Manželé tomu mnohdy nepřidají, když prohodí po příchodu z práce nějakou nemístnou poznámku ohledně všudypřítomných poházených hraček a jiného dětského nepořádku. Je to totiž sisyfovská, téměř neviditelná práce, kterou ovšem vykonáváme prakticky neustále.
Také jsme zjistily, že jedno dítě ještě není, co se týče úklidu, takový masakr. Ale dvě a více dětí? To už chce hodně pevné nervy a zapojení trochy fantazie, aby se nám podařilo nějakým trikem děti přesvědčit, že úklid je jedna velká zábava.
Už i velmi malé děti přitom můžeme názorně učit, že nemusí nechat všechno ležet tam, kde jim to vypadne z ručičky. Můžeme je požádat o velice „důležitý“ úkol, jako například odnést cosi do odpadkového koše. Můžou nám pomáhat dávat prádlo do pračky, vkládat do pracích sítěk nebo ho vyndávat z pračky.
Hodně děti baví chodit s hadrem po bytě a utírat cokoli – stůl, podlahu, zrcadla… Prachovky jsou úplně TOP, to se pak děti cítí teprve důležitě! :)
Samozřejmě nemůžeme očekávat, že úklid provedený malými dětmi bude bez chybičky, a stejně nám nezbyde, než se k tomu vrátit později, ale trénovat to a udělat z toho přirozenou součást fungování rodiny – proč ne. Máma přece není uklízečka nepořádku po všech členech domácnosti. Stejně jako máma si po sobě může uklidit i táta a děti.
Je také fajn nastavit si v rodině nějaká pravidla: další hračku si nevyndáš, dokud neuklidíš tu předchozí. Nebo: když něco uvidíš ležet na zemi, seber to, třebaže si to neodhodil ty apod. Zkrátka vybudovat v dětech pocit sounáležitosti nad hezkým a relativně uklizeným domovem, nechat jim prostor pro jejich povinnosti a nedělat vše otrocky za ně.
Nemusí si třeba chtít uklidit zrovna v ten samý moment, kdy to po nich chcete vy. Nevadí, domluvte se na nějakém časovém horizontu (například do Večerníčka), do kterého zkrátka bude uklizeno. Pokud ne, vše, co nebude uklizené, přes noc záhadně zmizí. :)
Zapojte tedy vaše děti do úklidu co nejdříve, ono se vám to rozhodně časem vrátí!
