V září 2019 to byl rok, co jsem se se svým mužem a synem odstěhovala z panelákového bytu v Praze do vesnice na konec Brd, kde je evidováno 81 adres a 48 trvale žijících obyvatel (údaje z roku 2011). Ale co je malé, to je hezké.
Co vlastně znamená opustit pohodlí velkého města a přesunout se na vesnici?
Klid a vlastní zahrada
Klid v panelákovém bytě je trochu oxymóron, protože slyšíte všechno a pořád – jak se sousedi hádají, třískají dveřmi, že někdo o tři patra výš spláchl na záchodě nebo si zpívá v koupelně či když mají sousedé nad vámi plovoucí podlahu a zálibu chodit doma v dřevácích (soudě podle zvuků). Klid na vesnici je pak jako balzám. Slyšíme ptáky, potok, vítr a tu spoustu chtěných i nechtěných zvířat, co se nám objevují v okolí. Výlet do lesa není výprava na celý den, ale máme ho dvě minuty od baráku a můžeme tak kdykoli jít na houby, borůvky, se synem pozorovat přírodu nebo si jen tak pročistit hlavu. Jakmile počasí dovolí, trávíme celý den venku na zahradě, večer vysedáváme se sklenkou vína a pozorujeme hvězdy, kterých je na nebi oproti Praze nepočítaně.
S domem jsme koupili také velkou zahradu, což nepřekvapivě znamená také spoustu práce. Pořád je co dělat a pořád se objevují nové záludnosti. Navíc pěstovat avokádo na parapetu okna, nebo obstarat úrodu na zahradě a ve skleníku, to je prostě úplně jiná zkušenost. Je to ale také určitá forma relaxace a díky tomu, že na to nemáme jen víkend jako na chalupě, ale kterýkoli den v týdnu můžeme udělat něco, to opravdu není taková tragédie a dá se vše pěkně rozvrhnout a dělat postupně.
Starost o dům
V paneláku toho vlastně moc neřešíte, a pokud ano, zavoláte si opraváře, který s trochou štěstí bydlí ve vedlejším vchodu. I stav domu a opravy kolem něj jdou mimo vás, prostě měsíčně platíte do fondu oprav a starají se jiní. Tady je to úplně jiná situace. Co si neuděláme, to nemáme. Kromě běžných oprav nás také čeká několik věcí k rekonstrukci, takže o zábavu máme na dlouho postaráno. Ale ten pocit, jak se nám dům vylepšuje před očima, za to prostě stojí.
Stěhovali jsme se v září, takže rovnou do topné sezony, což v nás budilo jisté obavy. Nakonec jsme se ale shodli, že to nebyla vůbec taková tragédie, jak jsme si představovali. Dosud topíme jen v kamnech v obýváku a v kachlových kamnech v kuchyni a dům se i tak krásně vytopí a svoji teplotu si drží. Ano, musíme sice chodit za každého počasí pro dřevo a pravidelně přikládat, ale vlastně to k tomu patří a ani nám to nepřijde jako problém. Navíc romantika u krbu nebo pečení buchet v kachlových kamnech, to je něco, co jindy máte jen o dovolené na horách – a my to máme pořád.
Oproti tomu úklid domu je jiná pohádka. Stěžovala jsem si, že musím uklízet sedmdesátimetrový byt, proto teď uklízím dům o ploše 180 m². Díky kamnům se prach, který v Praze byl za týden, tady nashromáždí za dva dny. Staré dřevěné podlahy našeho domu ze začátku 20. století lze vytírat jedině postaru na kolenou s hadrem v ruce a okna bych mohla mýt dvakrát do měsíce. K tomu stačí přičíst průběžné rekonstrukce v domě a kolem něj, které děláme za pochodu, a je jasné, že s úklidem začínám v neděli a končím v sobotu. Hluboce přemýšlím, ale v tomto bodě pozitivní změnu nevidím. Snažím si zvyknout, to nemohu říct.
