Právě čtete

Teorie dárků za cokoli aneb Tati, přinesl jsi mi nějaký dáreček?

7390  
Sdílet: 

Teorie dárků za cokoli aneb Tati, přinesl jsi mi nějaký dáreček?

Za školu, za chování nebo jen proto, že jste šli kolem obchodu. Schválně si zkuste spočítat, kolik dárečků vaše dítě za měsíc dostane. Není divu, že spousta dětí už je pak ani neocení. Naopak, dárečková lavina na nich může nakonec zanechat víc škody, než si myslíte.

31. 1. 2018 4 min. čtení Irena Pokorná
Teorie dárků za cokoli aneb Tati, přinesl jsi mi nějaký dáreček?

Z lásky a pro radost

Bylo by ideální, pokud by dárky, které dětem dáte, mohly být jen takové, kterými bezpodmínečně říkáte „chci tě potěšit“. To je přesně ten důvod, se kterým máte dárek dávat, přičemž slůvko „bezpodmínečně“ hraje roli největší.

Výměnou za takový dárek od dítěte nic neočekáváte. Nevyžadujete vděk (i když trocha vděku je slušnost) nebo závazek. Nečekáte, že vás bude mít víc rádo. Stejně tak neočekáváte, že za dárek dítě něco udělá, nebo naopak dělat přestane.

I u dárků pro radost ale hraje velkou roli jejich frekvence a hodnota. Každé dítě se potřebuje učit hodnotě věcí a tomu, že pravá hodnota dárku je „být obdarován“. Proto si vždycky dejte záležet na tom, aby dárek nebyl automatismus, nebo aby z něj vyplývalo, že je vám potomek za něco dlužný.

Dárek, nebo úplatek?

Existuje velmi tenká hranice mezi tím, jestli dáváte dárek „jen tak“, nebo jestli za něj něco chcete. Spousta rodičů často vůbec nezvažuje, jaké jsou motivy, proč dárek dává. Jestli tam je nějaké PROČ. Což je to vůbec nejdůležitější. A jaká „proč“ to vlastně mohou být?

Dárek jako motivace k učení

Paradoxně se naprosto běžnou situací stalo odměňování dítěte za známky ve škole. V praxi tím ale jen ubíráme na hodnotě vzdělávání. Jako byste říkali, že potřeba učit se je sama o sobě k ničemu a musí za ni být dárek.

Pokud chcete dítě pochválit, že si vedlo ve škole dobře, zkuste mu uspořádat oslavu nebo nějakou společnou aktivitu, která ho bude bavit.

Dárek za slušné chování

Podobně je to s obdarováváním dětí za to, že se chovají, jak mají. Paradoxně tím totiž jen oslabujete svou rodičovskou roli a chytáte se do vlastní pasti. To, co by mělo být přirozené, se mění ve výměnný obchod „ty nebudeš zlobit, já ti za to něco dám“.

Mnohem lepší je v tomhle směru uznání, pochvala a respekt. Tím, že dítě stoupne v našich očích, tím stoupne v ceně i samo před sebou a upevní si pozitivní vzorce chování.

Dárek jako odpustek

Jako rodiče máme často mnohem méně času, který trávíme s dětmi. Cítíme se kvůli tomu provinile a může nás napadnout odčinit to dárkem. Což v extrémním případě může vést k absurdní situaci, kdy přijdete z práce a dítě se vás mezi dveřmi ptá: „Co mi neseš?“

Recept je jednoduchý, hledejte společný čas na každodenní rituály, ať už je to večeře nebo učení do školy.

Dárek jako pojistka, že „mě bude mít radši“

Souboj o přízeň je nejčastější především u rozvedených rodičů. Není výjimkou, kdy se jeden z rodičů snaží zavázat dítě prostřednictvím „Já ti koupím to, co ti máma/táta nekoupí, a budeš to mít jenom tady u mě“. Obdobně to ale může být i u babiček a dědečků, kteří si přejí stát u dítěte na předních místech, a tak jej zásobují sladkostmi, dárky a rozmazlují je.

Taková rivalita mezi dospělými je pro dítě velkou zátěží a máločím mu můžeme tolik ublížit, jako když jej nutíme, aby si „vybíralo“ mezi svými nejbližšími. Každé dítě je přirozeně loajální ke svým blízkým a chtít po něm, aby mělo někoho radši, je obrovské ohrožení do jeho dalšího života.

Co na to říká rodič?

Odpovídá Martin (dcera Pepina, 5 let)

U nás doma jsou „dárky“ reálný problém. Ani ne tak kvůli tomu, že bychom sami jako rodiče situaci nezvládali, ale hlavně kvůli babičkám a okolí. Dcera totiž dostávala „něco“ v podstatě kdykoli a za cokoli. Následkem toho si nových dárků moc nevážila anebo možnost dárečku zkoušela využít jako podmínku pro něco, co by měla udělat.

Vyřešili jsme to tak, že „dárek“ musí mít buď skutečný důvod, třeba narozeniny, nebo se na něm musíme shodnout a nevázat ho vůbec na nic. V praxi to pak vypadá tak, že třeba konkrétně babičky jsme poprosili, aby dárky dočasně úplně vyloučily, a trváme na tom. My sami se pak snažíme s dárky jednak šetřit a nahrazovat je jinak, případně z nich udělat skutečně výjimečnou věc pro radost. Zní to tvrdě, ale dcera má pak z dárečků opravdu mnohem větší radost a užívá si je.

Pár tipů na závěr:

  • Ptejme se sami sebe, co nás vede k tomu, že právě teď kupujeme dítěti právě tuto věc. PROČ to děláme? Nenajdeme odpověď v jedné z výše popsaných situací?
  • Pokud ano, můžeme udělat něco jiného? Můžeme dítěti dát to, co mu nahrazujeme dárkem?
  • Každodenní potřeby (oblečení, mobil, PC aj.) nedávejme dítěti jako dárek.
  • Domlouvejme se s druhým rodičem a s prarodiči na tom, co, kdo a kdy dítěti bude kupovat. Stanovte si společná pravidla pro dávání větších dárků.
  • O Vánocích dávejte dítěti omezený počet dárků. U třetího balíčku dítě už neví, co rozbaluje, a množství dárků ubírá na hodnotě jednotlivým dárkům i Vánocům.
  • Učte dítě znát hodnotu věcí a peněz a nebojte se s ním o tom mluvit.
  • Učte dítě obdarovávat ostatní a od raného věku s ním dárky vyrábějte.

Čtěte také

Rodina a peníze: je společný účet pohroma, nebo řešení problémů?
Rodina a peníze: je společný účet pohrom…8890
5 triků, jak se před dětmi blýsknout matematikou
5 triků, jak se před dětmi blýsknout mat…9681
5 rozdílů mezi mužskou a ženskou výchovou dítěte
5 rozdílů mezi mužskou a ženskou výchovo…3957
Další články