Právě čtete

Glosa: Hubnout, či nehubnout, to je, oč tu běží

8096  
Sdílet: 

Glosa: Hubnout, či nehubnout, to je, oč tu běží

Leden je měsíc, kdy každému z nás aspoň na chvíli projede hlavou myšlenka týkající se hubnutí, zdravějšího životního stylu anebo alespoň vidina toho, jak zahrnete sport více do svého běžného života (přiznejte si, že většina z vás to měla jako novoroční předsevzetí). Tahle myšlenka se vloudí i do hlav těch, kteří hubnout vůbec nechtějí, ale po tom všem cukrovo-majonézovém vánočním divočení a chlebíčkovo-ovarových novoročních orgiích jsou tyto myšlenky nasnadě.

20. 1. 2015 2 min. čtení Klára Vytisková
Glosa: Hubnout, či nehubnout, to je, oč tu běží

Samozřejmě jsou lidé, kteří milují cvičení a hned po svátcích naskočí na rotoped. Jsou i lidé, kteří začnou hned jíst zdravě, nebo nedej bože ani přes svátky nepozřeli nic smaženého, čokoládového, obaleného v kokosu nebo majonézového. Jsou takoví, ale já je ještě nikdy nepotkala. Pak jsou tu taky typy, co jako ideální řešení považují nákup nějakého funkčního prostředku na hubnutí, se kterým zhubnete 6 kg za minutu, a když zavoláte hodně rychle, dostanete tři balení za cenu jednoho. Tím pádem si musíte dávat pozor na to, abyste úplně nezmizeli, až to na sebe všechno nastříkáte.

IMG_2078

Myslím, že k téhle „problematice“ přistupuji poměrně střízlivě. Jednak mě uklidňuje pocit, že už je po Vánocích a žádné cukroví nejím, protože už prostě žádné není. V restauraci si bramborový salát nedávám, protože takový, jako děláme doma, samozřejmě nikdo jiný neumí. Pravda, že chlebíčku z nějakých dobrých lahůdek čas od času neodolám, ale koupím si jeden a nesním jich hned pět najednou.

Co se mi osvědčilo, je oblékat se více sportovně, i přes to, že se vlastně vůbec sportovat nechystám. Na doma nebo na procházku natáhnu legíny, tenisky a sportovní mikinu ideálně v černé barvě, která vás dělá ještě víc schlank. Když přijdu v takovém ohozu z procházky, cítím se, jako když se vracím z posilovny. Prostě už jen ten pocit, že na sobě mám sportovní oblečení, ve mně vyvolává dobrou náladu a snad i endorfin.

Abych to ale příliš nezjednodušovala, i na procházce reálně vykonávám hodně pohybu a od října, co jezdím s kočárkem, bych řekla, že nasportuju víc než jakýkoliv sportovec. Dvě hodinky každý den s kočárkem do kopce a z kopce, to vydá za slušnou půlhodinku aerobiku. Když si ještě do podvozku strčím nákup, je to jako hodinka v posilovně. Když zamrzne rybník, vezmu kočár, dlouhou šálu a jde se na brusle. Suma sumárum jsem vlastně fitneska. Po návratu domů si udělám dobrou kávu, vypiju si ji před barákem, stojím tu v kabátě a rukavicích, kouknu na několik cyklistů v termodresu, co projedou kolem, a hned jsem vysportovaná.

IMG_2148

Doporučuji tedy střízlivý přístup, žádná přehnaná předsevzetí, žádný stres a dobrou mysl. Hubnutí – nehubnutí zdar!

Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články