Nákupy a vaření
Když jsme bydleli v Praze, do kamenného obchodu jsem chodila v nejvyšší nouzi, využívala jsem totiž dovoz do domu. Ráno jsem si rozmyslela, co bych uvařila, a za 90 minut jsem měla nákup u dveří. Na vesnici to s trochou štěstí můžete mít podobně. My jsme ale mimo dosah veškerých online objednávek potravin. Musela jsem se tedy naučit myslet dopředu, plánovat, nakupovat pravidelně a pořídit si alespoň základní zásobu běžně používaných věcí. Spoléhám taky na velkou lednici, mrazák, sklep a vlastní zahradu.
Z dříve nenáviděného nakupování v kamenných obchodech se pro mě stal skvělý relax. Jinam chodím pro zeleninu, jinam pro maso, kytky či drogerii. Všude se známe, prohodíme pár slov, a i když tam zrovna nic nepotřebuji, zastavím se je alespoň pozdravit. Objevili jsme také farmáře asi dva kilometry od nás, od kterého bereme vajíčka a příležitostně maso.
Cokoli z obchodu Tchibo pořídíte i online
Kurýr vám vše doveze i na zapadlou samotu. A novou kolekci najdete online o týden dříve než v obchodě. :-)
Nejsme vůbec sami
Sociální vyžití je tu sice minimální, ale v okolí se konají různé akce a vlastně se v celku vídáme s mnohem více lidmi, než když jsme byli v Praze. V uplynulém roce jsme měli pouze tři víkendy, kdy jsme tu neměli žádnou návštěvu, a moc si to užíváme. Lidi k nám jezdí odpočívat a my odpočíváme s nimi.
Našli jsme zde také pár sousedů, se kterými se stýkáme pravidelně a rádi, je tu spousta dětí a mohu jen potvrdit, že lidi na vesnici jsou si opravdu blíž. Vzájemně si pomáháme v různých ohledech a lidi vás zdraví jen tak na ulici i v širším okolí. Na druhou stranu všichni o tom druhém vědí nebo si domýšlejí všechno a každá novinka se tu hned rozšíří. Rozhodně bych ale neměnila.
A co finance a práce?
Finanční rozdíly oproti Praze jsou samozřejmě velké. Hypotéka je nižší, měsíční náklady na život jsou také nižší. Oproti tomu navíc ale potřebujeme auto a více toho najezdíme, větší náklady máme i kvůli opravám či rekonstrukcím domu nebo zahrady.
S mužem oba pracujeme z domova, což je velká výhoda. Denní dojezd do Prahy za prací je v našem případě možný, ale vyčerpávající. Můj muž tam jezdí tak dvakrát týdně, podle toho, jak potřebuje, já osobně musím jen za klientem v Příbrami, což je ale pro mě jako matku příjemné zpestření.
Náš syn
Největší motivací, proč se odstěhovat na venkov, byl rozhodně náš syn, kterému je teď 2,5 roku. S mužem si pamatujeme bydlení na venkově v domě a chtěli jsme mu dopřát tu soběstačnost, zodpovědnost, přírodu a dobrodružství, i za cenu toho, že to nebude vždy jednoduché a ideální a bude to znamenat i mnoho kompromisů.
Stojím si za tím, že zde zažívá věci, které by v Praze nemohl nebo se k nim jen těžce dostal. Neustále běhá po zahradě, denně vídá zvířata, sází s tátou stromy, ryje záhony nebo sbírá listí. Umí to s kladivem, kolečkem, hráběmi i lopatou. V zimě jezdí na procházky na saních, v létě tráví odpoledne v lavorku s vodou na zahradě, na podzim chodí s tátou klidně každý den na houby. Stále něco objevuje a má radost z těch největších maličkostí, což je pro nás jako rodiče ta nejlepší věc.
Takže ano, odstěhovat se z města na venkov asi není pro každého, není to vždy jednoduché a čeká vás spousta práce a starostí. Pro mě to je ale jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Do Prahy se mi už nikdy nechce a doufám, že se odsud nebudeme muset jednou odstěhovat. Je tu nádherná příroda, klid, spousta věcí k objevování a nesčetně krásných zážitků. A hlavně je tu moje rodina a domov, kde jsme šťastní.
