Ano, vidíte správně. Tuna cukru a cukrová lízátka navrch. Né, ty nikdo jíst nebude, ne, určitě ne… Kdo by taky jedl takovou krásu? I když má sladký strašně rád… Kdo ještě v dnešní době jí sladký?! Tenhle recept je prostě výzva. A nejen pro kreativní osoby, ale i jen tak. Třeba jako meditační činnost. Vaření, šití, uklízení, to jsou moje jistoty k vyčištění hlavy. Tvoříte totiž taky něco pro potěchu oka. A ne jen svého. V tomhle případě vás ocení hlavně vaše dcerky a kamarádky. A sledující na Instagramu. Hashtag #jeejuu a #tochcitaky. Úspěch zaručen!
Vzpomenu si na skoro letní atmosféru na statku a šrumec přátel kolem. Když foodstylistka Petra přinesla kopu cukru a lízátek s květy v průhledné hmotě, vzpomněla jsem si i na dědu, jak jsme zalívali kraby do dentakrylu… Sledujete, kam se člověk-kuchařka může dostat ve vzpomínkách během vaření?
A nyní zpátky k tomu cukru. Cukr prostě existuje, ať už si o něm myslíme cokoli. Dalo by se říct: je to dobrý sluha, ale špatný pán. Někdy ho nesnáším a někdy prostě zafunguje. Nechci ho brát jako samozřejmost svého jídelníčku, ale když už s ním pracuji, vybírám si cukr kvalitní nebo sladím organickými sirupy. Ale nic se nemá přehánět. Cukr je fotogenický, ne už pneumatika na břiše. Ale, no tak! Nekazme si budoucí zážitek s květinovými lízátky! Každému jedno, ať má dušička klid, a pak už s květy jedině do toho dentakrylu. Krásné, sladké, květované jaro!
Suroviny
10 polévkových lžic vody
10 polévkových lžic cukru (bio řepný)
4 polévkové lžíce jablečného octa
vymyté kalíšky od čajových svíček
špejle nebo tyčinky od lízátek
jedlé květy (macešky, chrpa, fialky, sedmikrásky, lístky růží…)
Postup
Připravíme si k ruce kalíšky, špejle a jedlé květy, které můžeme různě kombinovat a míchat třeba okvětní lístky. Pak si připravíme kastrůlek.
Cukr nejprve necháme rozpustit v kastrůlku ve vodě s octem. Poté dáme vařit. Z cukru potřebujeme vytvořit hmotu na silnou nitku nebo velkou perlu. Až se začne cukrový roztok vařit, nemícháme ho, ale nakláníme kastrůlkem a mokrou stěrkou odlepujeme cukr ze stěn hrnce. Cukr neustále hlídáme, aby se nepřipálil. Asi po 7 minutách začneme testovat cukrovou hmotu.
Na silnou nitku nebo velkou perlu se musí lehce zchladlá kapička mezi prsty táhnout jako nit bez přetrhnutí. Z opačného konce vařečky by se stékající kapka měla táhnout jako na pevné niti. Jakmile máme hotovo, ihned plníme připravené formičky. Pozor, je to nebezpečně horké! Nejprve do půlky obsahu, poté lehce vtlačíme kvítek nebo lístky, dolijeme a přimáčkneme lízátkovou špejli. Necháme vychladnout. Lízátka vyjmeme (já si pomohla rozstřižením kalíšku) a můžeme podávat. Lízátka by neměla být ve vlhku. Rychle spotřebujeme.
