Svítivé obrazovky se staly nedílnou součástí našich životů, i těch dětských. Ať chceme, nebo ne, digitalizace se dostává už do školek, následně do škol a směle pokračuje dál. Musí. Taková je prostě doba. Pro někoho zvrácenost, pro druhého výborný komunikační nástroj.
Nezakazovat, provázet
„Je to velmi aktuální téma,“ říká dětský psychoterapeut Miloslav Čedík a dodává, že televize a ostatně i další moderní technologie přináší nejen dětem, ale lidem obecně potěšení, které není snadné si odepřít.
Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy si začneme klást otázku, jaký čas strávený sledováním obrazovky je vlastně zdravý a kde už pomyslně překračujeme hranici.
„Nevidím problém v tom, že děti sledují televizi. Například některé pohádky jsou pro ně velmi dobré, někdy jim mohou pomoci pochopit různé interakce, s nimiž se v životě mohou potkat. Nicméně zásadní je, co dítě sleduje,“ varuje psychoterapeut.
Není ovšem třeba hystericky zasahovat do toho, o co se dítě zajímá. Jako rodiče bychom měli zkoušet vysvětlovat, proč není podle nás vhodné sledovat daný pořad nebo video, neřešit situaci křikem nebo zákazy. Měli bychom být pro dítě oporou, partnerem, ne vykřičníkem. Zároveň se ale nebát konfliktu, pokud se meze překročí.
„Nežádoucí účinky“
Zajímalo mne, zda v dnešní digitální době stoupá počet dětí a teenagerů, kteří mají vlivem sledování mobilů a televize oční vadu.
„V zásadě ne, ale rozhodně stoupá počet doprovodných problémů souvisejících s nadměrným používáním této elektroniky. Vyšší výskyt očních vad dětského věku spíše souvisí s jejich včasným záchytem, preventivními programy a výrazně lepší osvětou než dříve,“ vysvětlila mi primářka oční kliniky DuoVize MUDr. Lucie Valešová.
Co se může stát?
Při delším sledování mobilu nebo tabletu dochází k tzv. spasmu akomodace neboli křeči zaostřování, kdy svalový aparát oka ustrne v zaostření na jednu vzdálenost a při změně pohledu pak oko nesleduje dobře na dálku. Dále může u dětí docházet v souvislosti s nepřirozeným postavením krční páteře k její blokádě.
Bavily jsme se také o vhodnosti používání mobilu či tabletu u malých dětí. Podle lékařky by měli rodiče užívání technologií dítěti v určitém věku zcela odepřít.
„Dle odborníků v dětské neurologii a psychologii je doporučováno, aby dítě do tří let nepřišlo do kontaktu s mobilním telefonem a tabletem vůbec. Je popisován i vliv složky modrého světla z displeje telefonu, která škodí dětským očím a mozku v tom smyslu, že způsobuje i poruchy spánku, soustředění a vnímání okolního světa,“ upozorňuje primářka.
S tím souhlasí i medicínská antropoložka a spánková konzultantka Lenka Medvecová Tinková, jež se ve své praxi často setkává s dětmi ve věku 1–5 let, které mají problémy se spánkem, způsobené nadměrným sledováním obrazovky.
„Z praxe pozoruji, že už děti kolem 1–2 let denně sledují pohádky na mobilu, tabletu či v TV. V tomto věku mozek děťátka ještě dozrává a je lepší zcela vyřadit denní sledování pohádek a nahradit je interakcí s rodiči nebo volnou zábavou. V mnoha rodinách se díky absolutnímu omezení obrazovky přes den mezi 1–2 rokem podařilo nejen zlepšit pláč nebo dlouhé usínání, ale rodiče také hlásili pozitivní změny chování,“ vyjmenovává Tinková.
Souhlasíte s tím, že by děti neměly sedět u tabletu (mobilu, televize, počítače...)?
Ač se dítě u televize zdá klidné, zdání může klamat. Televize jim brání v celkovém zklidnění a vstřebání zážitků z celého dne. I proto většina studií zaměřených na výzkum sledování televize a následného vlivu na spánek dětí nedoporučuje ani u starších – od tří a více let – sledování TV před spaním.
