Pár tipů na ty nejzajímavější evropské destinace nám dali cestovatelé, kteří do cestování investují mnoho času. Pokud ale přeci jen budete chtít zůstat v doma, nechte se inspirovat jejich předchozími tipy na dovolenou v ČR.
Slávek Král – Slávek Král – travel blog
Geiranger, Norsko
Jeden z nejznámějších fjordů, který jsme omylem objevili při stopování po Norsku v roce 2007. Poprvé jsem si tady stopnul loď i karavan.
Petr Novák – Naučme se
Stromboli
Malý ostrůvek kousek od Sicílie, který toho příliš nenabízí. Je navštěvovaný převážně kvůli sopce. Vlastně celý ostrov je sopka. Na světě najdete obrovské množství činných vulkánů, ale Stromboli považuji za jeden z nejhezčích a hlavně nejdostupnějších. Čím větší sopku navštívíte, tím méně z ní ve skutečnosti vidíte. Etna ani Kilauea na Havaji vám neposkytnou takový zážitek. K erupci se nemůžete přiblížit a pozorujete ji ze vzdálenosti jednoho kilometru a více. Stromboli, to je jiný kafe. Sopka je tak malá, že můžete večer vylézt na vrchol, který je ještě pár metrů nad samotným kráterem. Odtud pozorujete tu neuvěřitelnou krásu, gejzíry žhavé lávy stříkající do výšky několika metrů. Cítíte teplo z každé malé erupce.
Ladislav Bezděk a Kateřina Dvořáková – Big Trip
Alpy
V Evropě nelze určit pouze jedno místo. Je to historií nabitý kontinent, civilizace a prostor, kde se dá snadno a bezpečně cestovat. Mezi favority patří Alpy a Dolomity, ale také například Norimberk (včetně bratwurstů a weissen beer), dále pak Dánsko, francouzské pobřeží… Nelze určit jedno místo. Evropa je naprosto úžasná a krásná, plná všeho.
Adam Marčan – AdamMarčan.cz
Lisabon
Lisabon je úplně jiný než jiná evropská města. Po městě je spoustu vyhlídek, projížďka starou tramvají přes město je zážitek sám o sobě. Procházky, řeka, trajekt, 20 minut k moři vlakem. Jídlo – kombo espresso a Pastéis de Belém je čirá zbožnost. Centro Cultural de Belém je skvělá stavba se spoustou kvalitní kultury uvnitř.
Jan Žďánský – zdana2.blogspot.cz
Kalmycko
Pokud budeme brát za hranici Evropy pohoří Ural, jak mě to učili na základní škole, spadá do Evropy i Kalmycká republika. Její jméno není známé, protože je součástí Ruské federace, čímž se pro nás stala jednoduše Ruskem. Leží severně nad Kaspickým mořem a je zhruba stejně velká jako Česká republika. Nejvíce mě při její návštěvě nadchlo, že oproti všem zemím, které jsem v Evropě navštívil, je nepředvídatelná. Mám na mysli, že když vyrážíte do Norska (které mimochodem rozhodně stojí za návštěvu), dá se očekávat, že uvidíte krásné hory, nespoutané řeky, divokou přírodu. Od Itálie očekáváte Středozemní moře, vinice, historická města. Ale s Kalmyckem je to jiné. Jediné, co můžete očekávat, je to, že jedete do jediné evropské země, kde je oficiálním náboženstvím buddhismus. To je fakt, který ve mně zanechal nejhlubší dojem. S filozofií buddhismu je totiž přímo spojená mentalita obyvatel, která je jednoduše úžasná.
Jolana Sedláčková – Po vlastní ose
Slovinská řeka Soča
Jedna z nejkrásnějších řek světa, řeka Soča, mě okouzlila natolik, že se k ní musím neustále vracet. Ať už přijedu kdykoliv, vždy mě ohromí. Na její křišťálově čisté vody by se člověk vydržel dívat hodiny. Soča svou 136 km dlouhou pouť začíná uvnitř jeskyně, kde vytváří kruhové jezírko. Jezírko je natolik průzračné, že je skrz ně vidět do hlubiny krasové pukliny, odkud vyvěrá jako velmi silný pramen. Řeka pokračuje dál do údolí, kde jako modrá tepna protéká Triglavským národním parkem, a směřuje dál do Itálie.
