Když zemře někdo blízký, přichází otázka: „Jak to říct dítěti?“ Nepropadejte dojmu, že děti tomu nerozumí nebo že bude lepší je toho ušetřit. Naopak! Je lepší se na sdělení připravit a vytvořit bezpečný prostor pro proces truchlení.
Reakce na ztrátu a pět fází smutku
- Popírání
- Hněv
- Smlouvání
- Deprese
- Smíření
Tak probíhá i reakce na úmrtí blízkého. Uvědomění si jednotlivých fází ve kterých se postupně ocitáte může být úlevným momentem porozumění, proč něco zažíváte a že je to „v pořádku“.
Říkejte pravdu – milosrdná lež nic neřeší
U dospělých panuje zdravá potřeba dítě chránit od „hrůz“ vnějšího světa. To je v pořádku. Ale existují výjimky a mezi ně patří i téma smrti.
Jak se bude dítě se smrtí vypořádávat v dospělosti je značně ovlivněno tím, jak se s tímto tématem zacházelo doma. A protože smrt je součástí naší existence, je to něco, před čím dítě uchránit nejde a neměli byste o to usilovat.
Zavádějící věty typu „dědeček odešel“ jsou pro děti znejisťující a matoucí. Do určitého věku vnímají podstatu sdělení v konkrétní podobě, ne metaforicky. Mohou pak čekat, že se ten, kdo zemřel, vrátí. Také může přijít strach, že když někdo „odejde“ (do práce, školky…), tak už se nevrátí.
„Syn chodí s babičkou pravidelně na hřbitov. Jednou se vrátil domů s dotazem, proč druhá babička na hřbitově nemluví, proč je ‚umřetá‘ a jestli taky umřeme. Na tuhle otázku jsem vůbec nebyla připravená, ale vzala jsem to otevřeně a po pravdě. Samozřejmě tak, aby věc tříleté dítě pochopilo a nevyděsilo se. Samotnou mě překvapilo, jak dobře si s těmi informacemi syn poradil a přijal je přirozeně.“
– Jana D.
Říct pravdu je nejlepší cesta, i když se vám to může zdát „tvrdé“. Dítě neuvedete do nejistoty a může nad situací mít alespoň trošku pocit kontroly. S vaší pomocí se pak může s úmrtím zdravě vyrovnat. Zároveň vnímá, že se nejedná o tabu a že je v pořádku o smrti mluvit.
Pravda správně zvolenými slovy
Slova volte podle věku a chápání dítěte. Nemusíte zacházet do detailů, ale můžete podat jasné vysvětlení. Třeba že babičce už netlouklo srdíčko a zemřela nebo jiný podobný popis, který dítěti daný fakt vysvětlí.
U tragických úmrtí (autonehody, zločiny, sebevraždy…) je pravdivost také na místě, ale formulovaná bez nevhodných detailů, aby nebyla „děsivá“. Myslete na riziko, že když s dítětem o situaci nebudete mluvit a dozví se to někde jinde, jako rodič ztratíte na důvěře a nebudete mít pod kontrolou formu sdělení.
Děti vnímají emoce dospělých i atmosféru
Je složité, když se jedná o úmrtí člověka blízkého rodičům i dětem zároveň.
Dospělí se sami ocitají v krizi ze ztráty a dotýkají se i tématu vlastní smrtelnosti, životní nepředvídatelnosti a dalších podprahových témat, která máme se smrtí spojena. Do rodinné atmosféry vstupuje nejen smutek, ale i úzkost, nejistota a existenciální tíseň.
Aby doma všichni mohli s tím vším bezpečně „být“ a necítili se zavaleni atmosférou, je důležité mít se čeho „chytit“. Pomáhají obyčejné praktické okamžiky, jako udržování chodu domácnosti a podobně. Tyto hmatatelné jistoty mohou vyvážit atmosféru neuchopitelnosti a chaosu – pro dítě i dospělého.
Emoce jsou v pořádku
Když dospělý truchlí, prožívá řadu emocí. Neskrývejte je. Dítě potřebuje mít zkušenost, že prožívat a ventilovat emoce je v pořádku. Občas je jednodušší, když si rodič zaplavený smutkem odejde poplakat do ložnice a dítě dostane „jen“ informaci, že „maminka je smutná, potřebuje chvíli být sama, aleza chvíli přijde“. To je jeden ze způsobů, jak chránit dítě ve chvíli, kdy nás emoce přemůžou.
Pomožte dětem s truchlením a loučením
Každé dítě se se smrtí vyrovnává jinak a různě dlouho. Záleží na individualitě a na tom, jak významný člověk to pro dítě byl.
