Protože se většina z nich nachází v jiných zeměpisných šířkách, můžete je navštívit i mimo obvyklé prázdninové termíny a prožít tak vlezlý podzim nebo zasněžené Vánoce na pláži, v deštném pralese nebo například na okraji kráteru. Nechte se inspirovat tipy od cestovatelů a zažijte své vlastní velké cestovatelské dobrodružství.
Slávek Král – Slávek Král – travel blog
Whiteglass Bay, Tasmánie
Bílý písek, průzračná voda, klokánci, wolobíci a delfíni, to vše je k vidění v tomhle magickém místě.
Petr Novák – Naučme se
Provincie Ha Giang, Vietnam
Je mnoho míst, kde se mi na světě z různých důvodů líbí. Aktuálně mám jeden z nejlepších zážitků ze severního Vietnamu a provincie Ha Giang. Jde o velice podobnou oblast jako je turisty oblíbená Sapa. Jen do ní skoro žádní nemíří. Projížděli jsme Ha Giang několik dní na motorce a byl to úžasný zážitek. V oblasti žijí převážně etnické menšiny, po generace stále stejným životem, a živí se zemědělstvím. Nepřeberné množství rýžových políček na svazích nádherných hor vás uchvátí. Projíždíte klikatícími se silničkami a neustále zastavujete, abyste se pokochali tou nádherou. Motorka je v tomto případě nejlepší dopravní prostředek.
Ladislav Bezděk a Kateřina Dvořáková – Big Trip
Austrálie
Ani tady nemáme jednoznačnou odpověď. Anebo ano. Svět je úžasné místo pro život! Všude je krásně a všude jsou věci, které by tam být nemusely. Otázkou je především to, co kdo hledá anebo má rád. Safari v Africe nenahradí nic jiného, stejně tak jako barvy indiánů v Latinské Americe. Národní parky v USA jsou stejně nádherné jako krásně kýčovité Las Vegas. Nyní jsme v Austrálii a jsme z ní neskutečně unešení. Je to krásná země a strašně moc toho může nabídnout. I přesto bychom si nedovolili označit jen jedno místo jako to NEJ. Cestování dává možnost porovnávat, poznávat, a jak tvrdíme, je určitou formou vzdělání. Vždyť i ten český Honza šel na zkušenou do světa. ;)
Adam Marčan – AdamMarčan.cz
Atitlíán, Guatemala
Míst je vícero. Vybral jsem jezero Atitlán v Guatemale, kde jsem byl před dvěma týdny. Výhled z okna domu, kde jsme bydleli, mi vyrážel dech při každém pohledu. Jezero obývali indiáni a nyní se mezi lokálními lidmi usadili také lidé z celého světa, kteří volí alternativní způsob života, chodí naboso, cvičí jógu, meditují, jsou teď a tady spolu a nijak se moc neženou.
Jan Žďánský – zdana2.blogspot.cz
Japonsko
Japonsko pro mě bylo vždy zemí, která symbolizuje daleké kraje. Opravdovou cizinu, která leží až na samém konci mapy, zemi, kde je všechno jinak. O Japonsku máme různé představy. Ta asi nejběžnější je, že se jedná o počítačový svět, nadupaný nejmodernější technologií, kde lidé venčí své robotické psy a telefonují přes hodinky. Moje představa byla stejná. Proto pro mě bylo obrovský překvapením, a o to příjemnějším, že se jedná o zemi, kde se především lpí na dodržování tradic. Zemi s úžasnou historií, kde se moderní technika nenásilně snoubí s tradičními hodnotami. Japonsko dokáže stejně uspokojit milovníka městského šílenství i milovníka přírody. Na své si přijde každý. Já osobně jsem spíš na tu přírodu a ta mě uhranula. Od pobřeží Japonského moře po vrcholky Alp, skrz bambusové háje je Japonsko nádherná země. Samostatnou kapitolou je samozřejmě japonské jídlo, které neobsahuje jen sushi, jak by se mohlo zdát. Naopak. Jen si musíte osvojit práci s hůlkami, protože na příbor zde nenarazíte.
