Možná si to taky neuvědomujete, pochybujete nad sebou, říkáte si, že samy sebe nemáte rády. Přitom, teď to možná bude znít trošku bláznivě, právě MY samy se známe nejlépe, jsme se sebou od samého začátku a budeme spolu až do úplného konce. Je to tak…
Mám se ráda, jsem sama se sebou spokojená, nekladu na sebe nároky, které by mohly vést k vlastní frustraci – Lucia Š.
Takže čím dřív se naučíme mít se rády a rády si někdy střihneme pár káviček, kin, nebo dní o samotě, tím snadněji později zvládneme (nedejbože) nečekané změny. Tedy aspoň já a některé ženy v mém okolí tomu věříme. A Miley Cyrus o tom dokonce i zpívá ve svém současném „self-love“ hitu Flowers.
A právě výše zmiňované ženy, kromě Miley, jsem pro účely tohoto článku oslovila – v různém věku, ve vztazích i single, s dětmi i bez nich. Hlavně jsme si povídaly o tom, jak je to s tím trávením volných chvilek o samotě.
Umíte být samy, i když jste ve vztahu?
Ve svých 33 letech si uvědomuji, v jak krásně stereotypním prostředí jsem vyrůstala – kde jeden bez druhého téměř neudělal ani krok. Nedávno jsem se totiž přistihla, jak se zamýšlím nad tím, proč lidi chodí do kina sami. Přitom poslední roky nemám problém jít na film bez parťáka, udělat si sólo rande a sama si to pořádně užít (zčásti i proto, že se mi líbí divný filmy, na které těžko někoho dostanu).
Krásně to vystihla moje kamarádka Veronika: „Člověk by neměl mít předsudky o tom, že se do restaurace nebo do kina bez doprovodu nechodí.“
Přiznávám, že jsem trochu chtěla vyvrátit mýtus „mám partnera a všechno musíme dělat společně“, a tak jsem sondovala, jak to v některých vztazích funguje:
„Pro mě je to absolutně nevyhnutelné mít ve vztahu taky něco pro sebe. Samozřejme je to o preferencích, ale osobně potřebuju občas dělat věci sama – jít ven sama nebo s kamarády. V mém současném vztahu to takhle vyhovuje oběma,“ vysvětluje Kristína.
Něco víc o svém vztahu prozradila Tatiana: „Nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Smysluplný vztah je pro mě nejen o tom, že všechno děláme společně, ale podporujeme se ve vlastních snech, zájmech, důvěřujeme si.“
„Asi jsme se tak navzájem shodli, že každý musí mít prostor i pro sebe, nějak to tak vyplynulo samo, nijak jsme se o tom ani nebavili,“ říká Martina, která už pár let sdílí se svým partnerem domácnost.
Ivi to má s přítelem vybalancované, přesto dodává, že spolu rádi tráví většinu svého volného času. „Když ale chci jít někam večer ven – sama nebo s kamarádkami, nebo chci zůstat v Praze, zatímco on jede k rodičům, není to problém a děláme to tak často.“ I zároveň dodává, že v minulosti byly s partnerem od sebe delší dobu a po letech společného soužití by jí dnes delší dobu bez něj bylo smutno.
„Dost často si každý děláme to své a jsme vlastně oba vděční za to, že to funguje – dáváme si tolik prostoru, kolik potřebujeme. A že já potřebuji být kolikrát úplně sama, ať doma, nebo na procházce, tak si totiž opravdu odpočinu! To ve vztahu nebývá moc obvyklé – teda já to v takovém měřítku v předchozích vztazích nezažila – a jsem za to vděčná,“ popisuje mi svou situaci Helena a se smíchem dodává, že aspoň nemusí chodit na fotbal a metalové koncerty.
Tyhle odpovědi jsem si vybrala schválně. Všimli jste si, jak to přechází z „je to pro mně nevyhnutelné“ do „máme to vybalancované?“ Krásně to ukazuje, jak individuálně vnímáme potřebu samoty ve vztahu a kolik si jí navzájem dopřáváme. Jestli tohle není znakem lásky nejen k sobě samé, ale i k partnerovi, tak pak co?
Nejlepší společník na dovču? Ten, se kterým zvládám být 24/7 – já
Jet sama na dovolenou? Proč ne? To, co někomu přijde odvážné, jinému přijde normální. Třeba mně. Někdy to totiž stačí jenom zkusit.
Myslím, že mít sebe ráda a pracovat na sobě znamená poznávat se v situacích, do kterých bych se běžně nedostala. Nemusím hned jezdit sama do Vietnamu, stačí vyrazit do sousedního města. Troufám si tvrdit, že jakékoli vystoupení z komfortní zóny je cesta k tomu, jak přijít na to, že jsem lepší a silnější, než jsem si myslela. Navíc když chci někam vyrazit a nemám po svém boku partnera nebo ochotného kamaráda, sedět doma v koutě rozhodně nebudu. Prostě si jedu sama a ostatním to neříkám se studem, ale s úlevou, protože „svůj čas“ potřebuju.
