Coming out aneb Jak jsem se rozhodl jít s barvou ven

Věřím, že je mezi námi několik šťastlivců, kteří by mi řekli, že jaký si to udělám, takový to mám. A vlastně by měli trochu pravdu. Jenže tohle nefunguje vždy a všude. Společnost je stále potřeba tvarovat, informovat a „vychovávat“, aby rozuměla modernímu světu.

Žádný definice nemám, ani se nijak 100% nedefinuju, nic jsem nikam nepsala veřejně nebo
tak… A všichni známí naštěstí reagují dobře, i starší generace v rodině, takže jsem moc
ráda. Jen je teda děsivý, že to nikdy neskončí. Že vždy, když poznám někoho nového, tak tam
přijde ten moment a to, že nevím, jak bude reagovat. Takže jo, občas je to docela boj, ale naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mě berou se vším všudy.“
Jul

Moje dítě je queer?!

Představte si, že popíjíte svou odpolední kávu, užíváte si ničím nerušenou domácí pohodu a váš úplně běžný den najednou naruší něco, co vás do té chvíle možná nikdy nenapadlo. Vaše dítě se před vámi vyoutuje. Jak zareagujete?

Moje vyoutování proběhlo přesně takhle a mamka na to tedy rozhodně připravená nebyla. Její reakce byla dost negativní, což mě hrozně překvapilo, protože kdybyste ji znali, věděli byste, že není veselejšího, milejšího a přátelštějšího člověka. Trvalo jí asi týden, než se tím sama prokousala, což v realitě znamenalo, že se se mnou moc nebavila a každou volnou chvíli trávila na internetu, aby si o tom co nejvíc zjistila a pochopila, co se děje. Po týdnu za mnou přišla, řekla mi, že si to všechno načetla a už ví, že za to nemůžu a že mě i tak miluje. (No hurá!)

Jenže ne všechny děti mají takové štěstí, jaké jsem měl já. Spousta rodičů se s tím nedokáže popasovat třeba celý život a nedovedou si představit, že právě jejich dítě je gay nebo lesba. A to i přesto, že vyrostli na Georgi Michaelovi, ve sklepě mají LPčko Eltona Johna a když hrajou Queeni, nevynechají jediné We Will Rock You.

Jak (ne)zareagovat?

První a úplně nejdůležitější věcí, kterou je potřeba si uvědomit, je, že vy sexuální orientaci svých dětí neovlivníte. Dokonce za to ani nemůžete, takže na sebe nemusíte brát vinu. Není to totiž poznámka od třídní učitelky nebo pětka ze čtvrtletky. Tak to zkrátka nefunguje.

Zkuste otočit úhel pohledu a celou věc vnímat pozitivně – třeba tak, že vám vaše dítě věří natolik, že se vám s tím svěřilo. Svou výchovou jste vybudovali pevný vztah založený na důvěře, takže i podobně náročná témata chce s vámi dítě sdílet a řešit. To zní najednou úplně jinak, ne?

CO NE?

Neignorujte je!
I když si možná myslíte, že ignorováním dáváte najevo, že to berete úplně normálně a s klidem, vaše dítě by nemělo mít pocit, že jeho vyoutování přehlížíte. Věřte, že sebrat k tomu odvahu vyžadovalo dost síly. Vraťte jim to v podobě pochopení, porozumění a vše s nimi hezky v klidu proberte.

Neříkejte jim, že jste to celou dobu věděli!
…i kdyby tomu tak bylo. Ve společnosti už tak panuje spousta nepříjemných stereotypů, kterým se queer lidé často chtějí vyhnout, tak je omylem nezaškatulkujte někam, kde by je to mohlo ranit. Místo toho se jich raději zeptejte na něco ohledně jejich cesty. Projevíte tak zájem a dozvíte se o nich něco, co ještě nevíte.

Neříkejte jim, že to je jenom fáze!
Rodiče ve snaze „zachránit situaci“ často vytahují podobné fráze, ale nic tím nezmění a situaci spíš zhorší. Ano, existují případy, kdy někdo svůj coming out uspíšil a pak si uvědomil, že je tomu jinak. To všechno ale patří k životu a k poznávání sebe sama.

