Když se mě rodiče ptají, kdy by se mělo s dětmi poprvé jít k zubaři, odpovídám, že již s prvním zoubkem, tedy asi v šesti měsících. Nejpozději však v jednom roce. Zubní prohlídka – prevence – je hrazena z veřejného zdravotního pojištění od 1 roku, od 2 let pak 2× ročně. Zubní lékař prohlédne ústa a může zhodnotit správný vývoj chrupu či skrytou vadu. Prohlídka většinou bývá pro dítě spíše seznamovací – s prostředím, se zubařským křeslem, se samotným lékařem a sestřičkou.
Největší chyba je odkládání zubní prohlídky s myšlenkou „Nás ale zoubky nebolí, tak přece nemusíme k zubaři“. Rodiče však nemusí odhalit zubní kaz či jiný problém. Pokud se dítě seznámí se zubní ordinací až v době bolesti či zjištění zubního kazu a nutného ošetření, to už je velmi pozdě. Dítě se bude trápit, bát se, plakat, a hlavně nebude spolupracovat s lékařem ani s maminkou.
Jak to vlastně dneska poprvé u zubaře probíhá?
Na dentální hygieně ráda vítám dětičky od nejútlejšího věku – nejdříve opravdu jen pro seznámení, „ordinace hrou“. Již nastávající mamince říkám, jak o bezzubé dásně i první zoubky pečovat.
V ordinaci děti povozím v křesle, posvítím sluníčkem (světlo zubní soupravy), napustíme si vodu do kelímku, pofoukáme ruce větříkem (vodní a vzduchová pistole) a zmáčkneme pár čudlíků. Podíváme se společně do malého zubního zrcátka a pak spočítám zuby ukazovátkem (zubní sonda). Učíme se, jak si čistit zuby na zubatém plyšákovi, dítě si to zkouší samo, maminka na dítěti a společně, někdy i vzájemně… :-)
Na první prohlídku můžete děti připravit
Aby děti prohlídku co nejlépe zvládaly, rozhodně je nikdy zubařem nestrašte! Myslela jsem si, že je to již přežitek, ale nedávné náhodné zaslechnutí v MHD mě zas vrátilo zpět.
Půlročnímu, ročnímu dítěti asi nejde zcela dobře vysvětlit, co se bude dít. Ale před každou další prohlídkou je dobré si o tom vyprávět, jak vypadá ordinace, kdo tam bude, co se odehraje. Ideálně, pokud dítě uvidí takovou prohlídku u rodiče nebo třeba staršího sourozence. Na trhu jsou i hezké dětské knížky se zubní tematikou.
Před každou návštěvou zubaře nebo hygienistky si doma vyčistíme zuby a kartáčky nezapomeneme přinést ukázat do ordinace. Ať odborník ví, jakým způsobem se o zuby staráte, a může pomoci nacvičit to s vámi i přímo v ústech.
Aby čištění zubů nebyl boj
Začít s hygienou co nejdříve u miminka, denně a hlavně pevně tento rituál dodržovat. I bezzubá pusinka by se měla vytírat jemným, například silikonovým prsťáčkem (návlek na prst). Dítě si odmalička zvyká, že mu rodič sahá do pusy, a prvotně nemusí jít o záměr čištění, ale ukotvení návyku.
Problém nastane při prořezávání prvních zubů, což pro dítě bývá nepříjemné, někdy i spojené se zvýšenou teplotou a průjmy. Avšak už první zub by se měl čistit dětským kartáčkem s jemnými vlákny. Při prořezání prvního zubu jsou ústa osidlována novými bakteriemi, které jsou již zodpovědné za vznik zubního kazu!
Pomoc! Naše dítě si nechce čistit zuby
Kolem dvou let by se mělo stát každodenním standardem vyčistit zuby ráno a večer. Setkávám se s tím, že rodiče občas zapomínají, nebo vynechávají při odporování dítětem.
Samotným rodičům je to nepohodlné, otravné, nechtějí vidět dítě se trápit apod. To se ze začátku musí překonat. Zkažený zub a následné ošetření u zubaře je daleko větší katastrofa než každodenní chvilka nepokojů.
