Párkrát jsme si o něm povídaly a mě zaujalo, že to prý není jenom sexy točení kolem tyče, ale spíš ladné posilování a aktivita, u které se dá zábavně formovat postava. Zároveň mě zajímalo, jestli ho zvládne i sportovní antitalent, který pořádně cvičil naposledy na střední – a to už je nějaký ten pátek dozadu.
Rychlý průzkum mi prozradil, že lekce pole dance se pořádají skoro v každém městě, často i ve fitness centrech. Ve větších městech pak najdete specializovaná studia. Do jednoho z takových, Firefly v Praze u I. P. Pavlova, jsem se vydala na individuální lekce.
Pole dance začíná rozcvičkou jako každé jiné posilování
Na první hodinu jsem šla s připravenými výmluvami: „Za poslední tři roky jsem nějak nestihla jít do posilovny,“ „Víte, já jsem po nemoci,“ a samozřejmě klasikou: „Nejsem sportovní typ.“
Ani jednu výmluvu nebylo potřeba využít. Lektorka Lucia se mě zeptala na kondičku (to bylo rychlé – nemám žádnou) a pustily jsme se do krátké rozcvičky. Na posilování, což pole dance rozhodně je, totiž potřebujete mít hlavně zahřáté svaly.
Už z fotek (pořídili jsme je pro Tchibo Blog při druhé lekci) můžete vidět, že ani moje mizerná kondička ničemu nevadila: zkrácené svaly jsme vykompenzovaly pomůckami.
Zahřátí bychom měly. A co teď s tyčkou?
Tanec kolem tyče sice může vypadat prvoplánovitě sexy, ale na sportovní úrovni jde o sestavu elegantních kroků a otoček a akrobatických triků.
Několik základních cviků, které mi Lucia na začátku předvedla, působilo jako něco, co nemůžu nikdy zvládnout. Jak bych se proboha bez předchozího makání ve fitku mohla udržet ve vzduchu jenom díky tomu, že nohama objímám tyč?
O dvě lekce později jsem překvapila sebe samu:
Kdysi jsem zkoušela aerobik. Pravidelně jsem při něm vyčnívala z řady, a když jsem se na konci hodiny konečně chytla do rytmu, předcvičovatelka si viditelně oddechla a od ostatních jsem se dočkala skoro potlesku. :-)
O to víc mě překvapilo, že i když jsem se na začátku dobrých 20 minut prala s koordinací rukou a nohou, už na konci první lekce pole dance jsem kolem tyčky zvládla nejen ladně chodit (základem všeho je správný krok a úchop), ale docela obstojně už mi šly i otočky.
Ve „cvičebním úboru“ jsem se trochu styděla
Na začátku mi Lucia dovolila legíny. V těch jsem absolvovala základy, ale jakmile jsem přestala chodit kolem a šlo se na tyč, bylo potřeba vyměnit je za kraťasy. Jakákoli látka by totiž na tyči klouzala.
Každopádně, kraťasy. Kraťásky, ve kterých se běžně trénuje, mi připomínaly spíše kalhotky, které nosím na doma. Se svojí sice štíhlou, ale nevysportovanou postavou jsem se vedle lektorky cítila skoro směšně. Brzo jsem ale zjistila, že jestli mám celulitidu, nebo svaly, vážně nikoho nezajímá. Ptala jsem se Lucie, jak jsou na tom holky na klasických lekcích (účastní se obvykle 5–8 žen najednou). „Asi tak po pěti minutách zjistí, že každý si myslí, že má nějaké ‚problémové‘ partie, a hlavně že je vůbec nikdo neřeší,“ uklidnila mě.
Mimochodem, berou na lekce i kluky? Ano! Ale pánský trénink bývá jiný a spíše silově zaměřený. Obvykle přeskočí pár začátečnických úrovní; díky lepší svalové výbavě si to mohou dovolit.
Pole dance místo posilovny
Samozřejmě jsem si jako většina lidí na začátku myslela, že bez fyzičky můžu jít rovnou domů. Pravda je, že čím pružnější a natrénovanější máte tělo, tím akrobatičtější cviky logicky zvládnete, ale cesta k nim vede právě přes tréninky pole dance!
Je to jako posilovna, ve které hraje příjemná hudba a vy při ní posilujete s vahou vlastního těla.
Na jedné hodině pole dance spálíte zhruba (!) 325 kcal (výpočet platí pro 60kg ženu), což je jako při pomalém běhu 6 km/hod.! Obecně se dá říct, že když budete trénovat pravidelně, už po šesti týdnech uvidíte změny: zpevnění a tvarování postavy se svalovým základem.
Po zmíněných šesti týdnech už svaly zvládnou unést tělo a můžete začít trénovat náročnější pozice, klidně i hlavou dolů. Při trénincích 1–2× týdně se ze začátečnice stanete mírně pokročilou po zhruba osmi měsících. Pokroky jsou ale individuální a velkou roli hrají i zkušenosti a přístup lektorky.
Trpím skoliózou a mám celkově slabší jednu polovinu těla. Na to lektorka přišla už při rozcvičce a přizpůsobila tomu celé cvičení. Záda mě dost bolí, ale po tréninku pole dance jsem cítila úlevu.
Po první lekci se se mnou Lucia loučila se slovy, že budu překvapená, jak rychle může tělo začít nabírat kondičku. Pravda, druhý den jsem opravdu překvapená byla… hlavně jak mě bolí ruce i při čištění zubů. Za tři dny mě ale čekala druhá lekce a já jsem všechno zvládala mnohem snáz. Přidaly jsme pár nových cviků a ke konci jsem zvládla i populárního „Firemana“ jak z amerického filmu!
Moje nadšení brzdily „jenom“ odřené vnitřní strany stehen a bolavé i ty svaly, o kterých jsem netušila, že je mám. Jako cvičení je tohle „objímání tyčky“ opravdu efektivní.
Profesionální tanečníci se pak připravují i jinak a pracují na svalové kompenzaci mimo tyčku. Často se věnují samotnému tanci a gymnastice, posilují s vlastní vahou, cvičí jógu apod. To už se ale bavíme o úplně jiné úrovni pole dance. :-)
Komu bych sportovní pole dance doporučila?
Je jedno, kolik vám je, kolik vážíte nebo jestli jako já místo maratonu stěží doběhnete tramvaj. Pole dance vám pomůže získat ladnost, flexibilitu, sílu a skvělý pocit.
Pro nesportovce budou začátky náročné jako v každém jiném sportu, ale podle mě je pole dance mnohem zábavnější než aerobic nebo posilovna se spoustou strojů, kterým vůbec nerozumím. Pokud je pro vás překážkou představa, že se budete natřásat u tyče v minikraťáskách a všichni na vás budou koukat, můžu vás ujistit, že nebudou. Každý má dost práce sám se sebou a lektorka už takových jako vy viděla spoustu. :-)
