovanou výmluvu.
Objevte kávové akce během Festivalu kávy
Akce platí od 25. 9. do 15. 10. v každém kamenném obchodě Tchibo.
