Zatímco my své vlasy vnímáme spíše jako módní doplněk, pro naše předky byly nesmírně významnou součástí těla, sídlem síly (Samson), citu (severoameriční indiáni), nebo naopak hříchu (v monoteistických náboženstvích). Pravda je, že vlasy, neustále se obnovující, až pět let pomalu přirůstající orgán, mají paměť. Zároveň jsou vlasy, jejich absence nebo zakrytí, jednou z prvních věcí, kterou na člověku zaznamenáme. Jednotlivé účesy mohou být specifickou formou komunikace, naše přirozená barva vlasů prý souvisí s naší povahou a celkově by povídání o vlasech vydalo na celou knihu.
A protože jsou vlasy tak důležité, je ještě důležitější jejich stříhání. Přesněji razantní změna účesu, zkrácení, oholení… zkrátka postřižiny.
Zatímco naše prababičky si stříhaly vlasy, aby se jim po svatbě vešly pod čepec, my se vlasů vzdáváme po rozchodu, po padesátce, po narození dětí… Jen pro to máme méně magické argumenty. „Už jsem byla vypelichaná“ nebo „k dětem potřebuju něco praktického“.
Poprvé jsem své dlouhé vlasy shodila ve 13 letech a měsíc před čtrnáctými narozeninami jsem vlasy neměla delší než 5 cm. Mé dvacetileté já mělo světlou hřívu skoro do pasu, v metru budilo pozornost téměř nežádoucí a postavu mělo skoro jako modelka. Skoro. Mé modelingové kariéře nadbývaly 2 cm. Hned na druhý den po tom, co jsem zrušila smlouvu s agenturou, jsem koupila první lepší barvu, co mi přišla pod ruku, a nabarvila se. Omylem ne na oříškovou, ale do zrzava. Hm. A když už, tak co už. Zrzavá mi vydržela celá vysokoškolská studia. Až po promoci jsem ucítila, že je její doba pryč – jenže co s tím, když ani stahování barvy u specialistů nijak nepomohlo? Na dlouhých vlasech jsem si trvala. I při nástupu do nové práce. I po rozvodu. I během skorosingle léta. A sotva jsem se rozkoukala a uklidnila natolik, že mě napadlo ostříhat se, už jsem byla zadaná. S podmínkou.
„Jestli se ostříháš, rozejdu se s tebou.“ Nebylo to poprvé, co jsem slyšela tuhle větu. Vlastně mi to opakoval každý muž, se kterým jsem kdy byla. Jestli se ostříháš, je konec. A tak jsem se nestříhala. Jenže… jsou takové vztahy zdravé? Místo vlasů jsem se tedy zbavila krásného, urostlého mladíka. (Kontakt vám nedám, dnes už má syna a bude se ženit.)
Do mého života záhy vstoupil nový muž a překvapivě, stříhání mě neopustilo. „Co kdybych se nechala ostříhat na krátko?“ „Hm, tak jo, může to být zábavné.“ Má duše povyskočila radostí. A cosi mi šeptalo TO JE ON! A hned na druhý den jsem se objednala ke kadeřnici.
Co znamenaly změny vlasů v jiných kulturách a časech?
Naše prababičky po svatbě získaly nárok nosit čepec – a kvůli němu se musely ostříhat, jak už jsem psala. To třeba ortodoxní židovky si po svatbě hlavu začínají rovnou holit a nosí paruky.
Ostříhání či oholení vlasů může symbolizovat duchovní očištění, třeba jako holení tonzury u křesťanských duchovních, nebo formu oběti bohům, jak to známe v indických chrámech.
A dodneška nám to zůstalo jako podvědomý přechodový rituál odstřižení se od předešlého života.
