Zavzpomínejte na své dětství: jak jste to u vás doma s Ježíškem vlastně měli? Naši byli totální technokraté, pragmatici a bezvěrci, takže Ježíšek se u nás nevedl. Odmalička mi bylo překládáno, že nic nadpřirozeného neexistuje a že dárky si jednoduše dávají dospělí. Vzpomínám si, že když se ve škole Ježíšek řešil, bylo mi to celkem líto.
Proto když přišly mé vlastní ratolesti, věděl jsem, že to pro ně chci zařídit jinak. Dopřát jim to tajemno. Takže už když byli malincí caparti – v našem případě tedy dvě capartky –, psali jsme společně dopis Ježíškovi. Dali jsme ho za okno a čekali. Následující ráno tam byl pořád. Další den zase – holky to pečlivě kontrolovaly jako první věc po probuzení. A pak jednoho dne zmizel! Jak je to možné? To rozechvění cítím dodnes.
Děkujeme, Ježíšku!
Pohádku kolem Ježíška jsme pro ně pečlivě utkávali dlouhé roky. Holkám to vydrželo předlouho, u starší už vlastně do dospělosti, a protože do rodiny přibývají neteře a u stromečku zatím vždycky nějaký ten prcek je, hrají tu hru dodnes. A každý Štědrý večer, poté, co se Ježíšek vyhlíží z patra domu, pak je slyšet zvoneček a pod stromečkem se to naježí dárky, chodíme na zahradu a do tmy voláme: Děkujeme, Ježíšku!
Tohle všechno mě mimo jiné přivedlo k úvahám o tom, jak to dnes máme s tajemnem, vděčností i za málo, za to, že můžeme být s nejbližšími, v kontrastu s moderní konzumní společností, která pase po majetku, cení si hmotných statků a rychlého uspokojení potřeb. Co to dělá s našimi dětmi? Nekřiví jim to hodnoty? Co si z materiálně pojatých Vánoc odnášejí do dospělosti? Povídal jsem si a nad těmito otázkami dumal s psycholožkou a terapeutkou Janou Růžičkovou.
Když rodič podlehne
„Je to smutné, ale dnešní děti opravdu očekávají více dárků než generace jejich rodičů a prarodičů,“ říká psycholožka Jana Růžičková. „Reklama a média je dnes doslova bombardují ze všech stran. Vidí kolem sebe tolik hraček a produktů, že by je samotné možná ani nenapadlo je chtít.“ Tento tlak vytváří v dětech pocit, že něco potřebují k tomu, aby byly spokojené, a jejich očekávání potom snadno převýší reálné možnosti rodičů.
Žijeme v době, kdy je heslo „vše pro dítě“ považováno za normu. A co udělá rodič? Koupí vše, po čem dítě touží, protože nechce pokazit Vánoce. Děti jsou také více netrpělivé a chtějí věci hned. Vše se zrychluje a čekání a těšení se na něco už není tak běžné. „Taky někdy mají pocit, že na to mají nárok,“ pokračuje terapeutka.
Na druhé straně si všímám rodin, kterých se konzumní životní styl tolik netýká. Vyznávají hodnoty udržitelnosti, ekologie, minimalismu a důrazu na kvalitní vztahy a společné zážitky. A těchto rodin, zdá se mi, přibývá.
Vliv sociálních médií a kolektivu
Děti více podléhají reklamě a tlaku na to něco mít. Sociální média prostřednictvím influencerů a YouTuberů vytváří enormní tlak na konzumní potřeby dětí. Když sledují, že jejich idol má nějakou věc, chtějí ji také.
„Ještě je tu záležitost konformity v dětském kolektivu. Pokud dítě nenosí určitý typ oblečení nebo určité značky a nevlastní nějaké konkrétní věci, může být kolektivem vyloučeno. Jen velmi silné osobnosti dokážou těmto tlakům odolat. Zde bych tedy doporučovala určitý kompromis, co dítěti koupit a co už ne,“ zamýšlí se Jana Růžičková.
S tím mám osobní zkušenost. Naše dcery chodily do školy v bohaté čtvrti, kde spolužačky řešily mobily a značkové oblečení. Naše holky si raději hrály s panenkami a trávily víkendy u babičky na zahradě. A dostávaly to „sežrat“. Když jsme je přehlásili do menší školy v malém městečku, okamžitě rozkvetly a začaly být znovu spokojené.
