Svoje zkušenosti sepsala naše slovenská autorka Lenka Puzlíková, proto článek odpovídá slovenským reáliím. Podmínky i průběh odběru jsou v ČR obdobné, ale zmíněné adresné dárcovství (krev pro konkrétního pacienta) není v ČR ze zákona možné. Můžete se ale setkat s tzv. „rodinným“ dárcovstvím, kdy se ve výjimečných případech shání transfuzní přípravek od příbuzných.
Proč to vlastně dělám? Podle mě je to ta nejsnazší a zároveň nejvzácnější pomoc, kterou může každý z nás poskytnout „pro lepší svět“. I s dopravou na místo mě to stojí pouze 2–3 hodiny času a krátké zotavení – večer už jsem zase při plné síle. Někomu jinému tím přitom můžu zachránit život nebo „jen“ pomoci tomu, aby mohla proběhnout třeba rutinní operace slepého střeva nebo aby v porodnici mohl přijít na svět nový človíček. Darovat chodím 1–2× ročně, ale můžete jít klidně i jednou za pár let nebo jednorázově – to je na vás. Mezi jednotlivými odběry je u žen doporučená pauza 4 měsíce, pro muže jsou to 3 měsíce.
Příprava dárce krve: dobrý spánek a sladká snídaně
Příprava na darování krve je jednoduchá: stačí se dobře vyspat, vypít dost tekutin večer i ráno před odběrem a správně se najíst: neměli byste jíst tučné (pozor i na sladké pečivo), vynechejte ořechy, sýry a kořeněná jídla. Snídaně by měla být lehká, třeba chleba s marmeládou a ovoce. Pak už jen nezapomenout občanku a můžete vyrazit.
Já si dala půllitr čaje s croissantem a vydala se do jedné z nemocnic v Bratislavě, odkud jsem to pak měla blízko do práce.
Průběh odběru je stejně jednoduchý, jako když si jdete něco zařídit
Protože byl horký letní den, většina lidí byla zrovna na dovolené nebo u vody než v transfuzní stanici. Proto jsem nikde nečekala a podle parkovacích hodin mi celý odběr trval hodinu a čtvrt. Obvykle to může trvat déle (až 3 hodiny), když se zrovna sejde hodně dalších dárců.
Nejdříve jsem vyplnila dotazník o svém zdravotním stavu, překonaných infekčních chorobách, nedávných návštěvách zahraničí a dalších důležitých faktorech. Následně mi odebrali vzorek krve pro základní vyšetření, zda krev vůbec můžu darovat. Sestřička byla moc milá, na test si vybrala ruku s „horší“ žilou, aby mi ta „lepší“ zůstala na samotný odběr. Při něm se totiž používá o trochu silnější jehla než obvykle.
Kdo může darovat krev
Krev může darovat každý zdravý člověk od 18 do 65 let (prvodárci do 60 let), který váží alespoň 50 kg a nepatří do rizikových skupin. Kompletní podmínky si můžete přečíst na webu ProDarce.cz, kde můžete prostřednictvím formuláře poslat i svůj konkrétní dotaz.
S výsledky jsem pak přešla k lékařce, která mi změřila tlak, prostudovala si můj krevní obraz i vyplněný dotazník – a hurá, mohla jsem jít darovat.
Na tento odběr jsem přišla připravená – měla jsem s sebou potvrzení od endokrinoložky, že darování krve je u mě v pořádku. Při předchozích odběrech totiž vždycky lékaři lomili rukama, když si v dotazníku přečetli, že beru léky na štítnou žlázu. Ne že by moje krev byla pro ostatní špatná, ale nebyli si jistí, zda mi neuškodí odběr 450 ml naráz. Pokud máte také zdravotní problém, který se ale s dárcovstvím nevylučuje, doporučuji poradit se s lékařem, který vás sleduje, a vzít si od něj potvrení. Je to hlavně pro klid personálu, že odběr zvládnete. :-)
Čekala mě už jen poslední zastávka, a to odběr jako takový. Po cestě mě poslali do bufetu pro sladký čaj a sušenku.
