Samozřejmě vím, že ty věci nepotřebuji. Ale ten dopamin z nákupu, na to si člověk snadno zvykne. Abych tedy kupovala opravdu jen to, co dává smysl, nevětrala peněženku víc, než je nutné, a nezatěžovala planetu zbytečnostmi, dala jsem dohromady 5 otázek, které sama sobě pokládám, než si novou věc koupím.
„‚Existuje spousta nepraktických věcí, které mi přinášejí čistou radost, a to na dlouhé roky. A taky spoustu praktických, které jednoduše nepotřebuji mít.‘‘
Dřív jsem nakupovala impulzivně. Něco jsem viděla a měla pocit, že to nutně potřebuji. Pak se na danou věc často jen prášilo na dně krabice a čekala, až půjde pryč s jarním úklidem.
„Umět od sebe odlišit věci, které si skutečně potřebuji koupit, a nenakupovat zbytečnosti je první krok k zodpovědnému nakupování, a tím i k udržitelnému rozpočtu a celé domácnosti.“
Položit si následujících pět otázek před nákupem mi pomáhá rozpoznat, které věci pro mě budou mít skutečnou hodnotu, od těch, po kterých prahnu jen proto, že jsou ve slevě, nebo proto, že podléhám svojí momentální náladě. Nebojte, není to nic složitého ani účetnictví pro pokročilé. Zvládne si na ně odpovědět úplně každý. V zásadě jde hlavně o to se před každým nákupem zastavit a alespoň trochu ho promyslet.
Co je to zodpovědné nakupování?
Je to způsob, jakým lidé dělají rozhodnutí při nákupech tak, aby brali ohled nejen na své potřeby a přání, ale i na širší dopady svého chování – například na životní prostředí, pracovní podmínky lidí, kteří produkty vyrábějí, a udržitelnost ekonomického systému.
Otázka 1: Mám na to?
Základní otázka je neúprosná a jasná: „Můžu si to dovolit?“
Obzvlášť po výplatě může být ale sama o sobě zrádná, proto mi pomáhá si spočítat, jak dlouho na danou věc vydělávám. V tu chvíli jasně vidím, jakou má skutečnou hodnotu v přepočtu na můj čas.
- Stojí mi za to týden pracovat, jen abych si ji pořídila?
- A pokud ano, budu se muset na konci měsíce uskromnit jinde? A kde?
- Stojí to pořád za to?
- A pokud už na začátku vím, že na ni jednoduše nemám, stojí mi za to si na ni půjčit?
- Co to bude znamenat v ostatních výdajích?
- Kde budu škrtat? Nebude mi něco z toho chybět?
Otázka 2: Potřebuji to?
Zdánlivě jednoduchá otázka, která je ale nejtěžší ze všech, protože se nedá jednoduše dopočítat.
Abych si to zjednodušila, začnu prakticky: vždycky se nejdřív sama sebe ptám, jestli už danou věc nemám nebo jestli nemám něco velmi podobného. Následně se snažím přijít na to, co s ní budu dělat. Snažím se představit si, k čemu mi bude, jestli ji opravdu budu používat.
Pozor, počítá se i obyčejná radost! Akorát je vždy dobré si přiznat, jak dlouho ta radost bude trvat.
Otázka 3: Proč to chci?
A její podotázky: Proč nakupuju? Jak se mám? Nenudím se jen? Nejednám impulzivně?
Ani já nejsem proti dobrému kafíčku a dortíku, když jsem měla špatný den. O tom tenhle článek není. Spíš si řekněte, jestli vás koupě nových bot neláká jen proto, že se zrovna cítíte pod psa a doufáte, že nějak zázračně vylepší váš život. Bohužel můžu na 100 % říct, že nevylepší. Udělají vám jen chvilkovou radost.
Otázka 4: Jak často to budu používat?
Pokud přijdu na to, že novou věc opravdu potřebuji, přichází čas na realistické očekávání, jak často ji budu používat.
…a jestli se mi náhodou nevyplatí si ji spíš vypůjčit, ať už jednorázově, nebo pravidelně. Zároveň ale mohu přijít na to, že když si ji koupím, nemusím ji používat jen já a mohu ji naopak já půjčovat dalším. Čímž se její udržitelné body výrazně zvýší.
Sdílená ekonomika v kostce
Sdílená ekonomika je model, ve kterém lidé sdílejí nebo pronajímají své nevyužívané zdroje ostatním, často prostřednictvím online platforem. Dneska už to nejsou jen byty a auta, ale klidně také nářadí nebo kabelky! Tento model přispívá k efektivnějšímu využívání zdrojů, snižuje náklady a podporuje udržitelnost.
Otázka 5: Jak dlouho (mi) to vydrží?
Pokud už vím, že ji využiji, přichází odhad, jak dlouho mi nová věc nebo zápal pro ni vydrží.
Jestli s ní třeba nesouvisí pravidelná nutnost udržování a dalších nákladů na prodloužení její životnosti, které mi při koupi nedochází. Souvisí to tak nejen s její kvalitou a jí odpovídající cenou, ale i se znalostí sama sebe a toho, jak funguje moje nadšení v čase.
Vždy byste měli myslet i na možné vedlejší náklady související s provozem a údržbou.
Kromě toho také přemýšlím nad tím, z jakého materiálu je daná věc vyrobena. U oblečení dávám přednost bio bavlně a viskóze, protože mám vyzkoušeno, že jejich životnost je delší. Zároveň jejich výroba tolik nezatěžuje planetu. U nábytku se snažím raději našetřit na kvalitní dřevěnou věc a podobně.
Neptám se vždy. I já si chci někdy prostě udělat radost. Ale obecně mi tenhle systém hodně pomáhá zastavit se a zvědomit si svoje nákupní zvyklosti. Dost často přijdu na to, že novou věc ráda oželím a raději si budu šetřit na nějaký zážitek nebo výlet.
A co vy, přidali byste nějakou otázku k mému mixu? Dejte nám vědět na Facebooku.
Další tipy na čtení:
Udržitelnost v Tchibo
Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.
