Zákonné náležitosti
Jediné omezení, které opravdu máte a nejde ho obejít, je vyhláška o matrikách. Ta říká, že můžete vybrat jedno, maximálně dvě křestní jména, a ta samozřejmě nesmí být stejná.
Taky to nemůže být stejné jméno/kombinace, kterou už má jeho žijící sourozenec, a nesmí být zkomolené, zdrobnělé nebo neosobní (tj. například název věci).
Matrika také nezapíše chlapecké jméno holčičce a naopak – a pokud má o vybraném jménu pochybnosti, můžete potřebovat znalecký posudek. V rámci výše uvedených pravidel můžete popustit uzdu fantazii – ale nad některými věcmi je dobré se trochu zamyslet.
Soulad s příjmením
Tenhle faktor řada rodičů opomíjí, ale přitom je důležitou součástí prvního dojmu, který vyvoláváme při představování. Předvybraná jména jsem si vždycky zkoušela napsat a několikrát za sebou vyslovit dohromady s příjmením.
Může se stát, že kombinace dvou křestních jmen nebo jednoho dlouhého s dlouhým příjmením způsobí, že se dítě bude podepisovat třikrát déle než jeho spolužáci a třeba se ani nevejde do kolonek. Naopak z „vybafnuté“ kombinace jednoslabičného jména i příjmení – třeba Jan Zach – nemusí být ani poznat, že se dotyčný představil. Z některých kombinací je zase vidět, že si je rodiče nezkusili říct nahlas – obecně je lepší, když jméno nekončí stejnou hláskou, kterou začíná příjmení. Jméno by se s příjmením nemělo rýmovat ani ho příliš připomínat – v šoubyznysu může Bohuš Matuš pomoci k lepšímu zapamatování, ale ruku na srdce, do šoubyznysu se dostane málokdo, zatímco základní školou musí projít každý.
Jmenuju se Zlata. Vdávala jsem se z lásky, takže místo Hiltonová nebo Rockefellerová na mě vyšlo Hrubá. Perfektní kombinace. :-) Učím ve škole, tak svým svěřencům říkám, že je to jejich volba, jestli na ně budu zlatá, nebo hrubá. Někteří z nich věří, že to obojí jsou má příjmení…
Výběr jména pro chlapečka bude trochu náročnější pro ty z vás, jejichž příjmení se zároveň běžně používá jako křestní jméno (Marek, David, Filip atd.). Pokud k němu totiž dáte synovi jméno, které lze také použít jako příjmení, čeká ho spousta zmatených formulářů, jmenných seznamů a poštovních zásilek: zrovna nedávno jsem na poště neúmyslně vyslechla dohadování pošťačky s odesilatelkou, které z jmen David Petr je křestní a které příjmení… Raději zvolte jednoznačně křestní jméno jako Robin (nositelů takového příjmení je v ČR aktuálně 5), Patrik (6 výskytů jako příjmení) nebo Dušan (5 výskytů).
Mimochodem, kolik lidí nosí dané jméno a/nebo příjmení zjistíte na www.kdejsme.cz.
A jako poslední – zní a vypadají jméno s příjmením dohromady dobře? Vnímání stylové souhry se v průběhu času posouvá, takže některé dříve vysmívané kombinace „cizího“ křestního jména s typicky českým příjmením nám dnes už přijdou normální, jiné ale pořád působí zvláštně. Laura Dvořáková – proč ne, Quentin Poláček bude ale nejspíš stále vyvolávat zvednutá obočí. I tady je ale šance, že se za pár let stylové vnímání ještě posune.
Silvestr Veselý je nejlepší kombinace jména, co znám. :-)
České, mezinárodní, nebo úplně cizí?
Tady se dostáváme k dalšímu kritériu, které je dobré si ujasnit. Chci vybrat jméno typicky české, počeštěné, mezinárodně srozumitelné nebo úplně exotické?
Česká a v dávné minulosti počeštěná jména umožní svému nositeli obvykle dobře zapadnout. Ovšem v případě, když bude vaše dítě chtít v budoucnu studovat nebo pracovat v zahraničí, bude možná nuceno „oholit ho“ o háčky a čárky, používat místní variantu (Steve místo Štěpán) nebo úplně jiné jméno (Přemysla prostě nepřeložíte). Praktičtější můžou v tomto ohledu být jména, která se ve stejné nebo jen minimálně odlišné podobě používají v celé euroamerické kultuře – například Anna, Sofie nebo Daniel. Snadná výslovnost a zápis jsou dobrá pravidla pro výběr i v opačném případě, totiž když chcete vyjít vstříc partnerovi pocházejícímu z jiné kultury a vybrat jméno třeba arabské nebo africké.
Můj dědeček říkával: každé jméno je krásné, když se pěkně řekne.
Zdroj: Tchibo Česká republika
Osobně jsem chtěla, aby jména mých dětí byla v kalendáři. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, svátky jsme dost prožívali i ve škole a navzájem jsme si k nim přáli a nosili bonbony. Navíc kdyby měl někdo připomínky k méně častému jménu, jde namítnout: „V kalendáři je, tak co!“
Pozor na nechtěnou komiku
Blanka nebo Milenka mohou znít čistým duším libozvučně, ale puberťáci – obvykle všechno jiné, jen ne čisté duše – by mohli dát vaší holčičce za pár let pěkně zabrat.
Některá jména odnášejí „výsměchový faktor“ dost nespravedlivě: třeba Otýlie pochází z němčiny (pravděpodobně jako ženská varianta jména Otto) a znamená „bohatá, silná bojovnice“. Jenže její podoba s českým slovem otylost srazila oblibu tohoto jména až na samé dno. Podobně se jméno Adolf stěží někdy zbaví asociace s jedním z nejhorších diktátorů všech dob.