Popisovat, co se mi honilo hlavou a co jsem paní Zuzaně řekla, je pro mě snad intimnější než psát o sexu. Ale že jste to vy…
Tahle dáma je mladší sestra mé bývalé, osudové lásky. Nelegitimní lásky. Chodila jsem k ní od počátku onoho nefér vztahu a každé stříhání u ní pro mě bylo malou obětí bohům. A tohle radikální, rok po provalení jeho nevěry, mělo být obětí nejvyšší. Rozpustila jsem culík, vlasy, po letech konečně celé v přírodní barvě, se mi naposledy svezly po ramenou.
Na krátko. Ne, nechci si je nechat. Byla ještě nervóznější než já. A pak už to šlo rychle. Z kadeřnictví jsem odcházela v rauši, vznášela se ulicemi. Splnila jsem si sen. A další život mohl začít.
Krátké vlasy mi přinesly novou kariéru, vdala jsem se v nich, počala a porodila dítě. Otestovala jsem různé varianty, včetně mulletu. A víte co? Zrovna dneska jsem si zase, po letech, udělala culík. Tak nějak vnitřně cítím, že tyhle zážitky už si chci nechat na hlavě. Kdo ví, jak dlouho?
Co bych vám poradila, pokud cítíte, že „to chce změnu“?
Nechte to uzrát
Chytlo vás to a potřebujete to hned? Za sebe doporučuju se na to alespoň vyspat. Počkat týden. Měsíc. Moje sestra se odhodlávala rok, než si byla jistá. Britney Spears si zkrátka za vzor neberte. ;-)
Můj osobní tip: se stříháním raději počkejte, než si v nové situaci trochu přivyknete. Není totiž nic horšího než přijít do nového prostředí se sebevědomím nabouraným nepovedeným krátkým sestřihem a souvisejícími změnami. Věřte mi. Tuhle chybu jsem udělala, když jsem šla na střední – a mé deníkové zápisky z té doby jsou plné ošklivých karikatur sebe samé a zoufalství nad tím, že by si o mě, podle vzhledu, nikdo ani kolo neopřel.
Svěřte se do těch nejlepších rukou
Přemýšlejte, kdo je takového aktu hoden. Jestli plánujete vlasy kratší než po ramena a delší než 1 cm, svěřte se do ruky jen těm nejlepším. Zatímco pro kadeřníka jste jen další zákazník, vy se na sebe budete dívat ještě dlouho. A věřte, že pochyby přijdou. A že ten nejlepší zrovna nemá čas? Tím lépe. Viz bod 1.
Smiřte se sama se sebou
Je snadné mít dlouhé vlasy. (Tedy myslím tím vlasy v délce mezi lopatkami a pasem, ne ty po kolena.) Učešete cokoli, zamaskujete všechno možné… v krátkých je vidět všechno. Krk, uši, čelo… a taky tvar hlavy a změny v růstu směru vlasů. Krátký účes mě naučil akceptovat sebe samu, včetně ploché lebky a vlasových vírů, za které by se nestydělo ani šlechtěné morčátko.
Chystáte se zkracovat o 30 a více cm? Pak zvažte, co s ustřiženým copem
Můžete ho prodat a můžete ho i darovat na charitu. Vlásenkářky z ustřižených vlasů stvoří paruky pro nemocné ženy a děti. Jen pozor, pokud své hřívě chcete dát nový život, řekněte to kadeřníkovi ještě před střihem. Jednotlivé prameny je třeba ještě před ustřižením svázat gumičkami, aby se vlasy nezacuchaly a byly použitelné pro další zpracování.
Pravděpodobně zestárnete
Krátké vlasy často přidávají na věku. Uberte 30 cm a 5 let naskočí automaticky. Z dlouhovlasého děvčátka se před zraky maminky stane sexy slečna. A z nudné staré-mladé knihovnice s copem pod zadek svěží žena. Tohle pravidlo je neplatné snad jen pro dámy nad 60 let.