Jolana Sedláčková – Po vlastní ose
Gruzínský pravoslavný kostel Cminda Sameba
Místo tak výjimečné, že se stalo symbolem Gruzie. Řeč je o kostelu Nejsvětější Trojice (Cminda Sameba), který se nachází na pahorku nad městem Stepancminda v samém srdci Kavkazu. Ze všech míst, která jsem kdy navštívila, zapůsobilo na mě toto snad nejsilnějším dojmem. Stála jsem a jen tiše zírala. Starobylý kostelík stojí na osamoceném vrcholku hory a za ním se jako úchvatná kulisa zvedají mohutné štíty Kavkazu. Vystihnout krásu kavkazských hor slovy je hrozně těžké, jsou prostě obrovské, ohromující, jsou to ty nejzelenější hory, které jsem kdy viděla, je to divoká hranice mezi východem a západem. Tuhle podívanou prostě musím zažít znovu!
Petra Voráčková – Restless Child
Izrael a Palestina
Ze zbytku světa jsem toho ještě tolik neviděla, ale super vzpomínky mám na Izrael a Palestinu. Nemůžu uvést jednu zemi bez druhé, protože mi přijde hrozně fascinující snažit se pochopit místní konflikt z obou stran. Protože můžu, což oni sami nemůžou. A mimo jiné je teda kuchyně blízkého východu moje nejoblíbenější. Kam se hrabe Asie – jsem naprostý fanatik do hummusu, falafelu, jejich salátů, vína a obecně způsobu stravování. Výlet do těchto dvou oblastí má toho zkrátka hrozně moc co nabídnout na všech frontách.
Marián Grofčík (junior) – Lada svetom
Hořící plynový kráter poblíž vesnice Darweze v Turkmenistánu
Toto místo bylo vyvrcholením našeho výletu po Střední Asii. Už v Iránu nám ukradli auto se všemi věcmi, auto se nakonec našlo a my jsme cestovali jen s pár dekami a kartony, na kterých jsme spali jako bezdomovci. K tomuto 70 metrovému plynovému kráteru jsme šli asi 7 kilometrů přes poušť, protože džíp stál 35 dolarů a naše LADA v písku okamžitě zapadávala. Po absolvovaní jediného litru levné turkménské vodky nás kolem půlnoci objevili náhodní angličtí turisté. Když viděli naši východoevropskou bídu, vzali nás džípem přes poušť. Mimochodem, ten kráter vznikl tak, že se Rusům propadlo ložisko plynu a nějaký inženýr Sergej dal rozkaz kráter zapálit, protože plyn za pár dní vyhoří. Hoří už téměř 45 let. Asi chyba v desetinné čárce.
Matej Fabšík (Fabo) – Lada svetom
Ašchabad – Welcome to Sci-Fi
Hlavní město Turkmenistánu, jehož úlohou je demonstrovat, že tahle země je moderní, vyspělá, svobodná, demokratická a nevím co ještě. Já bych to shrnul přirovnáním: „Když hovno zabalíte do alobalu, stále to bude hovno, akorát se bude pěkně lesknout.“
Ale i navzdory tomu, bylo toto město jediným z nejsilnějších zážitků na celé expedici kolem Kaspického moře. Jako běžný Středoevropan jsem nedokázal pochopit jak je vůbec možné takto bizarní město z bílého mramoru postavit, proč je všechno ze zlata, k čemu je to dobré, odkdy se uprostřed pouště bere tisíc fontán, proč je všechno tak obrovské a prázdné zároveň, proč tam není ani jeden odpadek a proč je na cestách méně aut než v jízdných pruzích. Mým obrovským snem je podívat se do Severní Koreji. Díky návštěvě tohoto města si to umím reálně představit, a když už nestihneme tu Koreu, tak to nějak přežiju.