Neargumentujte náboženstvím!
Pokud jste rodina, která vyznává jakoukoliv víru, vaše dítě už v sobě tenhle konflikt asi řeší. Zkuste si dopředu zjistit vztah vaší církve k LGBTQIA+ tématům, případně hledejte takovou, která vítá všechny bez rozdílu.

CO ANO?

Řekněte jim, že je milujete!
Jsou to přece vaše děti a to, že milují někoho jiného, než jste si představovali, na tom faktu nic nemění. Povězte jim, že si vážíte toho, že se vám svěřili.

Obejměte je!
Máloco je tak účinné jako obejmutí. Zahrnuje totiž všechno. Lásku, pocit bezpečí, útěchu… fyzický kontakt je v tomhle případě nenahraditelný.

Zeptejte se, jestli chce vaši pomoc
Chce vaše dítě, aby to zůstalo jen mezi vámi, nebo je připravené na to, že se o jeho orientaci dozví i zbytek rodiny? Máte to říct někomu z rodiny vy? Nejen na tyhle otázky byste měli znát odpověď, aby vše probíhalo hladce i nadále.

Jak jsem to mohl(a) přehlédnout?

Myslet si, že o svém dítěti víte během jeho dospívání všechno, je přinejmenším úsměvné. Vzpomeňte si na své dětství a na to, kolik jste toho před svými rodiči museli tajit vy.

Co takové klasické přespávání u kamarádů, když se šlo na diskotéku? I vaši rodiče si určitě něčeho všimli. Možná tomu jen nepřikládali velkou váhu, nebo to zkrátka přehlédli.

Dá se poznat, že moje dítě bude queer? Nemyslím si. Předsudky typu moje dcera je asi lesba protože má ráda týmové sporty nefungují stoprocentně a jen přispívají ke stigmatizaci ve společnosti. Každý z nás je jiný a tady to platí dvojnásob.

I já jsem byl v pubertě zaškatulkován jako gay, protože jsem nerad hrál fotbal a radši jsem chodil do tanečního kroužku. V té době jsem ale ani já nevěděl, kdo vlastně jsem. Na cestě za poznáním sebe sama mi ale nadávky a pokřikování určitě nepomohly. Kdybych tenkrát věděl to, co vím teď, nahlíželo by se mi na svět určitě lépe.

Příběhy s dobrým koncem

„Můj coming out byl cca v 15 letech, kdy jsem měla svou první velkou lásku. Vždycky jsem byla taková černá ovce rodiny a vše jsem říkala na plnou pusu. Seděla jsem na posteli a mamce jsem řekla, že mám holku. Mamka mi na to odpověděla, že jí je jedno, jestli budu třeba s opicí, že mě má ráda, ale že si taky myslí, že z toho vyrostu. Naši mě mega podporovali a podporují doteď.”

Tereza

Přijmout sexuální orientaci svého dítěte je vědomá volba. A může znamenat tak moc! I to je důvod, proč píšu tenhle článek a byl bych rád, kdybyste si ho vzali k srdci. Možná se vás to nikdy nebude týkat, možná se to týká někoho ve vašem okolí a můžete mu díky článku pomoct, ale třeba už taky tohle všechno víte a celé je to pro vás jenom opáčko.

„U nás doma to ví všichni. Máma byla první, pak táta a pak postupně zbytek rodiny. Všichni to ale přijali úplně normálně a nikdo s tím neměl problém. Mého přítele za ty roky berou jako vlastního syna a babička se mě minule ptala, jestli budeme mít svatbu. No nechtělo se mi úplně vysvětlovat, že to blokují politici. Každopádně jsem fakt vděčnej, že u nás doma můžu být sám sebou.”

Jonáš

I díky vám může být něčí coming out příběhem se šťastným koncem. Vždyť tolik lidí kvůli své orientaci utíká z domova, má sklony k sebepoškozování, depresi, nebo dokonce sebevražedné myšlenky. Nedovolte, aby se takhle cítilo i vaše dítě. Vytvořte doma bezpečné prostředí a přijímejte své děti takové, jaké jsou.