Montessori. Cizokrajné slůvko, pod kterým si spousta lidí představí dřevěné hračky, tichou třídu a disciplinované děti. Ve skutečnosti jde spíše o výchovný směr, který v první řadě podporuje rozvojové aktivity.
Já osobně nejsem schopná tento přístup aplikovat 100 % – ale to nejsem u žádného. A je to tak v pořádku, každý jsme jiný a každá rodičovská zkušenost bude úplně jiná, než je ta moje.
Co je to Montessori?
Alternativní výchovný směr pojmenovaný podle zakladatelky, italské lékařky Marie Montessori. Klade důraz na to, aby dítě prožilo aktivitu tak, aby z ní mělo radost ono samo, ne aby potěšilo dospělého. Rodič nebo učitel pouze doprovází dítě, které je mnohem aktivnějším činitelem ve svém rozvoji. Pracuje s principem tzv. „připraveného prostředí“, které je uzpůsobeno dítěti a jeho schopnostem a potřebám.
Dopředu upozorním, že nejsem žádná odbornice na alternativní vzdělávací směry, neabsolvovala jsem kurzy – jen jsem přečetla spoustu knížek a článků a snažila se aplikovat některé, mně sympatické, principy na fungování běžné české domácnosti s batoletem.
Mých šest osvědčených Montessori principů pro malé děti
Zaprvé: když jde o hračky, méně je více
Vím, že je těžké vysvětlit širší rodině, že chcete omezit hračky pro dítě nebo nedej bože dát pravidlo „jeden dárek pod stromeček“. Výzkumy každopádně ukazují, že čím méně hraček dítě má, tím je kreativnější. Zároveň méně hraček tolik nerozptyluje pozornost a učí trpělivosti.
Já to řeším tak, že se snažím na hrací ploše (což je u nás koberec v obýváku) držet jen omezený počet hraček podle aktuálního zájmu a „roztahaná“ může být jen jedna. Pokud si chce dcerka hrát s jinou, společně tu aktuální uklidíme (jasně, někdy ji spíš uklízím víc já než ona, ale věřím, že děti se učí nápodobou a i tak si z toho něco odnese). Výběr hračky má ale v rukou vždycky ona, snažím se ji nenavádět.
Zadruhé: skoro každá věc může být pro dítě zajímavá
Je-li to bezpečné, samozřejmě – ostrý steakový nůž 2letému dítěti do ruky nedám. Na druhou stranu obyčejným příborovým nožem už může nakrájet banán. Chce to jen trpělivost, cvik, pozornost a pevné maminčiny nervy.
U mladších dětí doporučuju tvořit tematické košíčky. Do košíčku nebo misky naskládejte různé pomůcky z jedné oblasti – jednou z kuchyně, jindy z koupelny, z obýváku…, a nechte děťátko zkoumat a hrát si s nimi. Vsadím se, že nebude trvat dlouho, z mísy a vařečky si udělá buben, postaví věž ze šminek a tak dále :-)
O předmětech mu povídejte, jak a kdy se používají, dokud je to bude bavit.
Zatřetí: děti rády pomáhají a je to pro ně hra
Každé dítě chce pomoct mamince: s úklidem, s mytím nádobí, s rovnáním nákupu. Snažím se do většiny činností dcerku dle jejích možností a chuti zapojit. Chce to hodně trpělivosti, ale nevidím důvod, proč by nemohla mít vlastní houbičku na nádobí. Umýt si mističku a talíř zvládne už v pohodě sama. Odnést špinavé tričko do koše? Proč ne. Neberu to tak, že ji úkoluju, ale že ji jako rovnocenného partnera zapojuju do péče o domácnost. A nikdy jí nezapomenu poděkovat.
Proč jsem s Montessori začala tak brzo?
Osobně spatřuju velkou výhodu spíše u sebe než u dcerky – a to, že jsem si měla možnost zvyknout si na tento přístup od jejího nejútlejšího věku. Přirozeně ho zařazujeme, a já si tak postupně vyjasňuju svůj postoj k jednotlivým součástem tohoto směru.
