První, co nás po příchodu na lekci u Kunratického lesa zajímalo, bylo, čím se tato dynamická chůze liší od obyčejné procházky v parku. „Nordic walking se od obyčejné chůze liší tím, že se při něm používají speciální hůlky, které mají rukavičku a dobrý hrot,“ vysvětlila nám trenérka Kateřina Kolišová.
A právě o hůlkách nordic walking je. Pokud se s nimi chodí správně, zapojují se svaly celého těla – tedy na nohou, rukou i svaly trupu. „Rukavička umožní provést pohyb, který je v nordic walkingu speciální, a to zapažení. Zapažením se dociluje rotování ramen, díky tomu se otáčí záda a zapojují se svaly podél páteře a také ty břišní,“ upřesňuje trenérka.
Nordic walking je navíc vhodný naprosto pro každého. Výjimku tvoří akorát kardiaci a cukrovkáři. „Je to normální aerobní sport, zlepšuje vytrvalost, pozitivně působí na srdce, výborně ovlivňuje kardiovaskulární oběh. Díky používání hůlek se krásně otevře hrudník, jelikož se člověk musí narovnat. Hned se lépe dýchá, proto je to vhodné i pro kompenzované astmatiky,“ dodává Kateřina.
Jdeme na to
Nicméně dost bylo teorie, jde se na praxi. Ve Finsku a Německu se chodí o sto šest, ale v Česku se nordic walking ještě tolik neuchytil. A tak jsme s pocitem, že se jdeme v klídku projít lesem za zpěvu probouzejících se ptáků, vrhli na volbu správné hole. Správná hůl je taková, po jejímž uchopení se vám v předloktí vytvoří pravý úhel. Je to přitom kromě správného oblečení jediná investice potřebná pro to, abyste s tímto sportem mohli začít.
Kvalitní hole se dají koupit už za dva tisíce korun a taková koupě se docela vyplatí. Solidní hole totiž tlumí nárazy, což hodně pomáhá k správnému provedení chůze. Na trhu jsou však samozřejmě k dispozici levnější i dražší varianty.
Když jsme dorazili do lesa, sundali jsme z holí krytky, jelikož v terénu nejsou potřeba, a vyrazili. Kateřina nám představila jednotlivé rychlosti nordic walkingu a nechala nás si je vyzkoušet. A to bylo panečku překvápko. Poháněni zažitým stereotypem, že hůlky v rukou mají jen důchodci pro snadnější chůzi, jsme ani ve snu nečekali, že by se s nimi dalo závodně běhat. Ano, takový ten „lázeňský švihák“, první rychlost chůze, je pro začátečníky a pohodové seniory, pak ale přituhuje. Druhá rychlost už je intenzivnější, dochází při ní k pokrčení páteře, a oproti klasické chůzi už to je docela fofr. Třetí rychlost je závodnická, čtvrtá je jogging a pátá fakt stojí za to. To už s těmi holemi běžíte doslova o život, a to, že fakt rychle!
Procházka na jedničku
Kateřina nás ale šetřila, a tak jsme se vydali na procházku Kunratickým lesem snadnou jedničkou. Ze začátku to byla taková pohoda, jazz, nic nebolelo, nic netáhlo. Zastavili jsme se jednou, abychom se protáhli, učili jsme se několik způsobů, jak zdolávat kopce. Trenérka nám při tom vyprávěla historii Kunratického lesa a my se mezitím naučili nemyslet na to, že s levou rukou má do akce vyrazit pravá noha a naopak. Čím více se na to člověk soustředí, tím spíš to zkazí.
Důležité pro správné provozování nordic walkingu je důraz na uchopení hole vepředu a pouštění vzadu, tak se člověku krásně propnou svaly na rukou a zapojí se i páteř.
Naše procházka trvala něco málo přes hodinku. A ke konci už se ozvaly bicepsy těch z nás, kteří za nejnamáhavější možnou sportovní aktivitu považují ťukání do klávesnice. Kateřina jakožto bývalá závodní veslařka po takové procházce žádný tah necítila a říkala, že je to vše o tréninku a častém chození.
Na závěr je důležité zmínit, že i my jsme pocítili náročnost tohoto druhu chůze, ačkoliv jsme k ní na začátku měli trochu despekt. Konečně jsme pocítili svalstvo, o jehož existenci jsme neměli ani tušení, proudila nám celým tělem krev a díky vyplavovanému endorfinu jsme ještě dostali dobrou náladu.
Proto vám nordic walking můžeme jen doporučit! Hole do rukou a ven do lesa! Venku je přeci tak krásně. Tak hurá na výlet! :)
