Acrojóga v sobě spojuje jógu, akrobacii i terapeutickou složku, ale mně to přišlo jako další z marných lidských pokusů o létání s vlastním tělem. Proto jsem oslovila Danielu a Marka z Let’s Acro, certifikované učitele acrojógy, aby mi prozradili tajemství, které se za pojmem acrojóga skrývá.
V podstatě je acrojóga určena všem bez ohledu na věk nebo tělesnou konstituci a k začátku je potřeba jen parťák, ideálně víc parťáků, kteří se postarají o bezpečnost, a pohodlné tričko, kalhoty a podložku.
Sami si acrojógu nezacvičíte, ale možná proto jde o tak lákavé cvičení. Ve více lidech se člověk víc pobaví, v „létání“ se můžete střídat, a alespoň na začátku je nutné se přidržovat, jinak by hrozilo nebezpečí úrazu. Proto je alespoň zprvu doporučováno navštěvovat lekce, kde se lektoři postarají o to, abyste cviky prováděli správně a bezpečně. Bez jejich dozoru se totiž budete posouvat dopředu jen velice pomalu.
Certifikované lektory acrojógy v Čechách byste dokázali spočítat na prstech jedné ruky a ještě by vám zbyl volný prst na stopování. K získání certifikátu vede třeba až dvouletá cesta a většinu potřebných náležitostí si Daniela s Markem splnili až v Indii, ale museli kvůli nim jet i do Berlína nebo do Států. Nyní mají certifikát na učení už rok a od dob, kdy sami pomocí videí na Youtube začínali, se zájem o acrojógu u nás několikanásobně zvednul. S workshopy projeli Česko a pořádají pravidelné hodiny jak ve studiu, tak venku.
Samotná lekce
Přidala jsem se na hodinu na Letné, která byla určena začátečníkům. Sešlo se nás něco málo přes deset a jen dvě dvojice už měly s acrojógou zkušenosti. Já k nim nepatřila. Lekce začala protažením ve dvojicích, kde i posilovací cviky bavily a připravily nás na to, co teprve přijde. Poté už jsme začali nacvičovat pozice. Cvičilo se ve dvojicích, ale další dvojice asistovala, aby se nikomu nic nestalo.
Všechny cviky, které jsme na hodině procvičovali, vypadaly podobně. Dole byla báze – tedy ten, který měl stabilitu, stál pevně na zemi a držel letce. Letec pak stál většinou na bázi, někdy oběma nohama, někdy pro změnu jen jednou, občas ani jednou. Později, když si věřil, mohl uvolnit ruce a musel se spolehnout jen na ostatní, že ho nenechají spadnout.
Některé cviky vypadaly velice náročně, ale přesto jsme je zvládli. Jiné nám dělaly problémy, i když jsme je zkoušeli napodruhé, ale ani prvotní neúspěch nás neodradil.
Hodina a půl při neustálém střídání jednotlivých rolí a cviků utekla velmi rychle a ani jsme si nepřipadali udýchaní. Závěrečná část lekce byla věnována terapeutické části, ale i po lekci někteří zůstávali, aby doladili chybky ve svém „létání“.
Po této zkušenosti můžu nadšeně acrojógu všem doporučit. Kromě cviků, které vypadají krásně na pohled a posilují celé vaše tělo, aniž byste museli překonávat bolest, se pobavíte nad tím, co všechno se svým tělem dokážete, posílíte si vzájemnou důvěru, a pokud budete pořádně trénovat, jednou můžete létat i bez pomocných rukou, které brání vašemu pádu.
Proto můžu naprosto souhlasit s tím, co o acrojóze řekla Daniela: „Pro spoustu lidí to bude první sport, který je bude skutečně bavit.“
PS: A když budete pořádně trénovat, tak to můžete dotáhnout třeba až tak daleko, jako Daniela s Markem z Let’s Acro. :)
