Inspiraci čerpám hlavně v montessori přístupu. Připadá mi fascinující, že Maria Montessori už před více než sto lety přišla na způsob, jak děti naučit samostatně PRACOVAT, dokonce V TICHOSTI a s plným soustředěním. Šťastné, samostatné a hlavně – s téměř nulovou energií „vychovatele“.
Jeden z principů, který nás rodiče učí v místní monte školce, je: nejlepší průvodce dítěte je ten, který si sedí na rukou a mlčí. Jackpot! Práce se tu mísí s hrou, a tak se může stát, že se vašemu dítěti mění i názvosloví. Když náš Edík řekne, že chce jít pracovat, neříká to otráveně jako já, když mě čeká cesta na nudnou pracovní schůzku, ale s nadšením, jako když jdeme na zmrzlinu. Tedy skoro, zmrzlina pořád vítězí. :-)
„Rutinovač“
„Teď je čas na zuby“, nebo „Nejdřív si zujeme boty a pak si umyjeme ruce“. Kolikrát to člověk má opakovat? U nás zafungoval plánek rutiny, kterou si syn hlídá sám a bere to jako hru.
Máme obrázkovou rutinu na ráno, na příchod z venku a na večer – to byly nejvíc kritické části dne. Obrázky si můžete stáhnout, nakreslit nebo třeba dítě vyfotit při dané činnosti a fotky pak použít. Základ je vyrobit to na míru vašim zvyklostem. Syn si za každou splněnou „misi“ posune magnet na příslušné pole a navíc má možnost soutěžit s celou rodinou, protože máme magnety s obličeji.
Pití – kdo na to má pořád myslet?
Pokud nechci dětem až do maturity připomínat, jestli dneska dost pily, ale naučit je, aby si to hlídaly samy, základem je, aby měly samostatný přístup k vodě = dosáhnou na ni a můžou si neomezeně dolévat.
Máme schůdky ke dřezu i umyvadlu v koupelně a syn se často znenadání rozhodne, že si letí natočit vodu do sklenice. Jiní rodiče to řeší třeba džbánem s kohoutkem v dětské výšce. Já ale často nemám nervy na důsledné vedení Edíka, aby po sobě 12× denně utřel, co vylil, a tak se u nás pije hlavě z lahve.
Podle mě ale u pitného režimu platí, sejde z očí, sejde z mysli. Na Edu zabírá, co na mě = vizualizovat si množství vody, které chceme vypít. Kromě teček, které láhev ukazuje sama podle množství vypité vody, u nás fungují nálepky symbolizující jednotlivé části dne. Tohle si hlídá zase sám a já si můžu dál sedět na rukou :-)
Oblekando legrando
Abych mohla v lenošení pokračovat i u oblékání, má Eda všechno oblečení i boty ve své výšce – jak boty a bundy v chodbě, tak vše ostatní ve skříni.
A aby se snadno zorientoval i jako nečtenář, s výběrem mu pomáhají obrázky. Opět se dají stáhnout, koupit nebo prostě nakreslit. Na komodu si je lepil sám.
Znáte Coat flip?
To není trik skejťáků, ale jednoduchý fígl, jak se obléknout do bundy sám už v 18 měsících. Vidět ho v akci můžete třeba tady. Zábavu budete mít jak při jeho nacvičování doma, tak při každém odchodu ven – nebo třeba na balkon :-)
Obouvání
…bylo u nás často utrpení. Já s plačícím mladším synem v šátku, staršímu synovi se zasekla pravá noha v levé botě a padal z botníku, na kterém při obouvání sedával.
V tomhle věku jasně zvítězily boty na suchý zip, zakoupení miniaturního sedátka téměř u země a hlavně malá dětské lžíce na boty.
Pro školkové děti existují knížky ve tvaru boty s tkaničkou nebo se v montessori používají zapínací rámy – snadno najdete ve vyhledávači. Dobré je prý pro snadný přístup trénovat nejdřív na něčem jiném než na obuté botě. Taky můžete najít nějaké zábavné video, pokud vás neděsí klauni, zajíčci a angličtina, třeba tohle.
Malí květináři
Překvapivě oblíbenou aktivitou je u nás starost o kytky.