Petra Voráčková – Restless Child
Island
Je to jako vybírat oblíbené dítě, ale nakonec zvítězil Island. Nejen, že každých 5 minut vám vyrazí dech úplně nová scenérie, ale pro mě to byl navíc první výlet, kdy jsem jela na vlastní pěst. A potkala lidi, kteří se mi navždycky zaryli do paměti. To, jak jsme seděli na kopečku u ledovcové laguny, sluníčko pálilo a my mlčeli, já usrkávala kafe a bylo nám blaze. Jak jsme do horkých lázní v Mývatnu propašovali vodku s limonádou a smáli se jak zběsilí. Každý si volíme nejoblíbenější místa podle lidí a vzpomínek. Proto je asi tak těžké vybírat.
Marián Grofčík (junior) – Lada svetom
Albánie, opuštěná pláž poblíž města Dhermi
Našli jsme jí absolutní náhodou. Na délku má přibližně dva kilometry a na celé pláži kempovalo asi 10 odvážlivců. To proto, že k pláži vedl hrozně strmý kopec vyzývající k tomu, aby na něm člověk ve staré Ladě uvařil brzdy. My jsme měli Lady dvě, tak jsme brzdy uvařili dvakrát. Kromě písku byla na pláži i hospoda s pár stoličkami a pivem, které se chladilo v jeskyni vytesané do skály. Místní hospodský musel hned ráno po našem příchodu dovést nové zásoby piva a my se rozhodli další dva dny zůstat. Ráj na zemi a v noci super výhled na hvězdy.
Matej Fabšík (Fabo) – Lada svetom
Lago di Misurina – jezero v Dolomitech
Strašný punk, ale asi jen pro nás. Lago di Misurina je místo v Dolomitech pod Monte Castello, kde je zakázáno kempovat na černo, zakládat oheň a dělat hluk. Vždycky to ale skončí tak, že se tam potkáme s cestovateli a cyklisty, kterým je také líto vysolit 30 € za kemp pod Tre Cime di Lavaredo. Večer trávíme většinou s kytarou u ohně s levným italským vínem a slibem strážci přírody, že tohle porušení se už nikdy nebude opakovat (tento rok). Navíc to tam vypadá jako v Yosemitech, takže když máte náhodou zákaz vstupu do USA (může se to stát;) ), nemusíte smutnit.
Martin Stiller – Cyklocestování
Island
Z pohledu cestovatele a cykloturisty u mě vedou Island a Švýcarsko. Ta rozmanitost obou krajin, úžasné přírodní scenérie, nekonečné hory a ledovce, to je něco, co mě na obou těchto (i když hodně rozlišných) zemích fascinuje. Nedokážu říci, kterou mám raději, v obou jsem byl mnohokrát a určitě ne naposledy.
Kateřina Smolová – Hedvábná stezka
Island
Stále činné sopky, nekonečné ledovce, horké prameny lákající ke koupeli, lávová pole plná podivuhodných útvarů, humorné pohyby papuchalků a plaché pohledy polárních lišek. Nejkrásnějším místem v Evropě je pro mě Island. Konkrétně pak přírodní rezervace Hornstrandir ležící na nejvíce severozápadním koutku ostrova. Dá se sem dostat pouze lodí a palubní jízdenky je potřeba rezervovat dlouho dopředu.
Lukáš Kobza – Lukesovy stránky
Urho Kekkonen
Mám-li jmenovat jedno místo, napadá mě týdenní okruh na běžkách, který jsme podnikli v roce 2012 národním parkem Urho Kekkonen na severu Finska. Bylo to v únoru, takže den trval přibližně od půl desáté do tří hodin a za tu dobu bylo třeba stihnou celou denní etapu. Za celý týden jsme potkali dva lidi, z nichž jeden byl správce parku, který nás na skútru přijel varovat před potulným vlkem. A tím jedním místem pak je jezero Luirojärvi pod masivem Sokosti.
Rudolf Švaříček – CK Livingstone
Portugalsko
Právě jsem se vrátil z Portugalska, které mi opět učarovalo. Nejen magickým portským vínem a skvělými sýry, ale vstřícnou atmosférou celkově. Žijí zde bez většího spěchu, umí se zastavit, vychutnat si danou chvíli a prožitek. Jezdili jsme i na kole mezi vinicemi, poznávali magické menhiry a dolmeny, které zde stavěli před tisíci let… Místa s velice silnou atmosférou a příjemným koloritem. Spávali jsme i na venkovských haciendách, domácí k nám byli nesmírně pozorní a vstřícní. Místní mentalita je moc příjemná, máme se zde určitě hodně co učit… Porto je lahůdkou nejen skvostnou architekturou a parádním fotbalem…
Pokud máte o něco méně dobrodružnou povahu nebo cestujete s dětmi, můžete se vlastním vozem vydat na dovolenou do Polska k Baltskému moři, do Maďarska k Balatonu nebo třeba na pláž do italského Rimini.
