K držení půstu jsem se rozhodl z více důvodů, tím hlavním ale byla touha po změně. Uvažoval jsem takto: svým žitím vytvářím určitý obrazec jednání a činů, který je propojen s obrazcem, jenž vytváří okolí a společnost. Ty se navzájem ovlivňují, a tak když změním své chování, musím logicky změnit i obrazec společný. Jednoduše by se dalo říct – změním tím i to, co mne trápí a co nemám zdánlivě možnost ovlivnit.
Motivace
Motivace je velmi důležitá a stojí na úplném začátku. Je nutné vědět a znát, proč do něčeho, jako je půst, chci jít, jaký to má mít pro mne přínos, co od toho očekávám a jaké důvody mne k tomu vedou. Ty skutečnosti si je dobré definovat. Zhodnotit a zohlednit zdravotní stav, celkový životní pocit i situaci, v které nacházíte. Dalším krokem je odhodlání, které je stejně důležité, jako motivace.
Rozhodnutí
Moje rozhodnutí nejíst, pít jen vodu, bylo náhlé. Chtěl jsem změnu a nemohl jsem ji udělat jinak, tak jsem si ji vymezil tím, že nebudu jíst, že budu jen pít. O půstu jsem v tom čase nevěděl takřka nic. Věděl jsem ale, že při tom dál musím chodit normálně do práce a snažit se zabezpečit vše tak, jak jsem se do té doby snažil. Do práce jsem v tom čase chodil i o víkendech, žádné volno nebylo. Byl jsem v situaci, kdy to tak bylo potřebné.
Průběh
V prvních dnech o vodě se ozvala chuť. Většina lidí zaměňuje hlad s chutí – chuť se dokáže dobře maskovat za hlad. Hlad jsem neměl po celou dobu půstu, ale chuť, pocity, vůně a touha po jídle, které zkraje přišly, se stupňovaly. Také mi bylo z počátku líto, že je tolik dobrých jídel, které znám a mám rád, a ty že mám najednou, možná nadobro, opustit. Byl jsem konfrontován se svou novou polohou, v které jsem se ocitl. V blízkém okolí mi denně s láskou podávali vybrané lahůdky, aby mne od pošetilosti toho mého divného rozhodnutí nejíst odradili. Bylo to milé, ale marné.
Jeden známý mi poslal mailem odkaz na nějaké informace o půstu s tím, že je fajn, že jsem se rozhodl pro očistu, tak ať o tom také něco vím. Koukl jsem na to a tam jsem získal první informace o tom, že žití o vodě je půst, jak půst probíhá, co u něj probíhá, jaké jsou pozitivní účinky půstu i jeho možná rizika, na co si dát pozor atd. Byly to pro mne nové informace. Říkal jsem si, že alespoň porovnám zkušenosti druhých s pocity, které prožívám.
Nejhorší je chuť na jídlo
Během 3. až 7. dne u mne zesílila chuť na jídlo o x set procent, ale zkrotil jsem ji tím, že jsem si uvědomil, že je to chuť a ne hlad, co mne morduje. Zůstal jsem u touhy po dosažení cíle, který jsem si vytyčil. Cíl byl ne kolik dní, ale konečná změna, kterou sám poznám, až nastane.
Žití z vody
Po třetím dnu tohoto mého zvláštního půstu jsem přestal pít bublinkovou vodu, kterou jsem do té doby snad už jako jedinou pil. Pil jsem ji proto, abych cítil, že vůbec něco piju – obyčejná voda mi nechutnala.
Avšak tím, jak se vše začalo zjemňovat a celé mé vnímání měnit, mi najednou přišla chuť vody s bublinkami jako kyselina. Pálilo to, dobré to nebylo, pít se to nedalo a já se po čase náhle vrátil k vodě bez bublinek, k vodě obyčejné. A naopak, jak čas postupoval, začal jsem vodu a její chutě znovu objevovat a rozlišovat vodu živou, hladkou, pramenitou, vodu, co má jiskru od vody mrtvé, chemicky upravené.
Den desátý
Na webu psali, že v tomto čase přichází první acidofilní krize. A skutečně přišla. Tělo začne vylučovat toxiny a ty pak proudí krevním řečištěm, takže jsem měl pocit malátnosti a jako by lehké otravy, však to také otrava byla. Otrava vlastními toxiny. Někdo neznalý by mohl tento stav zaměnit s tím, že to je asi od hladu, ale já věděl, že hlad nemám. Tento stav trval den. Po tomto dni až do dne 20. nastalo opravdu skvělé období. Pociťoval jsem neustálý příval energie. Vše provázel pocit lehkosti a pohody. Moč byla jeden den tmavá a druhý den světlá, to jak tělo dávalo pryč toxiny, a já cítil a věděl jsem, že se mi podařilo nastartovat to, o čem druzí říkají, že je důležité – samovýživu.
