Věřím, že existuje pár lidí, kteří by si klidně mohli psát do diáře „úterý – zubař; středa – sex“ a vyhovovalo by jim to. Ale taky vím, že je mnohem víc těch, co v takovém nastavení raději přehlédnou datum v kalendáři. Ono se totiž špatně plánuje, že na něco budu mít náladu, že?
Jenomže v životě jsou kratší či delší období, kdy to vypadá, že pokud si partnerskou intimitu nenaplánujeme, tak na ni nedojde vůbec. Co potom s tím?
Důležité je v první řadě nerezignovat. „K běžnému partnerskému vztahu láska a její projevy patří. Ať už je to sex nebo další fyzické projevy blízkosti jako pohlazení nebo dotek. Pokud tyto projevy dlouhodobě chybí, z partnerů se stávají známí nebo přátelé (podle toho, jak ohleduplně se k sobě chovají),“ říká terapeutka Tereza Malimánková.
Plánování podle kalendáře? Nebude fungovat, zkuste to jinak
Za Terezou jsem šla s jasnou otázkou: „Jaké máte z párové terapie zkušenosti s tím, když si partneři plánují chvilku pro sebe podle kalendáře?“ Překvapilo mě, že tak to bývá (a funguje) málokdy. Co by tedy doporučila místo toho?
„Mnohem lepší než technické nastavování času (určení dnů apod.) je potřeba dát si milostný život jako prioritu. Určitě to znáte, když si dáte něco jako prioritu, funguje to. Řeknete si, že na přátele nebo na své zájmy si vždy čas najdete. Stejně to funguje se sexem,“ radí. Když přijde příležitost, využít ji, a když nepřijde, vytvořit ji.
Zapomeňte na vášeň na povel
Dobrá tedy. Řekněme, že dítě usnulo nebo že jsme se domluvili a oba přišli z práce včas. Příležitost vytvořena, ale co dál?
Náladu – tedy naladění se na něco – si člověk jen tak z kapsy nevytáhne. Ale dá se navodit. Zkuste si užít prostý fakt, že jste spolu, teď a tady. Že teď nemusíte řešit tisíc dalších každodenních starostí, ale jen vnímat jeden druhého. Obejmout se. Říct si, že jste si chyběli. Zbytek nějak přijde. A popravdě, jestli bude nebo nebude velký třesk, je jedno. Nejste na šachtě, abyste museli plnit plán na 100 %.
Intimita a blízkost – o kterou jde především – zahrnuje totiž mnohem víc než samotný sex a hlavně mu předchází.
„Běžná blízkost ve vztahu je důležitá proto, abychom vztah vnímali jako láskyplný a vřelý. Blízkost nám dovoluje se na sebe naladit. Vnímat své vzájemné pocity a nastavení,“ doplňuje terapeutka.
Když společná chvilka není spontánní, je opravdu důležité nebrat samotný styk jako povinnost, i za cenu toho, že na něj dneska možná ani nedojde a zůstane jen u hezkých slov a objetí. Ze zkušenosti mnoha párů Tereza shrnuje: „Citové projevy a fyzická blízkost pomáhá zejména ženám se v sexu uvolnit a otevřít – a to doslova. V sexu žena přijímá do sebe muže a musí mu věřit a cítit se v bezpečí. Muži si často stěžují, že necítí z ženy žádnou vášeň, že není uvolněná, ale ve skutečnosti se jí ve vztahu obecně velmi málo věnují a svou pozornost zaměřují jen na samotný sex.“
Bohužel – jako máma skoro ročního prcka – sama vím, že někdy je čekání na den D opravdu, opravdu dlouhé. Ale ťuk ťuk na dřevo, nepřerostlo v odcizení. Věřím, že je to díky blízkosti, té fyzické i té psychické. Tereza mi to potvrdila: „Pokud spolu partneři z nějakého důvodu nemohou sdílet sex, je potřeba sdílet něco jiného, co je bude spojovat. Myšlenky, zážitky, plány na společnou budoucnost a jiné.“
Tisíckrát nic potěšilo osla
A ještě jedna důležitá věc, která s tím vším souvisí. Ne se vším se musí čekat „na vytvořenou příležitost“ a ne všechno patří výhradně za zavřené dveře ložnice.
Pohladíte partnera nebo se během dne chytnete za ruce, aniž to myslíte jako předehru? Usmějete se na sebe? Řeknete si něco milého? Hezky se na sebe podíváte? Napíšete si smsku, že se na sebe těšíte? Tak to je dobře! I drobnosti, co mohou klidně vidět i děti, tu potřebnou blízkost budují. Takže až budete mít prostor, ta správná nálada přijde mnohem snáz. A když ho delší dobu mít nebudete, dá se to lépe vydržet. :-)
Tereza doplňuje ještě jednu důležitou věc z terapeutické praxe: „Ve vztahu obecně vždy pomáhá otevřenost, i to je forma blízkosti. Je potřeba, aby si lidé ve vztahu otevřeně povídali, aby si nevyčítali a nekritizovali se. Komunikace plná kritiky vede k uzavřenosti a uzavřenost vede k nelásce, protože v uzavřenosti vůči sobě navzájem se lidé navzájem ‚necítí‘. Nemají k sobě dostatek empatie a následkem toho nemají pro sebe pochopení. V takové chvíli se o sebe navzájem přestávají zajímat a to je protikladem partnerství,“ uzavírá terapeutka Tereza Malimánková.
Udržitelnost v Tchibo
Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.