„Samozřejmě že technologie jsou již součástí našeho světa a děti se s nimi učí pracovat. Co ale u malých dětí (0–3 roky) nedoporučuji, je každodenní sledování obrazovky, zejména jako rituál zklidnění před denním nebo odpoledním spánkem,“ uzavírá spánková antropoložka.
Jak to vidí matka?
Podle odborníků by tedy děti do tří let do kontaktu s televizí, potažmo mobilem či tabletem přijít příliš neměly. Nicméně vše opět záleží na člověku a nastavení.
Myslím si, že i dobrý rodič, skutečně milující rodič, který si s dítětem povětšinu dne hraje, chodí s ním ven a učí ho nejrůznějším věcem, potřebuje těch pět, deset, nebo klidně i třicet minut, kdy si sám odskočí na záchod, uvaří oběd. A máte-li děťátko, které se skutečně neumí zabavit samo a při sledování televize se aspoň na oněch vzácných 20 minut posadí, vlastně se nic nestane. Tak to vidím já.
Ale všeho s mírou. Upřímně si bez tohoto pomocníka nedovedu představit mateřskou. Jsou dny, kdy mi skutečně umí vytrhnout trn z paty. A nestydím se za to. Ač vím, že nic extra přínosného to pro rok a půl staré dítě není. Jenže zkuste uvařit rizoto s hystericky ječícím dítětem visícím za vaši nohu, které si mermomocí potřebuje zrovna hrát na schovávanou. Někdy to prostě nejde tak, jak si člověk maluje. A tak to je. To je život.
Jak často tráví vaše děti čas na mobilu, u televize, tabletu?
Rodič, náš učitel
„Evi, až bude hotová večeře, já zapískám, jo?“ říkala mi vždycky máma. Byly jsme tři kamarádky v ulici, bydlely jsme prakticky vedle sebe. Hrály jsme si na hromadě čerstvě navozeného uhlí, vařily jsme z písku a vajec, které jsme ukradly v sousedovic kurníku.
Dodnes si pamatuju, jak jedna z nás stála na vzrostlém ořešáku, skákala po větvi, kývala se ze strany na stranu a křičela: „Jsem vládkyně všech moří!“ Z vyděšených slepic lítalo peří a my si z něj vyráběly čelenky. A to nám bylo i víc jak deset let. A pořád nás to bavilo.
„I dnes si děti umí hrát, pokud jsou k tomu vedeny,“ říká psychoterapeut Čedík. „Jde totiž o součást jejich přirozenosti, něco, s čím se děti už narodí.“ Všimněte si například, že namísto toho, aby děti chodily, často běhají. Je to dáno tím, že ze sebe musí dostat nahromaděnou energii a jinak to zkrátka a dobře neumí.
„Bohužel v tomto případě do toho často mohou vstoupit právě moderní technologie. Namísto toho, aby si energii vybily sportem nebo jinou aktivitou, naučí se potlačit přirozenost a čas konzumují jinak. Pokud jim to z pozice rodiče dovolíme.“
S tím souhlasí i učitelka základní školy Kristýna Bubeníková. „Když já sama chodila do školy, tak jsme mobily neznali, o přestávce se hrály pogy, vyměňovaly se kartičky s hokejisty, malovalo se do památníčků, skákala se guma. Na střední škole jsme se o přestávkách učili ze sešitů nebo si povídali mezi sebou. A dnes? Ve spoustě škol jsou mobily povolené, dokonce se s dětmi sdílí wifi síť. Učitel jde o přestávce po chodbě a neslyší hlahol, nevidí skupinky dětí, které se spolu baví. Ve třídách i na chodbách je ticho. Věřte, je to smutný pohled,“ reflektuje aktuální dění maminka dvouleté Elišky, toho času na mateřské dovolené.
Sama říká, že moderní technologie, jak televizi, tak mobil či tablet doma nebo na cestách využívají a omezovat dítě v tomto ohledu na maximum je podle jejího názoru kontraproduktivní a v důsledku nesmyslné. Tak jako tak se s technologiemi dřív nebo později setká.
To nejrozumnější je tedy, stejně jako se vším, najít především tu nejvhodnější hranici, kdy je tabletů a mobilů příliš. A té se držet.
Výbava pro malé i větší děti
Vše od oblečení po výbavu dětského pokoje najdete na Tchibo.cz