- Dobrým pomocníkem se může stát klasická čelovka a čištění vleže. Dítě při čištění leží na zádech, rodič má hlavu dítěte v klíně. Rodič si s čelovkou zahraje na badatele a přitom krásně vidí na všechny zuby.
- Dalším tipem pro děti od tří let je můj oblíbený sonický kartáček určený pro děti. Čištění zabere méně času, bývá kvalitnější a především to děti dost baví, navíc se dá propojit s mobilní aplikací s roztomilou příšerkou.
Co zabralo na děti maminek, které se o své zkušenosti podělily na našem Facebooku:
- „Seriál Byl jednou jeden život, díl Ústa – ty bakterie jsou tam tak krásně udělané, že i dvouleté mrně pochopí, že je potřeba ten cukr ze zoubku vyčistit.“ – Martina V.
- „U nás pomohl motivační kalendář od zubařky, na který se lepí sluníčka a měsíčky.“ – Jana P.
- „Zpívám písničku, kterou se naučil starší syn ve školce, a čistíme zoubky všichni najednou. Já potom dočišťuji klukům a kluci mně.“ – Helena L.
Malým dětem by měli zuby čistit výhradně rodiče a děti si to pouze samy trénují. Je dobré vyzkoušet si čistit zuby vzájemně, rodič dítěti, dítě rodiči. Čištění zubů by vždycky mělo být pozitivně brané, ideálně hravou formou, hodně si o tom povídat a udělat si z toho rituál, třeba i s básničkou nebo pohádkou.
Pohádka k čištění zoubků
Aby to u čištění zoubků lépe utíkalo a děti měly pocit, že je to docela zábavná činnost, můžete si u toho povídat pohádky, jak radí i dentální hygienistka. Jednu takovou tady pro vás máme. Její vyprávění zabere necelé čtyři minuty, takže stihnete nandat pastu, nechat potomka, aby si chvilku čistil zuby sám, i dočistit.
Víla Čistotná zasahuje v jeskyni pana Krokodýla
Bylo krásné letní ráno. Sluníčko začalo pomalu vykukovat nad zahrádkou a zoubková víla si pochutnávala na čerstvě připravené snídani. V kouzelném krystalu pozorovala děti z celého světa, jak si zrovna čistí zoubky, a měla radost, že to nikdo nešidí. Dokonce i Anička, která si zuby dřív čistit nechtěla, si najednou dávala opravdu záležet. Vypadalo to na klidný den.
Vtom ale začal zvonit telefon! Víla se tak lekla, že málem spadla ze židle. Takhle brzy jí nikdo nikdy nevolá. To určitě bude něco vážného.
„Víla Čistotná, kdo volá?“ rychle zvedla sluchátko. Na druhém konci byl žabák, kterého víla dobře znala. Bydlel v řece za lesem a už roky byli dobrými přáteli. Strašně naříkal, protože se už tři noci nevyspal. „Vílo, my si nevíme rady. Každou noc se z jeskyně pana Krokodýla ozývají příšerné zvuky a celá naše žabí rodina nezamhouří oka. Máme starost, že je asi nemocný, ale do jeho jeskyně se sami vypravit bojíme, aby si nás nespletl se svačinou…“ popisoval situaci žabák a zněl opravdu unaveně. Krokodýl totiž prý dokonce celé tři dny z jeskyně nevylezl, takže určitě bude také hladový.
„Tohle zní doopravdy vážně,“ zhodnotila situaci víla. „Dejte mi pár minut, já se na pana Krokodýla raději zaletím podívat.“
Zavěsila telefon, v mžiku si sbalila svůj kufřík první pomoci, zamávala křídly a vyletěla z chaloupky tak rychle, že cestou převrhla mísu plnou třpytek. To byla spoušť! Nedalo se ale nic dělat, pan Krokodýl byl možná v nesnázích!
