Když jsem se o svých plánech pracovat na rodičovské zmínila, vlastně mě nepřekvapilo, že na to má názor úplně každý. Pozitivní, nebo negativní, vždycky to vzbuzuje velké emoce.
Nemyslím si, že by se kterákoli matka vrhla do práce s názorem: „Nebudu řešit dítě, chci dál pracovat a basta.“ To vám mateřská láska rozhodně nedovolí. :-) Za rozhodnutím více nebo méně pracovat většinou stojí ekonomické důvody, nutnost zůstat ve cviku (týká se např. zubařek), ale i seberealizace a odreagování.
Odreagovat se a na chvíli si odpočinout od nezbedné ratolesti je během rodičovské prostě nutnost. Navíc na tom přece není vůbec nic špatného. Podívejte se třeba na oblíbené mama blogerky, které spoustu času věnují svému blogu nebo i malým projektům pro klienty, a při tom se zvládají skvěle starat o dítě. Práce na částečný úvazek může být „projekt“ zase pro vás.
Co na to říká psycholožka?
Je úplně přirozené, když žena uvažuje i o jiném naplnění než tom mateřském. Každá z nás v sobě nosí talentové vlohy a chce se cítit naplněná. Takže když se nám daří plnit si své profesní sny, má to velký vliv na naše celkové sebevědomí.
Přesto bych ženám doporučila, aby si na začátku mateřství užily pozici mámy na 100 % (alespoň šest měsíců), a až po nějaké době se vrhly do plnění svých profesních snů. V prvních měsících se totiž utváří mezi matkou a dítětem unikátní pouto, které je určující pro jejich vztah po zbytek života. Kromě toho žena po porodu prochází poměrně radikální hormonální, a tedy i psychickou změnou. Potřebuje proto nějaký čas, aby se ve své nové roli matky ukotvila a zároveň dočerpala životní sílu.
– Lenka Černá, koučka a mentorka
Nehledě na uštěpačné nebo obdivné komentáře okolí, tohle rozhodnutí je hlavně na vás a případně těch, kdo se budou o dítě starat spolu s vámi. Je potřeba pečlivě zvážit všechna pro a proti, a to nejenom pro dospělé, ale hlavně pro miminko.
Možná v těchto úvahách dojdete k tomu, že vlastně ve skutečnosti při dítěti pracovat nechcete. Nepracujících žen s dětmi do šesti let věku je u nás 56 %.
Realita pracujících maminek
Když se na to dívám zpětně s ročním synem v náručí, je mi jasné, že moje první představy byly trošku naivní. Mám velké štěstí, že moje práce se dá dělat z domova a je jedno, v kolik hodin se jí věnuji, ale ani tak to nejde samo.
Málokterá pro a proti dopadnou přesně tak, jak si plánujete a představujete, a co si pak vyzkoušíte, to je za pár týdnů nebo měsíců s dítětem zase trošku jinak.
Moje tři největší „překážky“ jsou:
- Pracovat je pro mě možné, jen když se syn zabaví sám nebo spí. Přesné a dlouhodobé plány budu moct dělat až tehdy, kdy ho budu moct bez obav svěřit na hlídání.
- Na večer, na který se hodně maminek spoléhá, se snažím vklínit i jiný program než jenom práci. Někdy se prostě k vaření, poklízení, žehlení nedostanu dřív, než malý definitivně usne. V rámci pracovního týdne je to také jediná doba, kdy mohu trávit čas se svým mužem. Takže záleží na prioritách a taky vstřícném přístupu zbytku rodiny.
- Když pracuji večer a pořádně se do nějakého úkolu zaberu, o to hůře pak usínám, protože mi hlava jede na plné obrátky. A jak víme, spánek je v mateřství základ všeho.
Na druhou stranu mi ale práce přináší přesně to, v co jsem doufala: uvolnění a svým způsobem relax. To, co bylo dřív mým denním chlebem, je teď výjimečné a já si to opravdu užívám.
A jaké jsou zkušenosti jiných pracujících maminek?
Maminka Eva, pracuje jako kadeřnice
Pokud vás rodina podpoří, jde všechno.
Proč jste začala pracovat při dítěti?
„Po první mateřské se starší dcerou brzy přišla druhá. Být tolik let doma už mi začínalo být dlouhé, tak jsem začala přemýšlet, co bych mohla dělat. Věděla jsem totiž, že do původní práce, kde jsem pracovala na směny, se kvůli dětem budu moci vrátit jen těžko. Vzpomněla jsem si tak na svůj malý sen a rozhodla se při druhé rodičovské učit kadeřničině a pozvolna i pracovat.“
Co vám to přináší?
„Kromě výdělku (který pro mě byl také důležitým aspektem) mi práce přináší hlavně radost a naplnění. Když klientka ocení moji práci, je to krásný pocit a já si pak nepřipadám ‚jen‘ jako matka, ač jsem jí ráda.“
Jak to prakticky řešíte?