Eda má ve své výšce malou lahev (naplňuje se mu lépe než konvička). Je ve skříňce u dřezu, k němuž má schůdky, takže když si vzpomene, obstará si to všechno sám – já mu květináče podávám z parapetů, ale i to by se jistě dalo vyřešit. I v tomhle se tedy svobodný přístup k vodě vyplatí, nemluvě o (následném) mytí rukou. Vždycky si u toho totiž na mytí vzpomene a to se obzvlášť teď dost hodí :-)
Stejně jako zalévání je oblíbený i rozprašovač na listy, který máme připravený hned vedle zalévací lahve.
Smetáčkem sem, lopatkou tam
Kolem roku a půl až dvou let jsou děti schopné zamést binec na jednu hromádku a tu pak následně přesunout na lopatku.
Možná to zní banálně, ale pro nás tenhle detail (vše na jednu hromádku a pak celá hromádka až úplně nakonec na lopatu) z monte školky byla velkým zlomem v zametací dovednosti. Do té doby bylo zametání spíš symbolické, musela jsem pak ještě dočišťovat.
Opět je tu dobré nezapomenout i na poučku „zůstat zticha“. Zeptám se, jestli mu činnost můžu ukázat. Když skutečně vnímá, bez komentářů a popisu aktivitu předvedu ultra pomalu jednou nebo dvakrát. Pak už ji nabídnu dítěti a snažím se mu do jeho zkoušení znovu moc nemluvit. Zkrátka ideální aktivity třeba pro dny, kdy se drží bobřík mlčení :-)
Zrcadlo, zrcadlo, řekni…
…kdo je na světě nejkrásnější? No v první řadě ten, kdo na sebe v zrcadle vůbec vidí.
Montessori přístup doporučuje nabídnout zrcadlo dítěti už od novorozeneckého věku – ideálně při „pasení koníčků“. Je přeci fascinující se pozorovat, zdravé poznávat vlastní tělo a jistě i zvyšovat pravděpodobnost, že se budu mít rád a budu se přijímat takový, jaký jsem. Na možnost kdykoliv se na sebe podívat je dobré pamatovat v každém věku. U nás se osvědčila jednoduchá nalepovací zrcadla v Edíkově výšce. Když si upatlá pusu nebo je potřeba si učesat vlasy, často k tomu díky zrcadlu dojde úplně sám a běží to pak i sám vyřešit.
Navíc je jednou z nejoblíbenějších Edových prací doma mytí zrcadel. Práce s rozprašovačem, hadrem a stěrkou mu z nějakého důvodu připadá fascinující – proto je za mě dobré i tyhle propriety dítěti umístit někam, kam kdykoliv samo dosáhne. Naše zrcadla jsou díky tomu všechna příšerně upatlaná, ale věřím, že časem techniku vybrousí :-)
Vše nadosah
Dosažitelnost se proplétá všemi předchozími body, a tak se k ní nakonec ještě vrátím. Je osvěžující zahodit obavy, nabít se důvěrou, zabezpečit byt a nechat dítěti přístup všude, kde to může jakkoliv pomoct.
Do kuchyně se už cca od roka hodí učicí věž
Všemožné stupínky a schůdky se dnes dají koupit kdekoliv a jsou vhodné třeba k umyvadlu, samozřejmě k záchodu, ale u nás třeba i k obyčejnému oknu do ulice – Eda si tak často vyleze nahoru a pozoruje dění. U umyvadla je dobré domyslet i dostupnost mýdla a třeba kartáčku na nehty. Montessori koupelny mají v dosahu i všechno ostatní náčiní jako hřeben nebo pastu a kartáček (ten se u nás zatím ale nedaří používat úplně samostatně).
V chodbě se vyplatí zavěsit věšák i do výšky už třeba ročního dítěte
Nejprve ho bude možná jen zkoumat, ale o to rychleji se naučí sám si po příchodu domů zavěsit bundu. Když umístíme nadosah k botníku i kartáč a hadřík na boty, pravděpodobnost samostatné údržby bot je také o něco vyšší.
Klasika v montessori je i matrace na zemi (místo postýlky)
Pointa je, aby děťátko nepotřebovalo asistenci ani třeba po vzbuzení. To my ale nepraktikujeme, protože spíme všichni pohromadě.
Ať přijdete na cokoliv dalšího, zkuste se soustředit na to nejzásadnější. Nejlepší průvodce je ten, co jen pozoruje. Přeju, ať se vám to co nejčastěji daří třeba s hrnkem kávy a dobrou knihou v ruce. V nejlepším zájmu našich dětí :-)
Něco pro naše nejmenší
Oblečení, hračky a další nezbytnosti pro děti najdete na Tchibo.cz