Martin Stiller – Cyklocestování
The Wave, Utah
Těžká otázka. Uchvátila mě Austrálie, kterou jsme v letech 2007-2008 projížděli celou na kolech ze západu až na východ. Bylo to neskutečné dobrodružství plné fantastických zážitků z divočiny i nezapomenutelných setkání s místními neskutečně pohostinnými Australany. O pár let později jsme půl roku v sedlech kol brázdili jihozápad USA… A ta příroda tam, to zanechá v člověku neskutečně hluboké dojmy. A pokud se ptáte na jedno konkrétní místo, tak to bude asi The Wave na hranicích Utahu a Arizony… to nelze popsat, to se musí vidět.
Kateřina Smolová – Hedvábná stezka
Ladakh, Indie
Mou životní láskou jsou hory, a proto právě za nimi zpravidla směřují všechny mé cesty. Asi nejsilnější zážitky jsem si odvezla z indického Ladakhu. Byla jsem tam totiž v zimě, tedy zcela mimo turistickou sezónu. Všude vládl mrazivý chlad a neskutečný klid. Po celodenním vyčerpávajícím putování v horách jsme v odlehlé vesničce usedli ke kamnům v chudé, ale útulné domácnosti místní učitelky, jedli tradiční Dhal Bhat (čočku s rýží) a zahřívali si prokřehlé prsty. Celé dny mě provázelo šustění modlitebních vlaječek, šeptání manter ústy mnichů a neskutečný pocit klidu a štěstí.
Lukáš Kobza – Lukesovy stránky
Uoleva, Polynésie a Mukhtinath, Nepál
Nejoblíbenější místo ve světě? Mám dva kandidáty zcela opačného střihu. Jedním z nich je ostrůvek Uoleva v souostroví Ha’pai v království Tonga v Polynésii. Na pláži u rybáře Kalafího a jeho ženy Diany, kde se kokosové palmy sklánějí až k moři, zatímco slunko zapadá za sopku Kao. To vzal za srdce i mne, člověka spíše horomilného. Druhým místem je Mukhtinath, buddhistické poutní místo v dolním Mustangu v Nepálu. Mukhtinath leží na svahu hlubokého údolí zařízlého mezi osmitisícovky Annapurnu a Dhaulágirí a právě na celý masiv Dhaulágirí je odtud úchvatný pohled. Je tam vybudován systém zavlažování a vytvořen jaksi park, oáza zeleně v jinak vyprahlých horách na prahu Tibetu. Blízké okolní svahy jsou pokryty hustou sítí modlitebních praporků a celkově má to místo neobyčejnou sílu.
Rudolf Švaříček – CK Livingstone
Bhútán
Nejmilejší země se mění s postupem času. Bývala to dlouho Indonésie a hlavně její nejvýchodnější část – divoká a dobrodružná Nová Guinea. Poté fantastická Etiopie, která nabízí vlastně 3 země v jednom státě. Mám na mysli koptský sever, kdy sem dorazila unikátní kultura podél Nilu z Egypta a Súdánu. Etiopské hrady, tvrze, monumentální stély nejen v Axum, skalní chrámy v Lalibele vytesané do skalního podloží… Na východě panuje barevný příjemný islám. Za Dire Dawa se zde otevírá unikátní svět plný velbloudů a kamenných viklanů. Jih země u řeky Omo nabízí největší diverzitu Afriky. Právě zde žijí pestré kmeny s odlišnými zvyky, tradicemi a rituály. Poslední dobou však u mě vede Himálaj. Rád zde mám všechny země – hravý Nepál, vysokohorský duchovní Tibet, pestrou barevnou Indii…
Ale nad tím vším dnes u mě vede neokoukaný královský Bhútán. Právě zde se dají nyní prožívat v pravdě neuvěřitelná unikátní dobrodružství. Země poslední rajské Šangri-la skutečně ještě existuje… Přesvědčte se o tom s naší CK Livingstone. Rádi vám poodhalíme nejen mystický Bhútán….
Pavel Klega – Pavel Adventurer
Abcházie
Tak teď jsem v koncích. Vybrat jedno místo z celého světa je mission impossible. Řeknu vám, že Abcházie. Většina lidí tam asi nezavítá, protože je mimo hlavní trasy, ale já jsem tam zažil tolik neuvěřitelných věcí, že tato maličká země na Kavkaze a její národ mě při vzpomínce bude hřát v srdci možná i v příštích životech.