Budete muset dělat jiné věci
Rozhodujete se nad konkrétním střihem? Pak si dobře zanalyzujte své potřeby a zvyky. Jestli nesnášíte vlasy padající do očí, zapomeňte na mikádo a patku. Středně krátké vlasy vyžadují péči v podobě stylingu a každodenního mytí. Zvládnete to? Krátký účes navíc vyžaduje pravidelnou údržbu. Máte čas a finance chodit ke kadeřnici? A co při sportu? Kratší vlasy rychleji schnou, ale když jsou tak krátké, že je nedáte do culíku, nejsou zadarmo. Buď se budete muset smířit s jejich přirozeným šarmem, nebo se speciální péčí.
Stran péče vám může poradit kadeřnice, stejně tak jí určitě řekněte, jak vlasy chcete nosit. („Potřebuju z toho udělat dvakrát týdně culík.“) Určitě ale úvahy nenechávejte jen na ní.
Změní se vám šatník i líčení
Návrhářka Michaela Hriňová měla hustou hřívu pod lopatky. A pak najednou milimetrový semiš. Ona sama jako největší změnu vnímá potřebu změnit styl oblékání. Najednou už všechny ty drsné doplňky nebyly potřeba. Stejně tak krátký účes zvýrazní obličej, a je proto pravděpodobné, že vás to dožene i ke změně stylu líčení.
Pokud se chystáte na razantní změnu
Dohola? Klidně! Než se však zamknete se strojkem v koupelně, podívejte se trochu podrobněji na svou hlavu. Semiš vypadá božsky na lidech s klasicky tvarovanou lebkou. Jizvy po karambolech, nepravidelnosti a prohlubně, to všechno pod vlasy není vidět, ale po radikálním střihu se ukáže v celé nahé kráse. Unesete to? Jestli si nejste jistá, zkracujte postupně. Po strojku můžete sáhnout vždycky. ;-)
Lidé s vámi budou jednat jinak
Že nesoudíte lidi podle vzhledu? Tak to jste asi sami. Změnu účesu pocítíte už cestou od kadeřníka. Já jsem s krátkými vlasy budila pro mě nezvykle malou pozornost. Lidé se na mě přestali dívat – a začali poslouchat, co jim říkám, a dokonce to i začali brát vážně! Sice si už tak často nesednu v MHD, na druhou stranu když mluvím v číslech a grafech, nikdo nemá potřebu mě zpochybňovat. S krátkými vlasy dostanete možnost ukázat, co ve vás opravdu je. A nikdo vám nic neodpustí.
Tak co, zvážily jste všechna pro a proti? Pak s chutí do toho.
Jak si ale vybrat ten správný krátký účes?
Předně a pro jistotu ještě jednou – pokud se chystáte na radikální změnu, svěřte se do rukou důvěryhodnému kadeřníkovi. Profíkovi se zkušenostmi, který ví, co dělá. Při objednávání mu vysvětlete, že chcete radikální změnu a nejde jen o nějaké zastřižení. Díky tomu si na vás bude moct vyhradit dost času – protože jestli si nejste naprosto jistá tím, co chcete, je nejlepší ubírat postupně.
V kadeřnickém křesle nejprve odvyprávějte příběh svých vlasů, co vás na nich štve a co vás na nich baví a jaké účesy jste už v životě zkusila. Klidně s sebou vezměte i fotky z dětství s účesem „à la kastrol“. Tvar obličeje se s věkem moc nemění a tohle může pomoct pro přesnější představu.
Osobně bych vám ale radila se tím nenechat příliš svazovat a inspiraci hledat spíše u oblíbených slavných osobností nebo ve filmech. Sledujte, jestli máte podobné rysy v obličeji – a jak jim účes sedne. Ale jestli se vám líbí účes, který „pro vás není“, dobrý kadeřník ho dokáže usměrnit a přetvořit pro vás.
Mnohem důležitější než univerzální poučky je totiž to, co se vám osobně líbí – a jak to budete používat. Krátké vlasy především odhalí a zvýrazní vaši osobnost. A v tomto směru, pokud cítíte, že to je ono, všechny poučky směle ignorujte.