„Tato profese je dobrá v tom, že si klientky prostě objednám, tak jak potřebuji. Je to někdy organizačně náročnější, ale pokud funguje rodina, jde to skloubit bez problémů.“
Co je podle vás největší nástraha?
„Největší nástrahou pro mě je nedostatek času, nebo spíš rozdělení času mezi práci a rodinu, aby neutrpělo ani jedno. A optimálně si ještě občas najít čas jen pro sebe a na všechno zase nabrat energii. S tím bojuji pořád, ale neměnila bych.“
Co byste poradila ostatním maminkám, které by chtěly s dítkem pracovat?
„Všem maminkách bych vzkázala, ať se nebojí – pokud vás rodina podpoří, jde všechno. Navíc je to opravdu osvobozující pocit, někdy jen zavřít dveře a nebavit se o plínkách a příkrmech, ale dělat něco, co vás baví.“
Maminka Renata, pracuje ve farmaceutickém průmyslu
Když se na to dívám zpětně, vím, že to za to nestálo – a všem maminkám bych doporučila být s dítětem doma alespoň rok.
Proč jste začala pracovat při dítěti?
„Vrátila jsem se zpátky do práce, když moje holčička oslavila půl roku. Práce mě moc baví a vždycky pro mě byla jistou náplní a seberealizací. Také jsem byla zvyklá na kolektiv a pravidelné vídání se s lidmi. Rozhodování mi taky trochu ulehčilo to, že jsem měla po ruce babičku v důchodu, kterou jsem spolu s jeslemi využila na hlídání mojí malé.“
Co vám to přináší?
„Práce mi dává možnost rozvíjet se a pracovat na sobě, navíc v oboru, který mě zajímá už od střední školy. Nejde mi jen o kariérní rozvoj, ale i o ten lidský, který díky práci v týmu můžu zažít.“
Jak to prakticky řešíte?
„Od malinka jsem využívala jesle a babičku (tři dny jesle, dva dny babičku). Když se něco pokazilo, nebyl naštěstí problém pracovat z domova nebo odejít dřív, ale svoji práci jsem stejně vždycky musela udělat a dodat včas.“
Co je podle vás největší nástraha?
„Čas. Můj den byl rozplánovaný po minutách, čáru přes rozpočet mi udělala kdejaká malá kolona na cestě do jeslí nebo práce. Absolutní masakr nastal, když onemocněla dcera nebo babička. Prostě tady holt platí, že jakékoli plánování může selhat a většinou na to doplatíte vy – stresem a nedostatkem spánku. Když se na to dívám zpětně, vím, že to za to nestálo – a všem maminkám bych doporučila být s dítětem doma alespoň rok.“
Co byste poradila ostatním maminkám, které by chtěly s dítkem pracovat?
„Ať se v hlídání nespoléhají jen na jednoho člověka – i babičky někdy onemocní nebo mají svoje povinnosti. A také ať na sebe nejsou tak přísné. :-)“
Maminka Katka, vyrábí kojicí korále a provozuje e-shop pro maminky
Mám svoji práci spíše jako zábavu večer místo televize. Nemá cenu si myslet, že prodejem svých výrobků budete hned vydělávat ohromné peníze, chce to čas.
Proč jste začala pracovat při dítěti?
„Já jsem původně stavební inženýrka a na mateřskou jsem si šla vlastně od práce odpočinout a vůbec jsem neměla v plánu něco začínat. Jenže pak jsem po večerech objevila korálky. :-) A postupně se ze zábavy stala i práce. Ale pořád mě to moc baví a dělám to ráda.“
Co vám to přináší?
„Práce s korálky mi přináší hlavně potěšení, že moje věci jsou praktické a miminka je milují. Radost mám i z toho, že mohu pomoct jiným maminkám, které třeba neumí svoje výrobky nabídnout a já jim to přes svůj e-shop umožním. Finanční přivýdělek je pro mě až na druhém místě.“
Jak to prakticky řešíte?
„Když byla moje dcera malinká, bylo to jednodušší, chodila brzo spát, i přes den spinkala. Postupem času se z ní stal malý ďáblík, který už si ani po obědě neschrupne, a to má 2 roky. :-) Takže teď k práci usedám většinou okolo 20–21. hodiny a končívám po půlnoci. Ale já nejsem ten typ, který by jen tak vysedával u televize, takže si tím v podstatě vyplňuji večery. Taky mi pomáhá manžel, který bere dcerku na hřiště, a sem tam hlídají i babičky.“
Co je podle vás největší nástraha?
„Největší nepřítel při práci s dítětem jsou určitě krizové situace jako růst zoubků a nemoci – dítěte i vaše.“
Co byste poradila ostatním maminkám, které by chtěly s dítkem pracovat?
