Tanci se věnuju od malička. Prošel jsem si různými tanečními styly, školami, a to jak v pozici studenta, tak lektora. Za těch 20 let jsem zažil úspěchy i zklamání a operaci obou kolen. Ani to mě ale nezastavilo a tančím životem vesele dál. Až budu mít svoje děti, na tancování je určitě přihlásím.
Pohyb jako základní stavební kámen
Že je tanec fyzicky náročný, to nemusím vysvětlovat. Američtí odborníci ve své studii dokonce vyhodnotili profesionální tanec jako jedno z nejnáročnějších povolání.
Já mám práci na plný úvazek a k tomu funguju jako profesionální tanečník, který má každý večer tréninky, takže někdy opravdu padám na ústa. Ale ani tak bych neměnil.
Proč? Tanec je taková kombinace mezi kardio tréninkem, posilovnou a meditací. Díky pravidelným tréninkům nemusím řešit, kolik toho sním, protože vím, že to zase za chvíli vypotím. Moje tělo, ač nejsem žádný Rambo, má celkem slušnou svalovou základnu, aniž bych se denně dřel ve fitku. A co se týká té meditace, při tanci člověk prostě vypne. Neřeší, kolik e-mailů na něj čeká, co připraví k večeři nebo jak opraví rozbitou pračku. Na tréninku prostě jen jste, a to v tu chvíli úplně stačí.
Pro děti je tanec super nejen díky výše zmíněnému, ale také třeba proto, že přirozeně zvyšuje imunitu, rozpumpuje kardiovaskulární systém, snižuje stres a krevní tlak. To je zkrátka přirozený benefit toho, když člověk sportuje. A pokud přemýšlíte, jak svému dítěti dopřát dostatek pohybu a pořádně ho unavit, věřte, že po tréninku už skákat po posteli a lítat po bytě nebude. S trochou štěstí spokojeně usne vyčerpáním a vy si můžete v klidu nalít dvojku bílého nebo si užít horkou koupel. :-)
Základy, které děti získají při tanci:
- Flexibilita: Z dítěte se nemusí vyklubat hadí žena/muž, ale v tanci hraje ohebnost velikou roli a má význam i mimo něj – pro zdraví těla.
- Držení těla: Díky tanci se dětem zlepší držení těla. To prospěje ramenům, krku a celkově páteři.
- Balanc: Pro svaly a pro záda je rovnováha velmi důležitá. A třeba taky děti přestanou pořád někam padat, což vám ušetří spoustu nervů.
- Prostorové vnímání: To pro děti není úplnou samozřejmostí. Při tanci se naučí vnímat prostor kolem sebe, což rozvíjí odhad a bdělost.
Když posílím svoje tělo, posílím i mysl…
Nerad používám patetické slovní obraty, ale kdybych měl říct, co mě v životě nejvíc ovlivnilo, odpovím, že tanec.
Nespočet hodin v tanečním sále, pocit štěstí při potlesku diváků i smutné chvilky neúspěchu. To všechno jsou věci, které formují charakter.
Stejně jako každé jiné umění, i tanec je o kreativitě. Nedokážu říct, jestli je kreativita v tanci lepší, nebo horší než kreativita v jiném uměleckém odvětví. S jistotou ale vím, že je jiná než třeba v malování. Když tančím, vnímám svoje tělo v prostoru. Představte si třeba, že byste museli tancovat v malém kumbále. Vaše pohyby by určitě vypadaly jinak, než kdyby vás postavili na podium v O2 areně.
Proč je kreativita důležitá? Učí nás, že jedna situace má přesně tolik řešení, kolik jich vymyslíme. Pro děti je přirozená a podpořit ji jde celkem snadno. Čím dříve se naučí ji rozvíjet a nebát se jí, tím přirozenější pro ně bude používat ji v dospělosti. Co třeba takové řešení problémů? Na to je často potřeba velká míra kreativity.
Jak děti tanec obohatí duševně:
- Motivace: Tanec učí, že trpělivost růže přináší a ukáže, jak se poučit z vlastních chyb. Motivuje děti jít dál.
