První dochované zmínky popisují oslavu Vánoc ve 4. století v Římě. Skládala se de facto ze dvou svátků – narození Ježíše Krista (25. prosince) a Zjevení Páně (6. ledna). To bylo mnohem významnější až do doby Karla Velikého, který v roce 800 zvýznamnil Štědrý den. Až v 17. století se Vánoce staly rodinnou slavností a z této doby se dochovalo mnoho zvyků dodnes.
Advent
Zatímco dnes znamenají čtyři týdny odpočítávání do Štědrého večera generální úklid, pečení mnoha druhů cukroví a shánění dárků s gradací jejich balení na Štědrý den, dříve byl adventní čas spíše dobou rozjímání. Zklidnění a půst doprovázený jistou formou duševní hygieny se po konci hospodářského roku hodily. Na svátek sv. Martina 11. listopadu končívala čeledínům a děvečkám služba a mohli buď zůstat, nebo jít o dům dál. A na svátek Kateřiny 25. listopadu měli všichni poslední možnost povyražení – zatancovat si na „babském“ svatokateřinském bále, jak píše znalkyně českého národopisu Kamila Skopová ve svém ilustrovaném kalendáři pro rok 2016
Vánoční stromeček
Poprvé jej v Čechách ozdobil intendant Stavovského divadla Jan Karel Liebich ve své vile v Libni v roce 1812. Zvyk si prý přivezl z rodného Bavorska, kde zdobení stromků bylo známé již v 17. století. Perníčky, mašlemi, oříšky a ve 20. století i skleněnými či korálkovými ozdobami nazdobený stromek se ve městech objevoval jen velmi pozvolna a na venkově ještě pomaleji. Ve světnicích dlouho visívala chvojka – větvička nebo vršek jehličnatého stromku obrácený špičkou dolů nad stůl. Důležitější roli hrál betlém – v řadě rodin až mnohametrový s detailně vyřezávanými figurkami – nebo různé vrkoče a vánoční věnce z kynutého těsta.
Štědrý večer
Datum narození Ježíše je po celém světě stanoveno na 25. prosinec. Podle starého židovského zvyku však začínal den první večerní hvězdou a tato tradice přetrvala, proto mnohé rodiny usedají ke štědrovečerní večeři s první hvězdou. Všechny úkony a pokrmy přes den měly svůj význam – oslavovaly, předpovídaly budoucnost, zajišťovaly prosperitu v následujícím roce… Zejména na venkově se podávaly všechny plodiny, které se za rok urodily. Večeři zahájil hospodář modlitbou a kouskem chleba či oplatkou s medem, následovala polévka z luštěnin, kynuté pečivo, kaše nebo nákyp (předchůdce kuby) a ovoce – čerstvé a sušené, samotné či v omáčkách.
„Slavnostní jídelníček byl různý podle krajů i sociální vrstvy. Měšťanské a bohatší vrstvy společnosti tradiční skladbu večeře dosti brzy porušovaly a obohacovaly ji soudobými jídly. Mezi ně již v 19. století patřila ryba na několik způsobů včetně rybích polévek, někde se jedl pečený krocan, plnění hlemýždi, ve středních Čechách byl častý králík v omáčce nebo řízky, přestože obecně panoval ještě na Štědrý večer půst od masa kromě ryb,“ popisuje Jiřina Langhammerová. Samozřejmě nechybělo ovoce, cukroví, vánočka a vánoční věnec či dort. Cukroví se objevuje v měšťanských kuchařkách v 19. století a obvykle se peklo sedm druhů.
Zkuste čas uspořený elektrickými spotřebiči a různými službami od nákupu on-line po úklid věnovat sobě a svým milovaným. Popřemýšlejte o končícím roce, přejte si něco do nového, a hlavně si vánoční svátky užijte.