Jak pracovat s dětskými emocemi a přáními
Začněte s pocity:
- Mluvte s dětmi o jejich emocích
- Pomozte jim pocity pojmenovat a pochopit
- Sledujte společně, jak se mění touha po dárku v čase
Vyzkoušejte dvě osvědčené techniky:
- Metoda 24: Odložte přání o jeden den a pozorujte, zda touha přetrvává
- Metoda 30: Nechte rozhodnutí dozrát 30 dní a průběžně se bavte o pocitech
Na konci si společně položte otázku: Potřebujeme tu věc opravdu? A proč?
A závěrečná rada? „Doporučuji srovnat si své hodnoty a přemýšlet o nich. Slaďte se v rodičovském páru a najděte kompromisy v přístupu ke konzumu a dárkům. Zeptejte se sami sebe, jaké Vánoce chcete dětem vytvořit a jaké hodnoty mohou být důležité pro jejich budoucnost,“ doplňuje psycholožka.
DÁREK PRO VÁS: Stáhněte si naši šablonu dopisu pro Ježíška! Pomozte dětem zamyslet se nad jejich přáními prostřednictvím kreslení i psaní. Často zjistíte, že jejich největší přání nejsou ta nejdražší.
Deset tipů na méně materiální Vánoce
1. Buďte příkladem, který ukazuje hodnotu nehmotných věcí. Děti si všímají toho, jak se chovají jejich rodiče. Snažte se upřednostňovat zážitky a čas strávený s blízkými před hromaděním věcí. Pokud sami projevujete vděčnost za nehmotné hodnoty, dítě to přirozeně nasaje jako běžnou součást života.
2. Zapojte děti do příprav a rodinných tradic. Pozvěte děti ke společnému pečení cukroví, výrobě ozdob nebo výzdobě domácnosti. Ukažte jim, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale hlavně o tom, co spolu jako rodina sdílíte a vytváříte.
3. Vytvořte vlastní rodinné tradice. Tradice jsou silným nástrojem, jak posílit rodinnou vazbu a hodnoty. Můžete zavést každoroční vánoční procházku, společné zpívání koled nebo večerní poslouchání pohádek. Děti si tak spojí Vánoce s jedinečnými rodinnými zážitky.
4. Omezte technologie a věnujte se společným aktivitám. Pokud je to možné, odložte mobily, tablety a televizi. Zkuste se zaměřit na hry, povídání, čtení pohádek nebo i aktivity venku, které vás přiblíží k sobě navzájem a oddálí od materiálních věcí.
5. Učte děti trpělivosti a odkládání uspokojení. Pomocí technik, jako je „metoda 24 hodin“ nebo „metoda 30 dní,“ můžete děti naučit, že nemusí mít vše okamžitě. Slibte si společně, že s koupí nové věci počkáte a po uplynutí času se rozhodnete, jestli ji stále potřebujete.
6. Stanovte hranice a odolávejte tlaku. Děti mohou vyvíjet tlak, když něco opravdu chtějí, a to pláčem, vztekem nebo neodbytnými prosbami. Zkuste vytrvat a ukázat, že Vánoce nejsou jen o splnění všech přání. Nastavení hranic jim pomůže pochopit, že některé věci nejsou samozřejmé a že si jich pak budou vážit více.
7. Soustřeďte se na smysluplné dárky a dejte přednost kvalitě nad kvantitou. Namísto hromady dárků zvolte několik málo vybraných, které mají skutečný význam nebo hodnotu pro dítě. Děti si tak z dárků odnesou opravdovou radost, aniž by je zahltilo množství věcí.
8. Posilte atmosféru vděčnosti. Každý večer si společně sedněte a řekněte si, za co jste během dne vděční. Může to být drobný zvyk, který dětem pomůže zaměřit se na radost z maličkostí a na hodnotu času stráveného s rodinou.
9. Zpomalte a přemýšlejte, co chcete dětem předat. Zkuste si představit, že to jsou vaše poslední Vánoce, a zamyslete se, co byste si přáli, aby si z nich děti zapamatovaly. Pomůže vám to soustředit se na to, co je skutečně důležité, a uvolnit se od tlaku vytvořit „dokonalé“ materiální Vánoce.
10. Učte děti uvědomovat si hodnoty nad rámec hmotných věcí. Povídejte si s dětmi o tom, jak se cítí, když něco chtějí, a proč po tom touží. Tím jim pomůžete pochopit, že dárky a věci mohou být krásné, ale skutečné naplnění přichází ze vztahů, přátelství a vlastních zážitků.
Kouzlo Vánoc
Pohodlí pro celou rodinu