- Režim: Děti se učí, že mají povinnosti a že na trénink se chodit musí. Kdo nechodí, je pozadu, neumí to, nepojede na závody…
- Poznávací schopnosti: Soustředění, paměť, řešení problémů – k tomu všemu přispívají hodiny tance.
- Komunikace: Pokud se vaše dítě naučí vyjadřovat své emoce tancem, pomůže mu to i k jejich vyjádření slovy.
Tancem k vyrovnanosti a sebevědomí
Pro mě byl taneční sál vždycky prostředí, kde jsem zapomněl na strasti. A pořád to tak mám.
Imaginární batoh, ve kterém nosíme stres, všechny povinnosti a závazky, na sál nepatří. Automaticky ho nechávám v šatně. A tak to dělají všichni. Většina z nás to ani nedělá záměrně, děje se to samo. Když se po hodině pro tenhle svůj batůžek vrátím, už mi nepřipadá tak těžký a jeho obsah mě netrápí. Koukám na něj s nadhledem, za který dost možná může to obrovské množství endorfinů, co mi proudí v žilách.
I když to může znít lacině, tanec je zábava. Každý by své děti raději viděl na hodině tance než sedět před televizí, nemám pravdu? Na taneční lekci se rozhodně nudit nebudou. Když se budou cítit dobře, dokážou na sobě začít pořádně makat, čímž dají svému novému koníčku úplně nový rozměr. A co přichází po tvrdé práci? Zasloužená odměna! Jakmile vaše děti ucítí, že se zlepšují a že jim to jde, začnou si víc věřit a budou mít ze sebe radost.
Nevím, jak s vámi, ale se mnou někdy dokážou emoce pěkně zamávat. Jak ty dobré, tak ty, které bych radši posadil na nejbližší vlak do Aše.
Naučit se s takovými emocemi pracovat, to nezvládá ani spousta dospěláků. Jenže v tanci se s tímhle pracuje běžně. I samotná podstata některých tanečních stylů v sobě nese nějakou emoci běžně vycházející z hudby. Můžeme tančit vesele, vyjadřovat smutek, vybít agresi… Pokud se vaše dítko tyhle věci učí ovládat od malička, v dospělosti pro něj budou emočně vypjaté situace uchopitelnější, protože se s nimi učí pracovat už dlouho.
Kamarádi v tanečáku, kamarádi napořád
Kdybych měl zhodnotit, kolik kamarádů mám z řad tanečníků a kolik odjinud, byl by to opravdu velký nepoměr. Ale to je logické – když všechen svůj volný čas věnujete něčemu, co vás naplňuje, vytvoříte si vazby na celý život.
Děti si v tanečních kroužcích najdou spoustu kamarádů. Tancem totiž kromě svalů a kondičky posilníme týmového ducha. To je jedna z vlastností, která se do dospělého života hodí opravdu každému.
Co se děti naučí v rámci mezilidských vztahů?
- Důvěra: Představte si, že musíte skočit a někdo vás musí chytit. Nebo že vás někdo drží ve zvedačce a nesmí pustit. Takovému člověku musíte věřit.
- Spolupráce: Ať už na lekci, nebo na vystoupení, všichni musí táhnout za jeden provaz. Jedině tak dosáhnou kýženého výsledku.
- Naslouchání: Ne všem jde všechno hned. Často si ale děti pomůžou samy mezi sebou a to, co jim nejde, si navzájem vysvětlí.
- Trpělivost: Někdo pochopí pas de bourrée hned, někomu to prostě trvá. Trenér musí těm pomalejším věci vysvětlit ještě jednou. Jinak a lépe. Ostatní musí mít strpení. Jindy musí mít děti trpělivost dokonce i samy se sebou. A to je teprve něco.
- Schopnost vést ostatní: Někdy jsou děti rozděleny do skupin a plní úkoly. Pak se rychle pozná, kdo je rozený vůdce a kdo raději poslouchá a následuje.
- Zranitelnost: Život není jen o úspěších a výhrách. Někdy člověk prohraje, i když ze sebe vydá to nejlepší. A to je normální. Emočně se s tím vypořádat je pak něco, co se v životě opravdu hodí.
Pokud vaše dítě chce chodit tancovat a vy mu to dovolíte, uděláte mu tím obrovskou sužbu do života. Tak co? 5, 6, 7, 8… jdeme na to!