Samovýživa
Samovýživa je stav, kdy dojde k utlumení trávicího traktu – tělo pozná, že není žádná potrava, kterou by mělo zpracovávat, a tak začne žít ze zpracování tuků a ne svaloviny. Když někdo drží dietu, přijímá stále potravu, i když málo, ale trávicí trakt stále čeká na to, co by měl zpracovávat. Nedojde tím k nastartování samovýživy a tělo se pak dovyživuje ze svaloviny.
15. den – chutě se znovu ozývají
Kolem 15. dne se náhle a nečekaně vrátila touha po jídle pramenící z chuti – hlad to nebyl, to jen hluboce pod kůží zažité chutě se znovu přihlásily o slovo – chutě a vůně těch nejlepších jídel, bylo to jako mámení, ale bylo mi bez těch chutí jídla, jen s chutěmi vody, tak dobře, že jsem tomu odolal.
Věděl jsem totiž, že když něco sním, samovýživa skončí. Nejde znova nastartovat, a tím v podstatě končí i půst. Zachutnalo mi už ale to nové, a tak jsem vytrval. Chuť na jídlo, která se tak náhle a silně objevila s lítostí, že bych už nikdy neměl jíst ty všechny dobrůtky, zmizela, netrvalo to ani celý den.
18. den – „Andělský den“
Lidé co mají s půsty zkušenosti říkají, že kolem 17. dne nastává den, kdy cítíte opravdovou lehkost bytí, jako byste byli andělská bytost. To mohu potvrdit, jen s dodatkem, že u mne to byl den 18. Bylo to úžasné, cítil jsem, že mohu žít bez jídla, že přijímám potravu jakoby z okolí, ze vzduchu, z vody, z čehosi nehmotného. Cítil jsem, že je to něco jako mana, které je nekonečno, a že jsem jako rostlina, jenž přijímá sama o sobě potravu a nic jí neschází. :)
Obnova tkání
V čase od 10. dne, kdy se nastartuje samovýživa a organismus není zatížen zpracováváním potravy, se tělo samo pustí do opravy poškozených tkání. Říká se, že do 20 dnů půstu by mělo být opravena většina z toho, co je poškozeno. Jsou z těla vyloučeny toxiny a člověk by měl být vyzdraven z většiny nemocí. Nevím, do těla jsem se nedíval, ale každopádně pocit, který jsem měl, s tím korespondoval.
20. až 33. den – první zastávka „na velkou“
Krize z druhého hloubkového vylučování toxinů (vylučují se toxiny uložené v kloubech), trvala 3 dny (bylo těch toxinů za ty roky hodně). Tři dny jsem se opět cítil, jako bych byl přiotráven, s lehkou slabostí a malátností. Oproti předchozím euforickým dnům to byla velká změna, z které jsem radost neměl. Okamžitě mne začaly bolet klouby i záda. Jídlo bylo to poslední, co by mne v tu chvíli trápilo.
Po třech dnech zase jakoby mávnutím kouzelného proutku vše zmizelo a opět nastal přiliv energie, lehkosti bytí a radosti ze života. Tento fajn stav trval do 30. dne, kdy najednou z ničeho nic přišel pocit jít „na velkou“.
„Co to má být?“ říkal jsem si, protože to, že se chodí na velkou, už jsem úplně zapomněl. Každopádně nucení bylo takové, že jsem nakonec šel. Po 3 hodinovém porodu na WC ze mě vypadla jakási černá kulička a nic víc.
Šel jsem na internet a hledal a našel. Psali tam, že někdy, když je někdo moc zatoxikován a tělo nedokáže toxiny rozpustit a vyloučit močí, ukládá si je spolu s toxiny, jenž jsou trvale uloženy v nejhlubších zákrutech střev. Poté je kolem 30. dne, jako závěrečnou část detoxikování, vyloučí přirozenou cestou v podobě černé švestky nebo kuličky. Takže nejsem divný, je to přirozený jev. Byl jsem zatoxikován a již nejsem. A nastalo opět uvolnění a pohoda, z toho, že věci se vyvíjejí tak, jak mají.