Začtvrté: chyba je kamarád
Chybovat je lidské, říká se. Stejně normální nám ale přijde chyby trestat, nebo na ně nějak poukazovat. V rámci pedagogiky Montessori je chyba chápána úplně přirozeně. Pokud dcerce něco nejde, „dělá chybu“, nechám ji zkoušet. Snažím se nezasahovat, pokud to není nutné, a i tak se nejdřív zeptám: „Chceš pomoct?“ Pokud odmítne, dál jen pozoruju. Myslím, že je důležité děti respektovat a naučit je, že jsme tu pro ně, ale nebudeme se jim do životů montovat, pokud to samy nechtějí.
Zapáté: zapojujeme všechny smysly
Není nic snazšího, než nasypat do několika misek různě strukturované materiály a nechat dítko se v nich trošku prohrabat nebo ho vyzvat, aby lžící přesýpalo obsah jedné misky do druhé. (A když dáte na zem igelit, pravděpodobně nebudete mít kuskus nebo fazole všude.) Oblíbenou aktivitou je i senzorický chodníček, kde tentokrát dítě zkoumá různé povrchy nohama – naše nejoblíbenější část je bublinková fólie :-) můžete přidat i tác s pískem, nasypat na zem kostky lega a podobně.
Čtěte také: Jak na domácí smyslový chodníček z toho, co máte doma
A třeba zmíněné lego není sice úplně klasická hračka z Montessori pokojíčku, ale dá se využít i jinak – třeba k učení barev. Vyberu vždycky víc kostiček a nechám malou, aby je roztřídila podle barev. To samé se dá trénovat s plastovými kolíčky na prádlo, nebo s víčky od PET lahví, cokoli najdete doma.
Hodně se mi osvědčily i obrovské papíry do flipchartů koupené v kancelářských potřebách – malá má tak při kreslení a vyrábění opravdu velkou plochu pro tvoření, neomezuje ji A4. Běžně mícháme vodovky a pozorujeme, jak se barvy spojují a vznikají nové.
Při vaření ji zase nechávám očichávat koření, bylinky, čaje…
Čtěte také: Jak v dětech probudit Picassa & jak odstranit skvrny, když se netrefí na papír
Zašesté: seznamujeme se s přírodou, jak jen to jde
Venku je tolik věcí, které se dají zkoumat! Není procházka, ze které bychom něco nedonesly domů. A víc než kdy jindy, ve světle všech přírodních katastrof, které poslední dobou zažíváme, si myslím, že vychovat děti k tomu, že přírodu je třeba opečovávat a chránit, ne drancovat za každou cenu, je hodně důležité.
Skvělou pomůckou na učení zvířat/rostlin jsou třísložkové karty nebo různé zalaminované skládačky. Ty si můžete vytvořit buď sami, nebo probrouzdat Eschovku, existují v různých variantách. S dvouletým dítětem pravděpodobně využijete jen část jejich potenciálu, ale jak poroste a bude se učit číst, jako když je najdete! Navíc děti si samy mohou ověřit, jestli vše přiřadily správně.
Zároveň máme doma „krabici přírodních pokladů“. Nalezené věci se snažím nevyhazovat, pokud nejsou úplně špinavé a plné brouků, a všechny kaštany, šišky, šípky, klacíky a kamínky do krabice ukládáme. O co zajímavější na zkoumání jsou přírodní struktury než jednolitý plast! Až dítě projeví zájem o počítání, už budete vědět, jak tyhle poklady využít.
Kam na ty aktivity pořád chodit?
Můj nejoblíbenější zdroj je… tramtadadá… Pinterest. Nekonečná studnice inspirace (ale taky balastu samozřejmě), která nikdy nevyschne. Na cesty a trochu toho vzdělávání mám v oblibě materiály Ateliéru v lese, případně se probírám Eschovkou, kde jsou materiály buď zdarma, nebo za pár korun. V češtině nedávno vyšla kniha Montessori batole, a pokud umíte anglicky, může vás zaujmout i The Montessori Notebook.
Pro začátečníky doporučuju knížku Jak vychovat úžasné dítě podle principů Montessori od Tima Seldina.
Hlavně se nesrovnávat
Že něco funguje jednomu, neznamená, že bude fungovat i druhému. Že jedno dítě zvládne něco ve 2 letech a jiné o pár měsíců dřív či později, je úplně normální. Podle Marie Montessori prochází jednotlivé dítě různými senzomotorickými obdobími, kdy se snáz něčemu učí – tato období ale mívají rozpětí několika měsíců až let. Takže stačí důvěřovat dítěti a sobě :-)