V transfuzní místnosti byla jen jedna dárkyně. Vybrala jsem si volné místo a ujala se mě další milá sestřička. A i když mi někdy při darování krve bývá nevolno, tentokrát šlo všechno bez jakékoli stresu. Samotný odběr mi tentokrát trval přesně 9 minut, vím to, protože tam je časoměr. :-) Ptala jsem se sestřičky, jak to bývá obvykle, a podle hustoty krve trvají odběry od 5 do 15 minut. Povídaly jsme si spolu celou dobu, o dárcovství, o dětech, o jejich nemocech – obě dvě máme totiž dcery astmatičky. Takže mi to tentokrát uběhlo opravdu rychle a příjemně.
Víte, že můžete darovat nejen krev?
Dárcovství „kompletní krve“ je nejběžnější a nejznámější možnost. Můžete ale darovat i samotnou krevní plazmu, která je nosnou látkou hormonů a výživy v krvi.
Můžete se také zapsat do registru dárců kostní dřeně. V takovém případě pouze absolvujete vstupní vyšetření s dotazníkem a odběrem vzorku krve – celý proces trvá zhruba půl hodiny. Nemocnice vás kontaktuje až v případě, že by se objevil pacient, se kterým máte přesnou shodu, a tehdy se rozhodnete, zda na odběr kostní dřeně opravdu chcete jít. Pokud na něj kývnete, velmi pravděpodobně zachráníte život konkrétnímu člověku. Informace o registru dárců najdete na webu IKEM.
Po dokončení odběru jsem si ještě chvíli poseděla, držela si taponek na místě vpichu a počkala, než sestřička dokončí papírování. Protože jsem šla na odběr pro konrkténího pacienta, k mojí dokumentaci doplnila celé Lackovo jméno, nemocnici a oddělení, kde leží, aby moji krev evidovali pro děj. (Pozn. red.: Jak zmiňujeme v úvodu, reportáž připravovala naše slovenská redaktorka. Adresné dárcovství v ČR možné není.) Pak už jsem mohla zase do bufetu na čaj a další sušenku. Poseděla jsem a vyluštila si křížovku – tělo přece jen potřebuje trochu času na vzpamatování.
Jak je to po odběru
Když už jsem zhodnotila, že zvládnu jet do práce, ukončila jsem svoji dnešní „misi“. Odevzdala jsem papíry z odběru i s Lackovým jménem a dostala anonymní potvrzení pro oddělení, kde leží, že pro něj dnes někdo daroval krev. (Pozn. red.: Adresné dárcovství v ČR možné není.) Potvrzení jsem pak měla buď odevzdat na jeho oddělení, nebo doručit jeho blízkým, kteří zveřejnili prosbu na Facebooku. Miluju dnešní online svět v tom, že když člověk chce, hned se dostane k mnoha informacím a stejně tak je může poslat. Potvrzení jsem Lackovým rodičům poslala přes Messenger a za chvíli dostala dobrou zprávu: krve už byl dostatek. Takže pokud by si pak moji krev nevyžádali od NTS, po týdnu se uvolní pro dalšího pacienta, který ji bude potřebovat.
Z odběru jsem odjela nejen s dobrým pocitem a oficiálním zápisem ve své knížce dárců krve, ale dostala jsem i bagetku, stravenku, a kdybych potřebovala, dostala bych i omluvenku do práce na čas strávený v NTS i na zotavení poté. Ale protože mám kancelářskou práci, kde si sama můžu určit náročnost, potvrzení jsem nepotřebovala. Dokonce jsem místo toho po návratu do práce dostala od šéfové pochvalu a dobrou kávu k tomu. Příště, za 4 měsíce, už půjdeme darovat krev spolu. :-)
