Krok první: výběr vhodného stanoviště
Když má člověk dům se zahradou, je to docela jednoduché. Já ale bydlím v malém bytě, který disponuje jen balkonem. Právě proto se mě, co do kompostování, týká ta domácí varianta. Musela jsem také hodně rozmýšlet nad umístěním.
Důležité pravidlo je, že domácí kompostér nemůže být vystaven přímému slunečnímu záření a ideálně ani moc velké vlhkosti. Také mu vyhovuje pokojová teplota. Takže varianta umístit ho na balkon padla. Hledala jsem proto jiné praktické místo se snadným přístupem a nakonec jsem celkem logicky vybrala kuchyň. Koneckonců, právě ta je zdrojem odpadu, který se do kompostéru vyhazuje.
S tím trošku zesílila moje obava o vůni našeho bytu. Kuchyň je u nás doma centrem dění, o zápach tam nestojím! Naštěstí se dostavilo příjemné překvapení. Můj nos zaznamenal jen lehké zemité aroma v těsnější blízkosti kompostéru. Nic, co by mě obtěžovalo.
Krok druhý: Vyrobila jsem si vlastní kompostér
Aby to dobře fungovalo, je potřeba přísun vzduchu a vlhkost, ale zase ne moc vysoká. Někdo do kompostéru ubytovává i žížaly, které jeho obsah rychleji a efektivněji rozloží. Říká se tomu vermikompostování. Já jsem se k tomu ještě neodhodlala, ale třeba jednou…
Na výrobu domácího kompostéru budete potřebovat:
- 2 uzavíratelné plastové nádoby (takové, aby se první dala zavřít do druhé ‒ mohou to být třeba dva různě velké odpadkové koše. Nejlepší je, když ta menší nádoba je na malých nožičkách. Také doporučuji volit materiál v podobě pružnějšího plastu, aby při vrtání nedošlo k prasknutí.)
- Zeminu
- Piliny
- Vrtačku
Proč jsem si vyráběla vlastní kompostér?
V hobby marketech a na internetu můžete pořídit designové domácí kompostéry, které jsou například vybaveny praktickým kohoutkem na stáčení výluhu. Já jsem do něj ale nechtěla tolik investovat, protože jsem si nebyla jistá, jestli mi bude v bytě vyhovovat. Navíc doma nemám moc místa a tak jsem zvolila variantu, která se mi vejde například vedle klasického odpadkového koše.
Postup:
- Do menší z nádob jsem na každé straně vyvrtala řadu otvorů kolem horní hrany. To abych zajistila přívod vzduchu, který je nezbytný pro proces rozkladu.
- Pak jsem v té samé nádobě vyvrtala i otvory do dna. Ty zase slouží k odtékání kapaliny do druhé nádoby.
- Přisypala jsem asi 4 cm zeminy (záleží, jak velkou nádobu použijete) a navrch i trošku pilin. Piliny můžete přidat i na dno, aby byl kompostér lépe provzdušněný.
- Nakonec jsem první nádobu postavila do druhé a kompostér byl připravený.
Jednou za čas je potřeba vyprázdnit z větší nádoby nahromaděnou tekutinu a dno vyčistit. V mém kompostéru se tekutina začala hromadit asi 9 týdnů po založení kompostu. Pravidelným čištěním a vyléváním předejdete plísním a nechtěnému zápachu. Také myslete na to, že kompostér potřebuje několik měsíců, než se v něm odpad úplně rozloží. Při volbě velikosti nádob je proto dobré vzít v úvahu, kolik takového odpadu doma produkujete. Existují i urychlovače rozkladu, ty jsem ale nevyzkoušela.
Výluh z kompostu je kouzelný
Říká se mu jinak třeba také kompostový nebo žížalí čaj. Perfektně funguje jako hnojivo pro rostliny a ocení ho nejen ty pokojové. Než ho ale k zalévání použijete, určitě ho nařeďte. Co jsem si tak při svém zkoumání načetla, většinou se ředí v poměru 1:9 a používat se může do každé zálivky, případně i do rozprašovače.
Co do kompostéru (ne)patří
Nejdůležitější je myslet na to, že odpad, který do kompostéru dáváte, by neměl být příliš mokrý.
Než do kompostéru něco přidám, vymačkám přebytečnou vodu. Tím předcházím vzniku plísně, která se mi na začátku vytvořila, protože jsem přebytečné vodě nevěnovala moc pozornosti. Později se mi osvědčilo vyvažovat mokrý odpad z kuchyně suchým odpadem z balkonu ‒ sem tam jsem přihodila nějaké to spadané listí nebo odkvetlé rostliny. Když byl naopak obsah moc suchý, trošku jsem ho navlhčila rozprašovačem.
Také se mi stalo, že odpad určený ke kompostování byl prostě moc velký, takže místo toho, aby se rozložil, začal opět plesnivět. To mě naučilo, abych vše před přidáním do kompostéru krájela na menší kousky.
Do kompostéru nepatří živočišné produkty. Vzniká z nich nepříjemný zápach a lákají ovocné mušky a další hmyz. Já tam vyhazuji:
- zbytky ovoce, zeleniny, bylinek a slupky
- kávovou sedlinu
- zbytky chleba
- čerstvé nebo suché listy, odkvetlé květiny
- vaječné skořápky
Jak to dopadlo? Uchytil se u nás kompostér napořád?
Jsem ráda, že jsem se do testování domácího kompostéru pustila. Naučilo mě to něco? Samozřejmě! Všimla jsem si, že množství odpadků ve směsném koši výrazně ubylo.
Vím, že pokud budu mít někdy dům se zahradou, určitě si zřídím klasický kompost. Co se ale týká kompostéru jako spolubydlícího v paneláku, musela jsem to vzdát. Hlavně proto, že se mi výrazně změnil životní styl, nebývám moc často doma a tím pádem ve své kuchyni už tak často nevařím. Na otázku, zda bych nepřestala kompostovat nebýt těchto okolností, nedokážu ale jednoznačně odpovědět. Kompostér má své výhody, ale je také poměrně náročný, takže určitě není řešením pro každého.
Pokud byste rádi kompostovali, ale na domácí kompostování se necítíte, můžete mrknout na mapu, na které najdete i komunitní komposty. A jestli se do toho přece jen pustíte, můžete na té samé mapě zase najít někoho, kdo shání kompostový výluh a nebo nabízí živé kompostové obyvatele v podobě žížal. Komunita kolem kompostování se zájmem o udržitelnost, zdá se, pořád roste.
