Za svůj život jsem mluvil s řadou obětí násilných trestných činů. Každá si všimla, že něco není v pořádku – to je ten „divný pocit“. Není na něm nic mystického – takzvaný šestý smysl je dobře známá funkce mozku, která neustále zaznamenává odchylky od normálu a varuje nás před nimi. Od přírody jsme vybaveni dobrým čtením emocí a záměrů jiných lidí. V dávných dobách, když žil člověk v tlupách, to byla nutnost. Kdo nechápal emoce a záměry vůdce tlupy, byl vystrnaděn a sám v divoké přírodě nepřežil. Čtení záměrů jiných lidí nám zůstalo dodnes. Proto cítíme, že ten, kdo se nám chystá ublížit, je „divnej“.
Slušné vychování stranou, můžete se zachránit
Agresor záměr většinou skrývá. Potřebuje se k vám dostat, mluvit s vámi a vmanipulovat vás do situace, která mu nahrává – třeba ocitnout se s vámi sám ve výtahu nebo na chodbě domu.
Záměr a nervozitu ale nedokáže skrývat dokonale. Proto je intuice nejdůležitější nástroj sebeobrany. Kdybych vám měl dát jednu univerzální radu, zněla by právě poslouchat intuici. Málokdo to ale udělá. Dnes vás v tom možná brzdí rozsáhlá sociální vrstva a takzvané „dobré vychování“. Když stojíte před výtahem s mužem, který se vám nezdá, napadnou vás otázky typu co si o vás bude myslet, když s ním nenastoupíte, nebo co na to řeknou lidé okolo. Přitom se nechystáte udělat nic neslušného.
Odmítnout s někým nastoupit do výtahu je naprosto v pořádku. Nemusíte být sprostí, dokonce nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Nikde není psáno, že to musíte udělat. Prostě to neuděláte. Mějte na paměti, že vaše intuice má nejspíš pravdu a tím, že ji poslechnete, si můžete ušetřit velké problémy.
Hlas je nejdůležitější zbraní
Strach z reakcí okolí brání reagovat i v situacích, které jsou očividné. Nebojte se v tu chvíli použít svůj razantní hlas.
Setkávám se s tím, že když ženě v plné tramvaji třeba někdo sáhne na zadek, začne se stydět a snaží se v tichosti odejít. Napadne ji, že pokud se hlasitě ohradí, bude to trapas. Přitom to je absurdní – to on dělá něco špatného. To on by měl mít trapas.
Hlas je vaše nejdůležitější zbraň, používejte ho! Když se děje něco, co se dít nemá,třeba se na vás někdo lepí, ozvěte se. Připravte si univerzální nouzovou větu, třeba „nechte toho“, „běžte pryč“ nebo obyčejné „ne“. Jak říkáme v Moderní sebeobraně, „ne“ je celá věta.
Jak se naučit říkat ne?
Zkuste si to nacvičit – zní to absurdně, ale i moderátoři si svůj projev trénují. Udělejte to také. Cvičte NE před zrcadlem tak dlouho, dokud mu sama neuvěříte, pak jste připravená ho použít i v reálu. Začněte v malém. Ohraďte se v restauraci kvůli přesolenému jídlu, nebo až vám prodavač vrátí natrženou stokorunu. A pomalu se naučte ne používat i ve vážnějších situacích – je jedno, jestli to je dotěrný kolega, strýc a jeho nevhodné vtipy, nebo někdo, kdo vás obtěžuje na ulici.
Odraďte násilníka hned v počátku
Většina násilí nezačíná z ničeho nic. Ve většině případů (přes 90 %) si vás pachatel chce nejdříve otestovat.
Bude vás sledovat pohledem, sáhne na vás, bude vám šeptat vulgarity. A pak čeká, jak zareagujete. Když budete rudnout, klopit zrak a dělat, že tam nejste, je to pro něj zelená k dalšímu útoku: ví, že když si necháte líbit tohle, necháte si nejspíš líbit všechno.
A naopak: když se při tomto testu jasným a pevným hlasem ohradíte, máte vysokou šanci, že k žádnému útoku nedojde. Agresor uvidí, že jste připravená a ochotná se bránit a pokud si jasně vymezíte hranice i při maličkosti, tím spíš, když by pokračoval. Raději se stáhne a k žádnému útoku ani nedojde.
Jak se (ne)chovat, když se v noci vracíte domů?
To, že se ženy venku po setmění bojí, je fakt. A je to i proto, že drtivá většina z nich nějakou formu obtěžování už zažila. Jaké základy mohou pomoci cítit se bezpečněji a co nedělat?
Nejdůležitější je dávat pozor na své okolí. Když smysly nevidí nebezpečí, nemůže vás před ním intuice varovat. Tři věci, které vaše smysly nejvíce blokují, jsou telefon (zírání do displeje), telefonování a sluchátka. Doporučuji se jich vyvarovat.
Netelefonujte ani nepředstírejte hovor
Spousta žen se cítí bezpečněji, když po cestě předstírá, že telefonují s přítelem. To rozhodně nedoporučuji. Násilník potřebuje oběť, která nedává pozor a nevšimne si, že se blíží. Právě telefonující člověk je pro něj ideální – nehlídá si okolí, je zaujatý hovorem a pravděpodobně si ho všimne až na poslední chvíli. Násilník dobře ví, že i když na druhém konci někdo je, nic to neznamená. Jak dlouho si myslíte, že trvá takový útok? Jak dlouho trvá vás někam odtáhnout? Jsou to vteřiny, maximálně pár desítek vteřin. Za tu dobu si člověk, který si to vyslechne, ani neuvědomí, co se děje. Jinými slovy, telefonát spíš skutečného násilníka přitáhne, než odradí.
Klíče nejsou zbraň, raději pepřák
Klíče jsou dobrá věc: na otevírání dveří. Určitě ne jako zbraň. Když si je propletete mezi prsty, tak i kdybyste je použila, daleko spíše než agresora poraníte sebe. Na obranu doporučuji nosit u sebe pepřový sprej – určitě se ho ale naučte alespoň základně ovládat předem!
Pes jako ochranář může fungovat
Pes naopak funguje velmi dobře a násilníky skutečně odrazuje. I malý pes začne štěkat a to je pro agresora zbytečný problém navíc.
Funkční rada, když jde opravdu do tuhého
Když už po vás někdo jde, najděte poblíž domů zaparkované auto a oběhněte ho. Vtvoříte tak překážku mezi vámi a agresorem. Do střechy auta začněte hlasitě bušit dlaněmi (dlaní auto nepoškodíte). Už to někdy násilníka vyplaší, navíc pravděpodobně vykoukne z okna někdo, aby vás jakožto vandala okřikl a vy tím získáte možného zachránce.
Pavel Houdek – certifikovaný instruktor sebeobrany, věnuje se jí přes dvacet let. Od roku 2008 je hlavním instruktorem školy Moderní sebeobrana, která se podle vlastní originální metodiky soustředí zejména na prevenci napadení a konfliktní komunikaci, ale i na fyzickou obranu samotnou.
