Jaké bylo moje vyhoření?
I když si přečtete definice, nemusíte si umět představit, jaké to vlastně je. Proto nemusíte včas rozpoznat příznaky.
Moje vyhoření byl pocit obrovské únavy a tíhy. Byla jsem tak moc vyčerpaná, že jsem měla pocit, že nezvládnu už vůbec nic, a jednoduché úkoly ve mně vyvolávaly návaly pláče a úzkosti.
Když jsme měli jít například s manželem na koncert, stál v předsíni a čekal, až si obleču bundu. Já se tím ale ocitla pod tlakem, který mi přišel naprosto nezvládnutelný – na to přece nemám sílu! Sedla jsem si tedy pod stojan s kabáty a plakala, že to nemůžu nikdy zvládnout.
V práci jsem byla od rána do večera, ale vlastně jsem neodvedla žádnou práci, protože jsem byla pomalá, nemyslelo mi to a vlastně už mi to bylo jedno. Celý den jsem byla jako unavená mátoha, ale v noci jsem stresem nemohla usnout. V hlavě mi totiž vířily myšlenky: „Jsi neschopná, všichni uvidí, že neumíš nic!“ Probděla jsem tak celou noc a ráno jsem byla zase unavená.
Kromě toho jsem neměla náladu na kamarády, takže jsem je několik měsíců neviděla a jen jsem seděla doma nebo v práci. Velmi snadno jsem se naštvala a byla jsem tím pádem bezdůvodně zlá na své okolí.
Koho se může týkat vyhoření?
Statistiky říkají, že se nejvíce týká pomáhajících profesí: lékařů, sester, pečovatelů. Hned za nimi se ale objevují i povolání jako novinář, učitel a další. Často mají společné to, že jejich práce zdánlivě nemá konec nebo jej lidé často nevidí – lékaři budou stále řešit nové a nové pacienty, ale už nevidí tolik to, že se uzdravili. Učitelé naučí gymnazisty matematické vzorečky a za rok budou další studenty učit to samé.
A kromě toho se vyhoření týká všech, kterým na práci záleží – proto se vlastně může přihodit každému. Já například pracuji v marketingu.
Vyhoření má 5 fází:
- Líbánky: Nastoupíte do nové práce nebo začnete nový projekt a toužíte všem ukázat, že to zvládnete levou zadní. Ke všemu přistupujete s nadšením a pracujete na 120 %. Stres cítíte, ale nevěnujete mu pozornost, protože v nové práci se s tím počítá a vy jste odhodlaní vše zvládnout.
- Nástup stresu: Stres začne být častý, a tak poprvé začnete zpomalovat a stagnovat. Chcete to ale překonat, a tak si toho paradoxně naberete víc. Jste podráždění a vyčerpaní.
- Chronický stres: Level stresu nepozorovaně roste a ani nevíte, že ho cítíte už pořád. Zapomínáte reflektovat osobní potřeby. Cítíte úzkost, vybuchujete na kolegy, přátele i rodinu, nemáte na nic náladu. A přihlásí se fyzické projevy: slabost, nespavost, třes.
- Vyhoření: Cítíte apatii, všechno je vám jedno. Jste absolutně vyčerpaní, ale v noci koukáte do stropu. Práce vám nejde, děláte chyby a jste pomalí. Začnete se izolovat od ostatních, protože nemáte energii ani na sebe.
- Pokročilé vyhoření: Tělo vydá stopku a odmítne pokračovat dál, například nedokážete vstát z postele.
Jak překonat vyhoření?
Pokud už se vám vyhoření přihodilo, na nic nečekejte a vyhledejte pomoc! V první fázi doporučuji dát si od všeho klid. Pokud si nemůžete nebo nechcete vzít dovolenou, požádejte obvodního lékaře o neschopenku s vycházkami – ano, může to udělat.
Skvělá je i terapie, kde vás odborník provede složitým obdobím a pomůže vám vyřešit si důvody, proč se vám vyhoření přihodilo.
A pravděpodobně budete potřebovat velkou změnu. Možná odejít z práce a najít si jinou. Nebo rovnou změnit kariéru. Ale minimálně potřebujete změnit pohled na svůj způsob práce.
Já jsem si mohla dovolit dva měsíce nepracovat a pak odjet na měsíční dovolenou. Moc mi pomohlo změnit prostředí a být v klidu, soustředit se sama na sebe a nevyvíjet na sebe žádný tlak. Pokud si něco takového nemůžete dovolit například proto, že jste rodič, požádejte o pomoc rodinu a přátele. I kdyby vám měli pohlídat dítko třeba jen na tři hodiny, můžete je věnovat sobě. Je totiž důležité uvědomit si, že pokud se z vyhoření nevyléčíte, může se vám stát v budoucnu znovu.
Jak předcházet vyhoření?
Mnohem účinnější než léčit si vyhoření je předcházet mu. Není to lehké, ale ušetří vám to kromě spousty času, nervů a peněz třeba i vztahy.
Nejdůležitější ze všeho je zajímavá věc – naslouchání sami sobě. V dnešní rychlé době se to moc nenosí, protože všichni chceme být úspěšnější, lepší, dokonalí, a tak na sebe vyvíjíme veliký tlak a chceme všechno zvládnout. Ale je skutečně velice důležité věnovat si pozornost: Jak se cítím? Proč jsem smutná? Je mi skutečně dobře? Na začátku to jde ztěžka, ale mně pomohlo pravidelné zvědomování si svého stavu – chce to trénink.
Také mi pomohlo upravit svůj životní styl. Vím, že to říkají všichni, ale opravdu je super se každý den projít na čerstvém vzduchu, zdravě jíst a myslet na svoje tělo. Já konkrétně jsem se například naučila budit se a usínat ve stejný čas a dělá mi to moc dobře. Také si u výběru jídla říkám, jestli je dobré pro moje tělo a jestli mi prospěje.
A přestala jsem pít alkohol, kávu si dopřávám pouze dopoledne, aby mě kofein nedržel vzhůru.
Na závěr mám pro vás malé zamyšlení. Vyhoření se může zdát jako nepřítel, kterému se musíme za každou cenu vyhnout. Ale možná je to spíše signál, že jsme dlouho přehlíželi své vlastní potřeby a hranice. Když už vyhoření přijde, dává nám příležitost znovu se zastavit a promyslet, co v našem životě potřebuje změnu. Ať už jde o práci, vztahy, nebo způsob, jak se staráme sami o sebe, vždy je tu šance znovu začít, tentokrát s větší pozorností vůči sobě.
Hřejivý styl
Doplňte svůj šatník hřejivými módními kousky v malinově červené, velbloudí žluté a černé.