Když jsem se právě na sólo dovču ptala svých respondentek, bylo to půl na půl. Některé by samy nikam nevycestovaly, některé taková představa láká, jiné neděsí a našly se i dobrodružky, které drobné výlety osamotě podnikají. Pro někoho to může být cíl, jak samu sebe překonat a něco se o sobě naučit. Helena si na delší singl dovolenou zatím jenom myslí, brání jí v tom čistě pragmatické důvody: „Strávila jsem víkend v jiném městě, odměnila jsem se aspoň krásným ubytováním a dobrým jídlem – ale pořád to není týden v zahraničí, nebo v horách, z toho mám respekt. Nebojím se být sama se sebou, ale bojím se cizích lidí a ještě víc respektuju přírodu, která umí překvapit, a nejsem si jistá, jestli bych se sama o sebe uměla postarat, jako některé mé akční kamarádky.“
Lucka zas přiznává, že by sama nikam nejela. „Samozřejmě, zvládla bych to, ale pro mne tyhle zážitky mají větší hodnotu, když jsou sdílené. Když jsem bývala nezadaná, tak jsem dovolené odkládala právě z tohoto důvodu.“
Proč čekat, až nás vytáhnou na brunch, když se můžeme pozvat samy
Když ale upustíme od děsivé představy samostatné dovolené, čas pro sebe si dokážeme najít i v maličkostech, jako jsou sólo večeře, už zmíněné kino, procházka nebo různé kurzy.
Já sama se snažím aspoň jednou měsíčně vyrazit s knížkou na nějaký dobrý brunch a potom procházku městem. Kromě mírné „gastro diskriminace“ v podobě dvoumístných stolů občas periferně zachytím pár soucitných pohledů. Neříkám, že mi to občas není nepříjemné, protože nestojím o ničí lítost – není totiž důvod, mám se fajn, jediné, co mě totiž vyrušuje od skvělého příběhu je další sousto skvělé snídaně. A tak se aspoň očividně usmívám!
Už párkrát jsem do kina šla sama a užila jsem si to. Jsou to ale pro mě dva odlišné zážitky – když jdu sama, je to kvůli filmu, když s někým, tak pro to, že s tou osobou chci strávit čas a bavit se. – Tatiana
Proč být taky chvíli samy?
- Odpočineme si. Ono se to nezdá, ale i posezení s přáteli bývá náročné, i když si zase odpočineme jiným způsobem. Ve společnosti jiných se soustředíme na druhé, hlídáme se a přemýšlíme jak reagovat. Ve společnosti „vlastní“ můžeme úplně vypnout, nebo se věnovat vlastním myšlenkám.
- Nejlépe se rozmazlujeme. Známe se nejlépe, a tak víme, co nás dělá šťastnými. Co nám chutná, jaké filmy se nám líbí, kterou písničku můžeme poslouchat klidně pořád dokola.
- Rozvíjíme kreativitu. Říká se „Dejte průchod vlastní fantazii.“ A nejeden umělec se kvůli tomu průchodu zavírá v ateliéru, kde má prostor a klid na všechny svoje kreativní myšlenky. Nemusíme mít status umělkyně, abychom dokázaly totéž – schválně, která z nás si na procházce nezkomponovala vlastní Ódu na radost, nebo nevymyslela námět na romantický film?
- Plníme si sny. Když jsme samy, můžeme se zaměřit na sny vlastní, ne jenom ty společné. Ať už si konečně zajdeme na vytouženou masáž, nebo se přihlásíme na kurz malby. Užíváme si přitom náš a jenom náš vlastní čas.
- Poznáváme samy sebe. Dokud to samy nevyzkoušíme, nevíme, jak se v daných situacích zachováme. Zvlášť když na ně jsme samy. A často se dost mile překvapíme!
A já jen dodám, užijte si filmy, užijte si dovolené, ať vyrážíte samy, nebo s partnerem. Protože na konec všechny věci, které děláme, děláme pro sebe. Tak se nebojte si to přiznat – všechny, nebo teda všichni to potřebujeme! A až bude nejhůř, pusťte si tu písničku od Miley. Nejenže dokonale demostruje to, že nejvíc pro sebe uděláte vy sama, ale že to, co umíte dělat nejlépe (v jejím případě hudba), vám nakonec vždy pomůže.
Pohodlné a svůdné zároveň
Udělejte si radost krásným a hlavně příjemným prádlem v modrých a růžových tónech.