„Všem maminkám bych vzkázala, ať nemají strach. Já osobně mám ve svém okolí spoustu šikovných maminek, které se stydí svou práci ukázat a nabídnout, což je strašná škoda. A taky nemá cenu si myslet, že prodejem svých výrobků budete hned vydělávat ohromné peníze, chce to čas.“
Maminka Kristýna, pracuje jako advokátka
Důležité je nepřehnat to a vzít si vždycky jen takové množství práce, jaké zvládnete.
Proč jste začala pracovat při dítěti?
„Moje práce mně baví, a když mám možnost v ní pokračovat v rozsahu, který se dá skloubit s péčí o syna, jsem za to ráda. Navíc přivýdělek se vzhledem k nákladům na dítě hodí.“
Co vám to přináší?
„Zůstávám pořád v obraze, co se mého oboru v týče, což je v advokacii velmi důležité. A pak mám prostě dobrý pocit z odvedené práce.“
Jak to prakticky řešíte?
„Pracuji, když je u nás babička a také když malý spí. Samozřejmě musím zvládnout i péči o domácnost, takže to chce dobře plánovat čas. :-) Jsem vděčná, že moje situace umožňuje variabilní rozsah práce, který můžu měnit podle toho, kolik mám vedle péče o syna ještě času, protože ne každý má tu možnost. Takže to beru jako bezva příležitost zůstat v kontaktu s pracovním světem a přitom nemuset nuceně odložit syna do cizí péče.“
Co je podle vás největší nástraha?
„Myslím, že to, aby se z toho množství povinností člověk nezbláznil – je potřeba myslet na tolik věcí kolem dítěte a k tomu navíc na pracovní úkoly. Někdy to chce umět si říct dost a od všeho si odpočinout, i kdyby to byla jen půlhodina u knížky, když maličké spí.“
Co byste poradila ostatním maminkám, které by chtěly s dítkem pracovat?
„Nepřehnat to a vzít si vždycky jen takové množství práce, které si je maminka jistá, že zvládne, aniž se musí nuceně omezovat při péči o svoje zlatíčko.“
Maminka Denisa, pracuje jako copywriterka
Nikdo nechce žít s pocitem, že zanedbává rodinu. Je potřeba vyvážit práci a děti tak, aby nás to nikdy nemrzelo.
Proč jste začala pracovat při dítěti?
„Vysokou jsem končila, když jsem čekala druhé dítě, a studium při dětech jsem jenom změnila za práci při dětech. Nějak neznám jiný způsob života starat se o děti a k tomu studovat nebo pracovat. Samozřejmě své děti miluji, máme spoustu společných aktivit a času, ale jsou chvíle, kdy jako máma potřebuju vypnout a dělat něco, co nekřoupe, není oslintané a nemá nic společného s plenami a vlhčenými ubrousky. Pracuji především díky tomu, že životní náhody jsou ke mně vstřícné a přináší mi krásné věci, které přichází v úžasné časy, kdy je mohu přijímat.“
Co vám to přináší?
„Radost. Jinak bych to nedělala. :-) A samozřejmě finance k rodičovské, která je, ehm, no, rodičovská.“
Jak to prakticky řešíte?
„Děti jsou naučené, že pracuji nejdříve ráno, než vstanou. Potom jedno vypravím do školky a druhé ví, že u snídaně pracuji, pak si pohrajeme, počteme, na chvíli je pohádka, kdy zase pracuji, a pak až když spí po obědě. Co se nestihne přes den, posouvá se do noci. Nehlídá nikdo. Bohužel nemáme hlídací prarodiče, takže jsme s manželem závislí sami na sobě.“
Co je podle vás největší nástraha?
„Čas a únava. Nikdo nechce žít s pocitem, že zanedbává rodinu. Čas, kdy nás děti potřebují, je omezený. Je potřeba to vyvážit tak, aby nás to nikdy nemrzelo. A pak samozřejmě ta únava. Občas hoří termíny, pracuje se do noci, ale budíček je ráno pořád stejně brzký, v létě mnohdy korespondující s východem slunce. A ani káva není všemocná.“
Co byste poradila ostatním maminkám, které by chtěly s dítkem pracovat?
„Jít za svými sny a nebát se. Nestane se nic horšího, než že se zase na chvíli stanou mámou na plný úvazek. A to přece není špatné. Když přijde šance, nápad, možnost, prostě to zkusit, pokud je to láká. Ale není to pro každého. Není to úplně lehké a chce to silnou vnitřní disciplínu (když dítě spí, tak se hned pracuje, není čas na chytání lelků).“
S ostatními maminkami se naprosto shodujeme, že práce na rodičovské je rozhodně pořádná výzva, a proto by vás měla především bavit a být určitým zpestřením od miminkovské reality. Ale i tu platí, že nic se nemá přehánět a je důležité nabrat si jen tolik práce, kolik jí člověk v klidu zvládne. Všechny totiž rády zapomínáme na odpočinek a nějaký čas pro sebe samé, i když bez toho to prostě nejde. Protože jak praví stará známá rovnice: šťastná máma = šťastné dítě a vlastně i celá rodina.
