Předsudky stranou: Elektrokolo se hodí pro sportovce i do města

Od té doby, co jsem začala žít se sportovcem, jsem si už celkem zvykla, že naše dovolená většinou není žádné leháro. Základem je sport. A to v různých podobách – paddleboardy, ferraty, místo poklidné turistiky běh do kopce s cílem předehnat všechny „turisty“ před námi.

Loni to měla být kola – tak to bude konečně pohoda, říkala jsem si a s úsměvem si vybavila nedávnou cyklotúru po vinicích s častými zastávkami na to nejlepší víno a sýrová prkénka. Když však začal plánovat trasy s převýšením okolo 2 000 m, zpozorněla jsem.

Pro představu, dvoukilometrové převýšení na kole je jako výšlap na Sněžku a ještě kousek výš. „A to nepřežiju!“ děsila jsem se. Uklidnila jsem se, když jsem zjistila, že pro mě půjčil elektrokolo, ale ozvalo se moje ego – na tom přece jezdí děti, lidi, kteří nesportují, nebo starší generace. A ani do jedné kategorie já nepatřím.

Předsudek č. 1: Elektrokolo je pro staré lidi, nesportovce, lenochy…

Pravda je, že na elektrokole máte baterii, která vám ulehčuje jízdu. Není to ale žádná „slabá motorka“, šlapat musíte pořád. Pohon vám pouze pomáhá, aby se vám šlapalo snadněji. To oceníte především v kopcích nebo na delších cyklovýletech.

Na řídítkách máte malý displej, na kterém si můžete sami zvolit stupeň intenzity asistence. Na mém půjčeném elektrokole byly režimy „eko“, „normal“ a „high“. Pokud chcete sportovat, můžete jet stále v režimu „eko“. Abyste si jízdu víc ulehčili, přepnete si režim na „normal“. A když chcete naštvat svého parťáka, který jede na běžném kole, přepnete do režimu „high“, trošku do toho šlápnete a i v největším kopci mu budete ujíždět.

Nebo můžete asistenci vypnout úplně a makat jen za sebe, ale počítejte s tím, že kvůli motoru a baterii je tahle vymoženost o něco těžší než běžné kolo. Proto je pak šlapání i na rovince o něco náročnější.

S elektrokolem dojedete dál a zdoláte větší kopce

Sportuji opravdu ráda, ale na horách jsem na kole většinou dopadla tak, že jsem ho tlačila, a když jsem se úplně zpocená dostala nahoru, už na mě nervózně čekali, ani jsem si neodpočinula a museli jsme jet dál.

Zato na elektrokole jsem si zapnula režim „eko“, se kterým byla moje rychlost stejná jako rychlost mého muže na kole klasickém. Místo toho, abych kolo musela tlačit, jsem kopce vyjela – ale i tak s pocitem, že je to náročné. Rozdíl byl ten, že na mě nikdo nemusel čekat. V klidu jsme si dali pauzu a jeli dál. A večer jsme byli oba unavení stejně.

Právě vzdálenost a výšlapy velkých kopců vidím jako největší výhodu. S „normálním“ kolem bych v životě nevyjela takové hory, které jsem zvládla. Možná bych tam to kolo ani nevytlačila. A určitě bych si neužila takový výhled.

Předsudek č. 2: Elektrokolo je jen na hory a celodenní výlety

Tak jako u běžného bicyklu, i u elektrokol si můžete vybírat z několika typů. Když opomeneme rozdíly mezi jednotlivými bateriemi a pohony (ty vám popíší ve specializovaných prodejnách), kolo si vybíráte podle toho, kdo na něm bude jezdit a kam. Mimo ta horská a treková existují právě i elektrokola do města.

Ta jsou určená především všem, kteří každodenně dojíždí do práce autem. Šetříte s nimi životní prostředí (určitě víc než v autě, na motorce i mopedu) a nestane se vám, že byste uvázli v dopravní zácpě.

Zatímco u horáku s motorkem si, když chcete, můžete máknout, verzi do města si lidé pořizují z přesně opačného důvodu: s trochou nadsázky můžu říct, že vyrazit můžete i v saku nebo business šatech, aniž se v práci musíte okamžitě osprchovat. Taky pokud dojíždíte do blízkého města či vesnice a vzdálenost je na „normální“ kolo moc dlouhá – s tímhle vylepšením ji zvládnete.

Městské elektrokolo je navržené tak, aby se na jednoduše a pohodlně nasedalo, sedíte ve vzpřímené, pohodlné poloze, a dokonce si můžete pořídit i skládací verzi, která pak v práci ani doma nikde nepřekáží.

Tipy Tchibo: jak si zpříjemnit jízdu na kole po městě nebo vesnici?

Kolo je v první řadě úplně normální dopravní prostředek – a zatímco ve velkých městech „znovuobjevují“ dopravu na kole, lidé z menších měst a vesnic ho odjakživa používají na cesty do práce, do obchodu nebo když potřebují něco zařídit.

Svůj „bicykl místo MHD“ si můžete vylepšit například:

• Polstrovaným sedátkem
• Držákem na chytrý telefon
• Držákem na pití
• Závěsnou taškou, kam se vejde malý nákup nebo třeba věci na převlečení v práci
• Zpětným zrcátkem
• Skládací přepravkou
• Síťkou na zavazadla

Předsudek č. 3: Elektrokolo je složité na ovládání, těžké na údržbu a baterie málo vydrží

Nejsem úplně technický typ, ale po jednom kolečku kolem domu jsem už uměla vše, co jsem potřebovala vědět. Jak zapnout a vypnout elektromotor, jak změnit režim asistence, kde sledovat stav baterie.

Dojezd se pohybuje okolo 50–200 km, přičemž záleží především na náročnosti terénu, typu elektrokola a stylu jízdy. Výrobci doporučují baterii vždy po jízdě dobít. A pokud kolo v zimním období stojí, baterii alespoň jednou za dva měsíce nabít do plna.

Pokud vyjedete na výlet s plnou baterií, nemělo by se stát, že by se jen tak vybila. Stav můžete neustále sledovat, a kdyby na to přece jenom došlo, pořád můžete domů prostě šlapat.

Bezpečnost je srovnatelná s jízdou na běžném kole. Maximální rychlost motoru je 25 km/h. Pokud byste jeli rychleji, elektromotor se vypne a už nepřidává. Za sebe můžu říct, že jízda je pocitově stejná – šlapete, jedete, brzdíte. :-)

O kolo se taky nemusíte nijak speciálně starat. Jako u každého jízdního kola je dobré občas seřídit brzdy, přehazovačku, namazat řetěz a mít s sebou náhradní duši, pokud byste píchli.

Závěr? Elektrokolo je pro všechny

Já si dovolenou na elektrokole užila. Měla jsem pocit, že sportuju, vyjela jsem kopce, kochala se výhledy, a ještě jsem si mohla dělat legraci z muže, když byl pod vrcholem na pokraji sil. Prostě jsem si hodila kolo do režimu „high“ a konečně jsem ho na vrcholu jednou čekala já.