Takový chlap má ohledně oblékání tři základní podmínky. Aby nebyl nahý, aby to, co si oblékne, bylo pohodlné a v neposlední řadě, aby se necítil „jako blbec“. Právě třetí podmínka je přitom nejobtížnější. Nejde totiž jen o to, zachovat si důstojnost sám před sebou, ale i před ostatními.
A tam už je třeba buď mít vkus, nebo (pokud vkus nemá) vzorec, podle kterého se může kdykoliv zařídit a neuřízne si ostudu. Zjednodušeně řečeno jde o jistotu, že ve vlastním šatníku (nebo v obchodě) nikdy nesáhne úplně vedle.
Technika FI-FO
V praxi jde především o stabilitu s výjimečnými výstřelky. Pokud jednou něco fungovalo, není potřeba to měnit, respektive měnit pouze v případě, kdy je to dál neúnosné.
Čili ‒ mám modrý svetr, chci modrý svetr. Ideálně na vlas stejný. V tom nejlepším případě rovnou dva, aby se to nepletlo.
Princip nošení pak spočívá v technice FI-FO – tedy first in, first out. Představte si třeba patery prakticky totožné modré kalhoty zarovnané v komínku. Postupně berete odspoda a vracíte navrch, přesně tak aby se všechny obnosily plus minus stejně. Přitom neřešíte den ani příležitost a každé ráno před zrcadlem vám to sluší přibližně stejně jako včera.
Kombinace a barvy v jednom stylu
Hlavní vtip je ale samozřejmě v kombinacích a barvách. Muž v takovém případě nepreferuje žádnou divočinu, ale logicky se pohybuje ve spektru, které snadno a vkusně napáruje i potmě ‒ černá, šedá, modrá, hnědá, u triček si kapku povolí uzdu a zářnou výjimkou jsou ponožky. Ty nejsou vidět, takže tam se s chutí utrhne ze řetězu.
Každý má přitom jasně definovaný módní vzorec, který se postupně vyvinul a z něhož nelze couvnout. Pokud jste jako muž začal před deseti lety nosit košile, budete je pravděpodobně nosit, i když venčíte mazlíčka. A klidně je pravděpodobné, že naopak jiné kusy oblečení na sebe nikdy nevezmete. Třeba polo tričko. Protože by to nebylo ono.
Někomu se přitom takový vzorec povede najít bez pomoci, někde vás dotlačí společenské postavení nebo zkušenosti. Často pomůže manželka, případně je mužův šatník výsledkem práce některé ex a od té doby se ho drží ‒ vzorec, nikoliv bývalá partnerka. Každopádně vzorce oblékání mužů bez vkusu se obvykle mění jen těžko. A když, tak to chce trpělivost.
Ve spoustě ohledů je tenhle chlapský přístup k módě nesmírně praktický, jak už muži občas bývají. I tak ale vyžaduje jistou dávku sebekritiky. Málokterý vzorec totiž vydrží funkční i po deseti letech tak, aby důstojně odrážel věk a postavu. Ať chcete nebo ne, i chlap musí občas obměnit šatník.
