Technologie jsou dobrý sluha, ale špatný pán, což je zejména pro děti, ale i pro mnohé dospělé velmi těžké rozeznat. Je škoda, že v mnoha domácnostech se tyto moderní technologie zúžily na hraní her, ačkoliv jejich použití je velmi široké a například v oblasti vzdělávání mohou být velmi přínosné.
Předškolní děti
Vzhledem k tomu, že mobily i tablety jsou poměrně nová věc, nelze zatím jednoznačně říci, jaké negativní účinky, pokud vůbec nějaké, budou mít informační technologie na zdraví dnešní generace dětí. Jedno je však jisté – pokud dítě v předškolním věku tráví příliš dlouhou dobu denně u mobilu či tabletu, nezbývá mu již tolik času na klasické aktivity (kreslení, hry s kostkami, pohyb venku atd.), které jsou pro jeho další vývoj naprosto zásadní.
Při hraní na mobilu či tabletu se totiž používají jen některé prsty, nikoliv celá ruka, může tedy dojít k ochabnutí svalstva ruky, což se později projeví např. na neobratném psaní. Vývoj dítěte je komplexní, motorika je tedy velmi úzce propojena s rozvojem mentálních schopností dítěte.
Podle doporučení Americké pediatrické akademie by děti do dvou let neměly mít přístup k mobilu či tabletu, předškolní děti u něj mohou strávit maximálně dvě hodiny denně. Samozřejmostí by mělo být umístění televize či počítače mimo dětský pokoj.
Mladší školní věk
Pro naprostou většinu malých školáků jsou mobily a tablety každodenní součástí života. Je však úlohou rodičů, aby jim vštípili základní návyky a ukázali jim, k čemu všemu mohou sloužit, ale také to, že čas na tyto aktivity je omezený a že je potřeba také být venku na čerstvém vzduchu a hýbat se.
Tablet či počítač by neměl být jen hracím zařízením, na internetu existují zajímavé weby plných kreativních nápadů (např. www.casprodeti.cz nebo www.sikovny-cvrcek.cz), kde lze najít spoustu inspirace. Vznikají i weby s výukovými programy, kde lze formou hry procvičovat nejrůznější znalosti a dovednosti, např. doplňování hlavních měst zemí, poznávání vlajek, slepé mapy, kvízy o zvířatech atd.
Starší děti a studenti
V této věkové skupině už je na nějaké zakazování pozdě. Děti již jsou zvyklé s tablety a telefony soužít a jen velmi těžko je lze přesvědčit k tomu, aby své návyky změnily. Zajímavou dovedností, která se dětem bude hodit na celý život, je psaní všemi deseti, které lze trénovat pomocí speciálních výukových programů na počítači s klávesnicí již zhruba od 10 až 12 let.
Stačí pár minut denně a po zhruba třech měsících dítě získá dovednost, kterou bude využívat celý život. Děti v tomto věku již mají základy angličtiny, mohly by je proto zaujmout stránky nejrůznějších kapel, písničky či filmy v angličtině.
Nejen pro děti s nejrůznějšími poruchami učení
Jsou určeny portály jako www.tablexia.cz, kde najdou počítačové hry na trénink kognitivních schopností, či www.literacyproject.eu, kde je díky financování EU soustředěno velké množství informací pro děti i dospělé s dyslexií.
Závislost?
Závislost na počítačových hrách či na mobilu začíná být natolik rozšířená, že na klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze vznikla ambulance pro děti a dorost, kde se věnují léčbě nejrůznějších závislostí. Patří mezi ně i patologické hráčství a nezvládání užívání informačních technologií. Terapie je obdobná jako u jiných závislostí – psychoterapie, edukace, někdy i podávání léků. Velmi často je potřeba se zaměřit na celou rodinu, protože problém dítěte je jen špičkou ledovce.
Moderní technologie jsou nedílnou součástí našeho života, nedovedeme si bez nich představit vzdělávání ani práci. Ale zodpovědnost za to, jak je děti používají, nesou jejich rodiče. To oni nastavují hranice a způsob, jakým se v rodině tyto technologie používají. Pokud s nimi sami zacházejí rozumně a nabízejí dětem zajímavé aktivity, nemělo by hrozit, že se pro děti stanou jedinou zábavou a společníkem.
