Z dávání kytic učitelům se stal takový rituál předávaný z generace na generaci. Když poslední červnový týden potkávám v ulicích učitele, kteří směrem k očekávaným prázdninám vykračují ze školy jako chodící květinářství, ani se nad tím už nepozastavím. Každý student (nebo jeho rodiče) chce na konci roku alespoň maličkostí poděkovat třídnímu za uplynulý společný rok.
Když „nic“ znamená „alespoň něco“
Na otázky kolem dárků spousta lidí v mém okolí odpovídá, že nic nechce nebo všechno má. Napadlo mě ale, že zrovna učitelé to možná myslí vážně, aby rodiče ušetřili nákupu „zbytečností“. Proto jsem se několika z nich zeptala, jak to mají.
Chce tedy učitel dostávat dárky? „Nechce. Ale v koutku duše nakonec tajně doufá, že za svou celoroční odvedenou práci nějakou maličkost jako poděkování dostane,“ říká Linda, která učí na základní škole v malé obci v nitrianském kraji na Slovensku děti na druhém stupni.
Zbytek „mojí“ učitelské skupiny, kterou jsem zpovídala, má ale opačný názor. „Neznám člověka, kterého by nepotěšil malý dárek. Když ale není darovaný s láskou a dejme tomu s vděkem, ztrácí to smysl. A vnímavý člověk, tedy i učitel, to vycítí. Takže když to má být jen proto, že se to tak dělává, klidně raději dárek oželím,“ dodává další učitelka ze základní školy, Jana.
O všímavosti a pozornosti žáků ve vztahu k učiteli mluví i Pavla. Považuje to za projev vděku a jeden z důkazů toho, že ji během roku nevnímali jen jako učitelku, která rozdává písemky:
„Moc ráda něco dostávám, ale nejen od dětí a rodičů. Samotnou mě těší dávat dárky lidem, které mám ráda a kteří pro mě něco znamenají. Proto mi dělá radost i dárky dostávat, ačkoliv to neberu jako samozřejmost. Zároveň také vím, že děti to milují. Dávají si záležet. Dostávám třeba různé hrnečky, které děti vybírají podle mých koníčků i věcí, které mám ráda –a já si nesmírně vážím toho, že to vnímají. Je to skutečně milé.“
Matěj, učitel na základní umělecké škole, to bere z pohledu své generace trošku jinak. Pořád ale tvrdí, že dárek ho potěší, ať už ho chtěl, nebo ne. „I my to obyčejně bereme jako takový zvyk. Myslím si ale, že naše generace pedagogů si na to už nepotrpí.“
Nedarovat učiteli (absolutně) nic nechcete
Ať už je podle vás předávání květin nebo čokolád jakkoliv zastaralá tradice, všichni učitelé se jednotně shodli na tom, že nedostat nic vzbuzuje:
- zklamání
- zvědavost, proč se tomu tak stalo
- pochyby o tom, jestli svou práci dělají správně
- pátrání po tom, jestli je to tak ve škole obecně nastavené, nebo je chyba ve mně jako v učiteli
Jedlý dárek nemusí být jen čokoláda
Téma květin jsme tedy probrali. Pokud ale pořád pátráte po něčem jiném, co byste učiteli mohli s dětmi předat, mám pro vás tipy na jedlé dárky. A že jsem se s nimi trefila, to mi potvrdili i dotázaní učitelé.
Bochník domácího chleba: Kdo v uplynulých dvou letech nekváskoval, jako by nebyl. Vy si to nemyslíte? Pokud jste tomu také propadli, upečte jeden vymazlený bochník pro učitelku. Možná si říkáte ‒ obyčejný chléb, co je na tom? Pravdou je, že domácí je většinou chuťově úplně jiný než kupovaný a bude jiný i mezi všemi těmi čokoládami, co se budou vršit na učitelském stole.
Med: Nevím, kolik čtenářů našeho blogu má to štěstí obstarávat vlastní úl. Pokud mezi ně patříte, vyhráváte a máte v kapse domácí trumf! My ostatní ale můžeme vybrat pěknou sklenici od někoho z okolí nebo z farmářského obchodu. A věřte, že med se nejen ve škole nikdy neztratí a učitelům udělá radost, která navíc bude trvat déle než z řezané květiny.
I učitelka Pavla nám potvrdila, že jedlé dárky jsou fajn a mohou být výhrou pro obě strany. Zvlášť, když děti učitele dobře znají a trefí se mu do chuti. „Vzhledem k tomu, že děti vědí o mém pozitivním vztahu k jídlu, tak nosí i takové dárky. Nevadí mi to. Jednou jsem během roku dostala plnou bednu jablek. Tak jsem napekla pro všechny děti štrúdl. Takže já bych se nezlobila ani za domácí vajíčka. Já pro vše najdu využití a ještě se ráda podělím s druhými.“
Jana za tématem jedlých dárků udělala skvělou tečku: „Nekategorizuji dárky na dobré a špatné. V každém případě mě ale malá čokoláda potěší víc než nepoužitelný kýč.“
A co by si ze všeho nejvíc přáli „moji“ učitelé?
Pavla by namísto řezaných květin doporučila pokojovky, kávu, čaj, knihu nebo výukové materiály. Matěj má rád kreativní dárky ‒ něco, co dítě samo vyrobilo, protože opravdu chtělo. Linda zase zdůrazňuje, že podstatné je vnímat učitele v průběhu celého školního roku ‒ pak není výběr dárku tak náročný.
„Jako rodič bych do výběru nezasahovala a nechala bych to na dětech. Přinést učiteli dárek není jejich povinnost a ze strany učitele to rozhodně není kritérium na dělení žáků na oblíbené a neoblíbené. Když žák přinese nějakou maličkost a já vidím upřímný vděk, má to pro mě svůj smysl. A nemyslím si, že to je věc, která se dá vnímat jen prostřednictvím dárků. V každém případě platí, že květinou člověk nikdy nic nepokazí,“ uzavřela téma dárků pro učitele Jana.
A vtip na závěr: Jaké nejbizarnější dárky jste dostali? Šampon proti lupům, kytici vázanou ve stylu pohřební, dva měsíce prošlou čokoládu a svítící autíčko.
Přečtěte si také:
Udělejte radost sobě nebo blízkým
Mrkněte na tchibo.cz a vyberte maličkost pro radost vám nebo blízkým, na kterých vám záleží.