Víla proletěla kolem potůčku, prosvištěla lesem a už stála před jeskyní. Ještě než zaklepala na vstupní kámen, nastražila svá špičatá ouška. „Auauau auuuuuuu…!“ ozývalo se z jeskyně hlubokým hlasem, až se zem otřásala. To už víla věděla, že není na co čekat. Nakonec ani nezaklepala a vběhla dovnitř. To, co ji tam čekalo, ještě nikdy v životě neviděla.
Hned za vchodem do jeskyně se hrozivě tyčila obrovská hromada papírků od bonbonů a čokolád. Byla tak velká, že přes ni víla ani neviděla do obýváku pana Krokodýla. Postupně se tím nepořádkem prohrabala a konečně stála uprostřed jeskynní místnosti. Na gauči ležel pan Krokodýl, kolem tlamy ovázaný šátek a nešťastně se rozhlížel kolem sebe.
„Pane Krokodýle, co se to tady stalo? Málem jsem tvoji jeskyni přes tu hromadu nepořádku nepoznala! A co to máš s pusou?“ ptala se vyjeveně víla a rozhazovala malýma ručičkama.
„To jsem rád, vílo Čistotná, že jsi za mnou přiletěla. Strašlivě mě bolí zub. A já vůbec nevím proč. To se mi ještě nikdy nestalo,“ zaskuhral krokodýl a víle už bylo všechno jasné.
Pan Krokodýl totiž opravdu rád mlsal sladkosti, vůbec nechtěl jíst zdravé jídlo, a když přišla řeč na čištění zubů, vysmíval se, že tak velký krokodýl jako on žádný zubní kartáček nepotřebuje, protože má chrup pevný jako kameny v jeho jeskyni. A to se mu teď nevyplatilo!
„Pane Krokodýle, vzpomínáš si, jak jsem ti přinesla zubní kartáček a pastu? Že tys je ani jednou nepoužil?“ zeptala se víla, ale ptát se ani nemusela, protože odpověď předem znala. Kartáček i pasta se válely v koutku jeskyně pod nánosem prachu a spokojeně si na nich stavěl domeček malý pavouk. „Ach jo, marná práce! Otevři pusu, krokodýle, já se na to podívám!“ přikázala víla a rozložila si kufřík první pomoci. Jen co krokodýl ukázal své zuby, bylo vidět, že si je vůbec nečistí a jeden zoubek se mu ze samých sladkostí dokonce zkazil. „Poslyš, takhle to dál nejde. Dnes ti opravím zkažený zoubek, aby tě už nebolel, ale ty mi na oplátku slíbíš, že se o svůj chrup začneš starat!“ rozhodla víla, a aniž čekala, co na to pacient řekne, pustila se do práce. Pan Krokodýl se mračil jako strašidlo, protože oprava zoubku nebyla zdaleka tak příjemná jako mlsání čokoládových sušenek.
Za chvilku ale bylo hotovo. Pak ho víla pohladila po čele, dala mu napít vody a trpělivě vysvětlila, jak si má čistit zoubky, aby se mu podobná věc už nikdy nestala. „Nezapomeň – každé ráno i každý večer!“ zakončila přednášku víla a dodala: „A prosím tě, nejez tolik sladkostí, vždyť i ovoce je krásně slaďoučké a také zelenina chutná skvěle. Bude ti pak mnohem lépe a i zoubky budeš mít zdravější.“ Pan Krokodýl horlivě kýval hlavou a slíbil, že se o své zuby už bude dobře starat. Správný krokodýl přece musí mít pořádná zubiska!
„Ani nevím, milá vílo Čistotná, jak bych ti poděkoval. Zachránila jsi mé ostré zuby a já díky tobě už i vím, že se o ně musím správně starat, aby mi dlouho vydržely,“ děkoval krokodýl a bylo vidět, že se trošku stydí za to, že už minule vílu neuposlechl.
„Děkovat nemusíš, největší odměnou pro mě bude, až si zítra ráno sednu k snídani a v kouzelném krystalu uvidím, že si čistíš všechny zuby tak, jak jsem tě naučila,“ objala víla pana Krokodýla, pomohla mu uklidit nepořádek v jeskyni a letěla zpátky domů s dobrým pocitem, že na světě je další tvor, který se bude dobře starat o své zoubky.