Na několik otázek ohledně dětí a technologií nám odpověděl i prof. PhDr. David Šmahel, Ph.D., autor publikace Děti na internetu, PhDr. Lucie Rohlíková, Ph.D., spoluautorka knihy Učíme se s tabletem, a PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. z pražského DYS-centra.
Jaký je ideální věk na to, pořídit dítěti první mobil?
D. Š.: Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, každé dítě je jiné, mobily mají různé funkce, záleží také na potřebách rodiny. Pokud dítě používá obyčejný mobil (ne chytrý telefon – „smart phone“) od první třídy pro kontakt s rodiči, například při cestě do školy či ze školy, je to pro rodinu určitě užitečné a nic bych proti tomu nenamítal. Je však třeba být opatrný, pokud dítě začne používat mobil jako své soukromé zařízení, kam má rodič třeba jen omezený přístup. Pokud menší děti používají chytré telefony, je třeba je kontrolovat, přístup k mobilu regulovat a především zajistit jejich bezpečnost.
Jaký typ telefonu bychom dítěti měli pořídit? Moderní s možností připojení na internet nebo klasický tlačítkový určený jen na smskování a volání?
D. Š.: Sedmi až osmileté děti by určitě neměly mít automaticky přístup na internet. Na internetu by se měly pohybovat s rodiči, přičemž rodič by měl mít kontrolu nad hrami a informacemi, které se k dítěti dostávají. Použít lze i různé programy pro mobily, například doporučuji Rodičovskou kontrolu od firmy ESET.
Jiný je samozřejmě přístup u dospívajících od cca 12 let, kteří již vyžadují jistou dávku (digitálního) soukromí. I zde je však třeba s dítětem mluvit o tom, co na internetu či s mobilem dělá, proč chodí na ty které stránky a podobně. Dítě se může například naučit, na jaké stránky nechodit, jak se jim vyhnout, jak poznat podvodné e-maily apod. Základem je nicméně důvěra a otevřená komunikace mezi rodičem a dítětem, například i v tématech jako je online pornografie a podobně.
Má rodič dát dítěti denní časový limit na používání technologií a hraní počítačových her?
D. Š.: U menších dětí určitě ano, u starších je to už sporné, záleží na tom, jak je samotné dítě schopné svůj přístup k technologiím regulovat. Starší děti by se měly učit hledat si samy optimální používání technologií a samy si ho regulovat. Pokud se jim to podaří, je to pro ně i do budoucna nejlepší. Zároveň však platí, že pokud se to dětem nedaří, měli by jim rodiče pomoci najít zdravou rovnováhu.
Hodně věcí se děti naučí od rodičů, měli by se tedy i rodiče hlídat, aby před dětmi příliš technologie nepoužívali?
L. R.: Občas zařazená „digitální dieta“ je jistě prospěšná u dětí i dospělých. Rodiče mohou doma určit místa, kde se budou realizovat pouze aktivity bez počítače či tabletu a plánovat co nejvíce společných činností rodiny bez těchto prostředků (čtení, povídání, společné hry, výlety, sportovní aktivity apod.).
D. Š.: Děti se samozřejmě od rodičů učí, takže pokud rodič používá technologie „přiměřeně“, není důvod se hlídat. Klíčové je tam to slovo „přiměřeně“ – to je pro každého jiné. Pokud rodič sám sedí celé dny a víkendy u počítače, patrně bude dítě tento vzorec opakovat.
Lze tedy říci, že rodiče nesou vinu za závislosti dítěte na technologiích?
L. R.: Rodiče přispívají k závislosti dítěte, pokud opakovaně využívají tyto prostředky pro uklidnění dětí (např. pro jejich ztišení během návštěvy), pokud umožňují dítěti přístup k technologiím za odměnu a zakazují je za trest a pokud digitální zařízení koupí, ale dál už dítě nevedou, nekomunikují s ním o tom, jak je lze používat a nehledají společně s dítětem smysluplné a bezpečné aktivity.
Vidíte nějaký přínos v používání tabletů ve výuce? Liší se pro základní školu (první a druhý stupeň) a pro střední školu?
L. R.: Výhodou tabletů je intuitivní dotykové ovládání a bezdrátové připojení, které usnadňuje přístup žákům k internetu a digitálním vzdělávacím aplikacím bez nutnosti přesunu do počítačové učebny. Na základní škole se tak otevírá velice pestrý svět nových aktivit, které může učitel přidat do svého repertoáru. Na střední škole má tablet význam především jako personalizované zařízení, díky kterému má student rychlý přístup k informacím na internetu i možnost archivovat si vlastní poznámky a prostudované materiály.