Spolužačka mé sestry se jmenovala Lada Stará. Říkali jí kraksna.
Zdroj: Tchibo Česká republika
A co četnost?
Tohle je teprve ten správný tanec mezi vejci – asi všichni bychom chtěli pro svoje děti jména, která se budou všem líbit a nikdo se jim nebude smát.
Jenže pokud by se aktuálním veřejným vkusem řídili všichni, brzy bychom používali dohromady nějakých deset jmen a na každém hřišti a ve školní družině by se po zavolání našeho dítěte otočilo pět dalších. Originalita a pestrost je potřeba, aspoň do určité míry.
Nechápejte mě špatně – jestli už léta toužíte po Elišce, směle se jí držte! Ale znám rodiče, kteří si z hezkých jmen vybrali víceméně náhodně, maximálně hleděli na výskyt v blízkém okolí („Adama žádná kamarádka nemá“), a když se dítě začalo stýkat s vrstevníky, byli trochu překvapení. Pokud se pro jistotu chcete vyhnout těm nejčastějším, mrkněte se na nejnovější výzkum Českého statistického úřadu, který už dvacet let monitoruje jména novorozenců vždy v prvním měsíci roku.
Se jménem Daniela jsem spokojena moc. Jen mě celý život mrzelo, že mi doma říkali Dano… Moje sestra se jmenuje Debora a nikdy se s ním neztotožnila. Jedna z mých dcer Michaela mi vyčítá, že jsem jí dala tak obyčejné jméno. Druhá dcera Leona zase, že jsem jí nedala obyčejnější. :-D Ještěže ta třetí je se Šárkou spokojená. :-)
Pestrost v oslovování
Zkuste si představit oslovování v různých situacích. Hodí se jméno (nebo některá jeho varianta) pro miminko, malé dítě, mladého člověka i ve zralém věku?
Dává volbu jiného oslovování skupinou přátel a jiného rodinou? Jestli oslovujete hlavně základní podobou jména, můžete se nad to povznést. Když ale chcete mít co největší šířku voleb v oslovování, z takového Václava „vyrobíte“ o dost víc verzí než z Quida.
Další drobnosti můžete, ale nemusíte vzít v úvahu – v rodinách, kde se klade důraz na oslavy svátků (nebo tam, kde má dítě narozeniny velmi blízko Vánoc), se hodí, aby jmeniny nebyly příliš blízko dni narození. Pokud svátky příliš neslavíte, opět – tohle nemusíte řešit. Jen bych tady chtěla vzpomenout na svého kamaráda Štěpána, který se narodil 24. prosince a z koncentrace všech oslav do dvou dnů v roce nebyl v dětství zrovna nadšený.
Co vybrané jméno vlastně znamená?
Některé rodiče také zajímá jazykový původ a význam vybraného jména, zatímco jiní to považují za nedůležité. Třeba ze svého předvýběru jsem svého času vyřadila Cecilii, když jsem zjistila, že to znamená „slepá“ – je to samozřejmě pověrčivost, ale nějak se mi přestalo líbit.
My máme Sylvu Šumovou, což nezní nijak zvláštně, ale když jsem koukala na významy tak: Sylva – lesní žínka & Šuma – staročeský výraz pro les. Takže v „překladu“ máme doma Lesanu Lesovou. :D
Rodiče a sourozenci
Při výběru můžete jedním očkem přihlédnout i ke jménům vás rodičů, případně prarodičů a také (potenciálních) sourozenců.
Na dědění jména po rodičích má každý určitě názor vlastní, jen připomenu, že se pak špatně odlišuje jak v rámci rodiny („mladej Tonda“ vs. „starej Tonda“), tak například i při otevírání pošty. Ladit jméno dítěte ke jménům sourozenců má jen málokdy praktický význam – snad jen třeba u dvojčat je trochu nespravedlivé pojmenovat jedno Jan a druhé Břetislav, zvlášť v době, kdy se učí psát. Znám ale pár hravých rodičů, kteří pojali misi „jména pro potomky“ jako komplexní projekt. Jména všech dětí od jednoho počátečního písmene, abecední posloupnost (Anežka, Bořek, Cyril) nebo vytváření konkrétních zkratek z dětských iniciál – všechno už tu bylo!
Já chtěla, aby děti měly iniciálu jména každé jinou a odlišnou i od nás rodičů. Hodí se to třeba při úsporném zapisování událostí do kalendáře: jedno písmenko a všichni víme, o kterého člena rodiny jde.
Jak na finální výběr?
Vezměte si kalendář nebo knihu Jak se bude vaše dítě jmenovat (poslední vydání je z roku 2017 a napsala ji Miloslava Knappová, soudní znalkyně v oboru, takže všechna obsažená jména mohou být matrikou zapsána), papír a tužku. Procházejte a zapisujte si všechna jména, která vás zaujmou a umíte si je teoreticky pro svého potomka představit. Až budete mít hotovo, projděte si seznam ještě jednou a tentokrát vyškrtávejte. Výsledný seznam zkonzultujte s partnerem, případně dalšími osobami, kterých se to týká (především sourozenců budoucího miminka). Porovnejte si seznamy – pokud se na nějakém jménu shodnete, gratuluji, máte to za sebou. (Pozor však na to, že pokud se budete se jménem vychloubat dopředu, může se stát, že vám ho někdo ještě znechutí a rozmluví!) Když ne, zkuste si promluvit o tom, co se vám na jménech toho druhého nelíbí – a jestli nedojdete ke kompromisu, zkuste to ještě jednou.
A nezapomeňte: i když v porodnicích obvykle vyžadují vyplňování dopředu, ze zákona máte na pojmenování dítěte 30 dnů. Když se ani potom nedohodnete, musel by dítěti určit jméno soud.