Některé děti se potřebují vypovídat, jiné mlčí, další potřebují vzpomínat. Někdy si až postupně uvědomí, že člověk zemřel – když ho nevidí. Je na vás, abyste byli vnímaví k individualitě dítěte.
Děti potřebují vaši blízkost a citlivost k jejich prožívání ztráty. Musí se cítit přijímané se svými myšlenkami a emocemi, být ujištěny o vaší lásce i podpoře a otevřenosti ke všem otázkám a prožitkům. Možná vás zaskočí tím, jak o smrti uvažují nebo na co se ptají. Nejste tu od hodnocení, „co se má nebo nemá“ říkat, cítit a na co se smí ptát. Jste tu pro ně se vším všudy. Podstatné je, aby věděly, že mohou říct cokoli a vy budete naslouchat.
Dospělácká moudra u menších dětí stranou
U menších dětí se téma smrti může projevit ve hře a skrz ni se s tím děti mohou i vypořádávat. Buďte u toho citlivě přítomni a neklaďte do situace „dospělácká moudra“. Snažte se chápat pohled dítěte a poskytovat autentické odpovědi.
Vyber si, jak se chceš rozloučit…
Pokud je to reálné, nabídněte dítěti možnost vybrat si, jak se chce se zemřelým rozloučit.
Chce se účastnit pohřbu? Podílet se třeba na výběru květiny? Napsat dopis, nebo má představu svého rituálu? Rituály jsou pro děti důležité a potřebují se cítit jejich součástí bez ohledu na věk.
Když zemře domácí mazlíček
Úmrtí zvířátka je pro dítě bolestnou ztrátou samo o sobě a zároveň to často bývá první konfrontace se smrtelností.
Když dítě přijde o milovaného mazlíčka, prožívá podobnou bolest, jakou prožíváme my při ztrátě blízké osoby. I fáze truchlení a přístup k nim jsou v tomto případě podobné. Proto nikdy neshazujte závažnost zármutku. Zrovna tak se vyhněte milosrdným lžím. Držte se pravdivých a jasných vysvětlení, aby dítě mělo šanci situaci pochopit a mělo jistotu, co se se zvířátkem opravdu stalo.
I s mazlíčkem je potřeba se rozloučit
Děti se potřebují se zvířetem rozloučit, jako se my loučíme s člověkem při pohřbu.
Společně vymyslete, jaké rozloučení by si dítě přálo udělat, aktivně ho do tohoto rituálu zapojte. Děti samy vycítí, co potřebují, ale i tak je vhodné jim nabídnout možné varianty:
- dát zvířátku něco „s sebou“
- udělat „pohřeb“
- napsat zvířátku dopis
- zapálit svíčku u fotografie zvířete
Akt rozloučení je pro dítě důležitou součástí procesu vyrovnávání se se ztrátou zvířecího přítele a od nás by mělo dostat pochopení a podporu.
Mluvte o smrti dříve, než se s ní blízce setkají
Na smrt se nemůžete nikdy připravit, aby vás nezasáhla. I tak je dobré téma smrtelnosti s dětmi otevřít předem, ne až ve chvíli blízké ztráty.
Jak budou vnímat smrt a co pro ně bude znamenat, záleží na vás. Děti se nerodí se strachem ze smrti a neznají pojem tabu. Jsme to my, dospělí, kdo jim tento postoj předává. Ale můžeme předat i porozumění bez našich vlastních dospěláckých obav a děsů. Díky tomu, že dítě ještě není zatíženo vším, co ve smrti vidíme my, je možné s ním o smrti mluvit jako o jakémkoli jiném důležitém tématu.
Děti potřebují smrt integrovat do svého chápání světa a to se děje právě skrz rozhovory s dospělými a s věkem se vyvíjecím chápáním. Nenechte zapadnout otázky, které děti leckdy z čista jasna pokládají. I na nejtěžší otázku „Umřu i já?“ nebo „Maminko, ty také umřeš?“ se dá odpovědět citlivě, bezpečně a zároveň pravdivě.
Můj tip na knížku
Aby se sám rodič cítil v rozhovoru dobře, může si vzít na pomoc knížku, která mu povídání si s dítětem o tomto těžkém tématu usnadní – já doporučuji „Když dinosaurům někdo umře“.
Využijte akci 2+1 balení kávy zdarma
Vychutnejte si svou oblíbenou kávu ještě výhodněji. Ke dvěma balením zrnkové, mleté i instantní kávy všem držitelům TchiboCard přibalíme jedno další zdarma.