Používání technologií děti do určité míry ochuzuje (menší kontakt s vrstevníky, zúžení slovní zásoby atd.), rozvíjí však zároveň některé stránky jejich osobnosti?
L. R.: Domnívám se, že není možné takto jednoznačně říct, že používání technologií omezuje kontakt s vrstevníky nebo zužuje slovní zásobu. Faktorů, které zde vstupují do hry, je mnohem více. Existují aktivity s technologiemi, které mají prokazatelný přínos (a to i v rovině rozvoje slovní zásoby a komunikace s vrstevníky) a jiné, které přínos nemají nebo jsou vysloveně nevhodné.
Můžete uvést několik základních pravidel pro práci s tabletem či pro používání mobilu?
L. R.: Především je třeba u všech věkových skupin dodržovat a neustále si připomínat zásady bezpečného internetu – např. s využitím portálu bezpecnyinternet.cz nebo e-bezpeci.cz. Čas strávený s tabletem nebo mobilním telefonem je vhodné vědomě regulovat. U mobilních zařízení je mnohem snazší neustále sledovat sociální sítě a také pořizovat a sdílet fotografie nebo video, což s sebou nese obrovská rizika a potřebu věnovat co nejvíce pozornosti prevenci závislosti a kyberšikany.
Dokážete odhadnout, jaké budou dnešní děti v dospělosti, když vyrůstají zahlceny technologiemi?
L. R.: Jaké budou dnešní děti obecně, to si netroufám nijak odhadovat. Ve vztahu k technologiím je třeba si uvědomit, že schopnost nebo neschopnost jejich ovládání je čím dál důležitější pro uplatnění na trhu práce. Mezi lidmi, kteří technologie ovládají, a mezi těmi, kteří k nim nemají přístup, se otevírá čím dál větší tzv. digitální propast.
Komu moderní technologie pomáhají?
L. K.: Moderní komunikační technologie představují ohromnou pomoc pro děti, dospívající i dospělé s dyslexií. Někteří dokonce říkají, že díky speciálním programům „poprvé přečetli knihu“. Kromě pomoci se čtením a psaním, s nimiž se tito lidé trápí, jim ale moderní technologie také umožňují rozvinout potenciál a pracovat s informacemi v úplně jiné podobě, než jsme zvyklí, když nám číst a psát nevadí. Například existují aplikace (pro počítače, tablety i chytré telefony) na tvorbu myšlenkových map. To k dalšímu učení motivuje.
Které programy či aplikace se osvědčují při práci s dětmi a dospívajícími s dyslexií?
L. K.: Velmi často a s nadšením je využíván program Jazyky bez bariér, který je určen pro výuku angličtiny. Před několika lety vznikla aplikace na tablety nazvaná Tablexia, která umožňuje trénink druhostupňovým žákům s dyslexií. A do třetice můžeme uvést jednu z nejčerstvějších novinek – online program Včelka, která pomáhá dětem s nácvikem čtení a všemi dalšími s tím souvisejícími dovednostmi.
A co nějaká inspirace ze zahraničí?
L. K.: Mnohým zahraničním zemím můžeme závidět učebnice v elektronické podobě, které mohou žáci s dyslexií používat v kombinaci s hlasovým výstupem z počítače. Jedná se o stejné učebnice, jež existují v tištěném formátu, ale žáci je mají v pdf a v počítači mají speciální program, který jim nejen předčítá texty, ale umí také texty různě strukturovat, umožňuje zvýrazňovat a zejména zvětšovat písmo nebo řádky podle žákovy potřeby, a mnoho dalších elektronických vymožeností.
V poslední době se začaly v různých zemích vytvářet národní verze tzv. DAISY BOOKS (tj. digital talking books), což je varianta audioknih, ale mnohem propracovanější, s nabídkou řady dalších funkcí. Bude skvělé, až něco takového začne vznikat i v ČR.
Pokud máte další dotazy ohledně vztahů dětí a technologií, napište nám je pod článek do komentářů nejpozději do pondělí 14. března. Spolu s PhDr. Lucií Rohlíkovou vám je poté postupně zodpovíme. :)
