Právě čtete

Jak jsem se naučila mluvit o penězích: základní pravidla finanční gramotnosti

1566  
Sdílet: 

Jak jsem se naučila mluvit o penězích: základní pravidla finanční gramotnosti

Máloco je v dnešním světě tak důležité jako umět ohlídat vlastní peníze a racionálně o nich rozhodovat. Na každou chybu totiž můžete doslova doplácet několik měsíců. Na základě vlastních zkušeností a po konzultaci s odborníkem jsem pro vás připravila pár základních pravidel, díky kterým si udržíte finanční zdraví i zdravé nervy. Teď před Vánoci je to důležité dvojnásob.

7. 12. 2022 4 min. čtení Lucie Mládková
Jak jsem se naučila mluvit o penězích: základní pravidla finanční gramotnosti

Rodiče mi v dětství ustavičně vtloukali do hlavy, že slušní lidé se o penězích nebaví. Možná to znáte taky, protože mezi Čechy jde o zvláštní národní tabu. Každopádně mě to naučili tak dobře, že jsem i v dospělosti měla problém svoje finance nejen probírat, ale i o nich racionálně přemýšlet. Občas se mi stalo, že jsem některý měsíc nevyšla s penězi. A to ne proto, že bych měla malý příjem, ale prostě proto, že jsem nedávala pozor a pak došlo na ponižující scénku, kdy jsem musela prosit kamarády o přátelskou půjčku. Většina se tomu jen zasmála a peníze mi půjčila, ale já se samozřejmě mohla hanbou propadnout, takže časem nevyhnutelně došlo na to, že jsem si začala půjčovat jinde. A přišly problémy.

V České republice je přes 4 miliony exekucí, které způsobilo necelých 700 tisíc dlužníků.

Pravidlo první: Pozorně čtěte všechny smlouvy

Krátkodobé úvěry, kontokorenty a kreditní karty fungovaly nejdřív jako zázrak. Peníze se najednou objevily, kdykoliv je člověk potřeboval – hezky, rychle, diskrétně a bez pocitu viny.

smlouva o půjčce

Ať už to bylo třeba na dárky k Vánocům pro moje blízké, když jsem chtěla něco pro sebe (nebo na sebe), nebo když se ozvala nutnost v podobě auta, co zase vypovědělo službu. Jenže každá taková půjčka zanechala na mém účtu citelný zub, který se pak vyrovnával několik dalších měsíců, protože kvůli úrokovým sazbám jsem zaplatila klidně i o třetinu víc, než jsem si v první řadě půjčila. A nešlo jen o úroky, ale i penále, pokuty a sankce při nedodržení termínů.

Naprosté většině z toho se navíc dalo vyhnout, kdybych si bývala prostudovala celou smlouvu a zjistila, že vlastně není tak výhodná, jak se zdá, nebo se alespoň poradila s někým, komu při čtení slov jako úroková sazba automaticky nepadají oční víčka jako rolety. Potvrdila mi to i Veronika Kalátová, finanční konzultantka a lektorka. „Zvyšuje se čtenářská negramotnost obecně. Lidé nemají dobrou schopnost čtení s pochopením, a tak podepisují smlouvy, aniž by chápali svoje povinnosti. Netuší, jaké pokuty nastanou, když se budou chovat finančně nezodpovědně. Při podpisu úvěrové smlouvy tak často neznají všechny možné poplatky, termíny a sankce.“

Pravidlo druhé: Nebojte se o financích mluvit a vyhledat pomoc odborníka

Nakonec to došlo tak daleko, že jsem musela požádat o finanční pomoc rodiče. Těm samým rodičům, kteří mě láskyplně naučili, že o penězích se nemluví, jednou zaklepala na dveře roztřesená dcera, jíž pomalu hrozil osobní bankrot. A spolu jsme začali hledat řešení.

Prvním krokem bylo přiznat si, že mám problém a sama ho neporazím. Spolu s rodiči jsem tehdy vyhledala nejprve služby finanční poradkyně. Ta mě hned zpočátku uklidnila, že nejsem ve své situaci jediná, protože Češi obecně finanční gramotnost podceňují. Nejčastější chybou, kterou jsem naštěstí já sama neměla příležitost udělat, bývá řešení dlouhodobé půjčky krátkodobými typy úvěrů, čekání s placením až do chvíle, kdy přijde upomínka, nebo hrazení dluhu jiným dluhem. Já naštěstí skončila v záchranné síti. Zbývalo se z ní vyhrabat.

„Nejčastější chybou bývá řešení dlouhodobé půjčky krátkodobými typy úvěrů, vyčkávání na upomínku, když dlužník nemá na splátku, nebo řešení stávajících dluhů dalším dluhem, čímž se člověk snadno dostává do dluhových pastí.“ – Veronika Kalátová

Pravidlo třetí: Přehledný rozpočet a peníze stranou

Nejvíc mě překvapilo, že když jsem se zařídila podle doporučení finanční poradkyně, nebylo vlastně zas tak těžké udělat si v rozpočtu jasno.

Malé domácí účetnictví, pomocí kterého jsem zjistila, za co a kde nejvíc utrácím a bez čeho se vlastně můžu v klidu obejít, mi zabralo ani ne 2 hodiny za měsíc. Nejdřív jsem si schovávala účtenky, pak přešla na chytré appky, které počítaly za mě. Doporučila bych zejména Wallet, Spendee nebo eÚčty. Bolestivější krok byl začít si každý měsíc pravidelně odkládat peníze stranou a nesahat na ně. Tady si myslím, že záleží na konkrétním člověku a jeho situaci – existuje spousta různých metod, ale ve výsledku jde o to, co si můžete dovolit. Základ je si postupně vytvořit rezervu ve výši 3–6 měsíčních příjmů, která vás podrží ve chvíli, kdy dojde k nepředvídaným okolnostem.

„V případě, že něco nevyjde a nakonec se ocitnete v dluhové pasti, jsou organizace, které pomáhají tuto situaci zvládnout, například Člověk v tísni a jim podobné. I tito pracovníci s vámi zahájí proces zmapování všech rodinných výdajů a hledání cest, kde a jak ušetřit, kde si vypomoci například sociálními dávkami, kde si přivydělat apod. Základ dobře zvládnuté krizové situace je NEČEKAT A JEDNAT UŽ VE CHVÍLI, KDY VÍME, ŽE TO NEZVLÁDNEME… čím dříve, tím lépe.“ – Veronika Kalátová

A nějaká rada na závěr?

Mějte přehled o tom, kolik utrácíte, a věnujte pozornost svému rozpočtu. Neřešte nedostatek peněz krátkodobými půjčkami, ale spíš se zamyslete, jestli nemůžete někde ušetřit – opravdu potřebujete každé odpoledne nugátový croissant z luxusní pekárny nedaleko své práce, nebo by možná úplně stačil ten ze supermarketu? A hlavně, nikdy se nebojte o svých financích mluvit a konzultujte s odborníky. Třeba zjistíte, že nejste jediná, kdo má v celém systému guláš, a že i vaši jinak seznale vypadající kamarádi jsou na tom úplně stejně jako vy. A nakonec třeba pomůžete vy jim.

Autorka článku by ráda poděkovala finanční konzultantce a lektorce Veronice Kalátové za poskytnuté informace použité při přípravě tohoto článku.

Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články