39. den – známí o mně mají starost
Volal jeden známý, že má o mě obavu, že by bylo dobré přestat, doma a blízké okolí mne také žádalo a já viděl, jak jim nechtěně působím starost. Je mi fajn, nic mi nechybí, říkal jsem. 40 dní o vodě i víc dalo již mnoho lidí, jsou známy případy prániků, kteří nejí třeba celé roky. Asi nejznámějším příkladem je Ind, který již je věku kmeta a nejí ani nepije od mládí. Jmenuje se příznačně Prahlad. Zkoumalo jej mnoho vědeckých týmů a jejich závěry o fungování jeho těla jsou zajímavé, nicméně potvrzují, že ten Ind skutečně nejí ani nepije a žije. Ale já, i když jsem cítil, že bych mohl ještě pokračovat, se rozhodl, že se po 40 dnech vrátím se mezi ty, co jedí.
Návrat
Věděl jsem i cítil, že návrat musí být pomalý a postupný. Návrat má trvat tak dlouho, jak dlouho člověk držel půst. První jídlo, co jsem snědl, byl zeleninový vývar bez zeleniny. Druhý den to bylo i s trochou zeleniny a chutnalo to náramně. Bylo to sladké, kořeněné, vynikající. To bylo tím, že očištěné tělo i obnovené smysly vnímaly vše intenzivněji.
Dalších pár dnů jsem si dával jeden kopeček rýže s lžičkou pesta, to bylo vynikající a po jednom malém kopečku jsem se cítil až přesycen. Po několika dnech přišlo puzení jít „na velkou“, tak jsem šel. Vše proběhlo v pořádku a já věděl, že se znovu nastartoval trávicí trakt a že se skutečně vracím.
Zároveň jsem začal vnímat, jak se vše postupně mění, že mi ubývá ta zvláštní energie a že jsem po jídle unavenější. Tělo začalo používat energii na zpracovávání potravy, ale žádný problém, tak to prostě je. Budu se snažit jíst zdravě, mírně, tak, aby to bylo k radosti. A tak se také i stalo. Asi po dvou měsících už jsem zase jedl běžnou stravu a byl jsem zpět.
Během půstu jsem pil zhruba 1,5 až 2,5 litru vody denně a zhubl jsem u toho 25 kg, kdy v prvních 15 dnech byl úbytek váhy 1 kg denně. Po roce se mi vrátilo 14 kg, mojí vinou, protože jsem se po třičtvrtě roce začal zase lehce přejídat a cpát do sebe i to, co není potřeba. Vím o tom, ale člověk už prostě takový někdy je. Za celou dobu půstu jsem neměl hlad, jen jak jsem uvedl, chuť. Proto také tomu říkám hladovka bez hladu.
Závěrem
- Jednodenní půst bych vřele doporučil každému zdravému člověku.
- Třídenní půst (pro kuřáky i bez kouření) je zlatý. Již to stačí, aby došlo ke změnám vědomí a možnosti se rozhodnout, co se svým žitím dál.
- 10denní půst je dobrý a prospěšný, protože v něm dojde k základnímu vyčištění a detoxikování organismu.
- 20denní půst je optimum, po kterém by mělo být v základu tělo vyčištěno, zbaveno největších nánosů toxinů, měla by při něm proběhnout základní obnova tkání a vyléčení z většiny chorob.
- 40denní půst není úplně pro každého, dalších 20 dní je náročnějších, protože dochází k hloubkové očistě, ale po jeho absolvování by měl být člověk zbaven všech dlouhodobě ukládaných toxinů, částečně odčerven, mělo by být obnoveno i „duchovní tělo“ a očištěno vědomí.
Jak dalece je to doopravdy s tím uzdravením nevím, vím jen to, že se jsem se uzdravený a celkově obnovený cítil a stále i cítím.
Půst bych nedoporučil lidem nemocným s cukrovkou a více jak 3denní půst ani lidem, co s něčím marodí, popřípadě se na to necítí. Vše v životě lidském se odvíjí od psychiky, urovnejte psychiku a uzdravíte se. Se zdravou psychikou zvládnete vše, říká se a je na tom opravdu hodně pravdy. Mnoha lidem psychika vládne a nevládnou oni jí.
Jedno rčení říká: „V zdravém těle, zdravý duch.“ A já už vím, že to funguje i naopak. Mohl bych parafrází říci: „V zdravém duchu zdravé tělo bydlí.“
VAROVÁNÍ:
Tento článek vám nepřinášíme jakožto návod, ale čistě jako inspiraci a popis skutečného příběhu pro případy, že o podobném půstu uvažujete nebo jste o něm před Velikonoce uvažovali. Pokud se do něčeho podobného chcete pustit, vše nejdříve důkladně proberte se svým lékařem a ujistěte se, že je to vážně to, co chcete.
