Každý z nás podobný „argument“ už někdy slyšel. Ať už od známého, na zastávce autobusu, nebo i z vlastních úst: Já jako jednotlivec s životním prostředím nic nezmůžu, to je věc vlády a velkých firem. V obchodech stejně žádné ekologické výrobky nemají a já nemám čas je shánět. Musel bych úplně změnit svůj životní styl. Anebo ještě lépe: Co na tom, že jezdím všude autem, vždyť přece třídím odpadky a nikdy nenechávám téct vodu z kohoutku jenom tak!
Nad nejčastějšími výmluvami, které v životě používáme, se zamyslel i rakouský psycholog a profesor na univerzitě v Grazu Thomas Brudermann. Podle něj mají jedno společné. Pomáhají nám udržet si pozitivní obraz o sobě samých a ospravedlnit naše chování, které kolikrát možná není tak úplně v souladu s ekologickým přemýšlením. V naprosté většině případů je nepoužíváme proto, že by nám bylo životní prostředí ukradené a někdo nás čirou náhodou načapal „se staženými kalhotami“ při vylévání chemického odpadu do rybné řeky. My nad tím totiž ve skutečnosti zase tolik nepřemýšlíme.
Rozhodnutí na autopilota
Brudermann tvrdí, že lidé vlastně nejsou vnitřně tak komplikovaní tvorové, jak si o sobě myslí. Velká většina našeho chování a jednání se děje v podstatě instinktivně, automaticky jako letadlo, které letí na autopilota. Od běžných mezilidských interakcí, v nichž sami sebe přirozeně líčíme v trochu lepším světle, protože se podvědomě snažíme člověku, s nímž hovoříme, zalíbit, až třeba po nákup potravin v supermarketu.
Umění výmluv
Své poznatky Brudermann shrnul v knize Umění výmluv (Die Kunst der Ausrede), která vyšla v němčině loni na podzim. V ní detailně a zábavnou formou rozebírá 25 nejčastějších výmluv, které používáme k ospravedlnění toho, proč se nechováme tak ekologicky, jak bychom možná chtěli.
Když procházíme mezi regály se zbožím, přemýšlíme pochopitelně o tom, co si chceme koupit, ale nad tím, proč jsme si koupili řízek právě od jednoho konkrétního výrobce a jestli jeho chov podléhá ekologickým standardům, už téměř nikdy. Je to proto, že se ve skutečnosti nerozhodujeme na základě dlouhé řady kritérií, ale maximálně dvou až tří – ceny, dostupnosti a známosti a dobrého pocitu. Jestli potravina nebo věc, kterou si kupujeme, pochází z ekologické výroby, je pouze jeden kamínek na vahách a v žádném případě není pokaždé ten největší.
Alexander Falser, který se zabývá výzkumem trhu a inteligencí spotřebitele pro společnost Tchibo, poukazuje na zajímavost, že i když se během nákupu rozhodujeme instinktivně, třeba do dotazníku pro zákazníky bychom pravděpodobně napsali opak. Dokázali bychom přijít s úžasnými důvody pro naše rozhodnutí a sami sebe vylíčit jako velmi uvědomělé spotřebitele. Ačkoliv jsme se v realitě rozhodli pro kuřecí řízek, který byl nejlevnější a nejlépe vypadal.
Jestli potravina, kterou si kupujeme, pochází z ekologické výroby, je pouze jeden kamínek na vahách a v žádném případě není pokaždé ten největší. – Alexander Falser
To nejlepší právě teď a za půlku!
„Teď ještě dojím tuhle tabulku čokolády, ale zítra všechno změním a začnu jíst více zeleniny. A když ne zítra, tak pozítří. Nebo příští týden.“
Kolikrát jste někomu jinému nebo sami sobě namlouvali něco podobného? Jenže když se následně den nebo týden přehloupl, byla čokoláda zase atraktivnější než brukev nebo luštěniny.
Podle Brudermanna dává podobné chování smysl z evolučního hlediska – instinktivně se zaměřujeme na maximální okamžitý užitek a nesnášíme ztráty. Zvířeti v přírodě nezáleží na tom, co bude příští týden. Důležitý je pro něj plný žaludek právě teď, takže pokud najde laskominu, jednoduše ji sní. Nepřemýšlí nad tím, jestli v dlouhodobém horizontu neztratí mnohem víc. Tutéž logiku bohužel často používáme i my.
Proč fungují slevy?
Důvod, proč jsou všechny výprodeje nebo slevové akce dlouhodobě tak úspěšné, je také evoluční. Jako lidé máme totiž přirozenou tendenci reagovat velmi silně, když máme pocit, že můžeme něco vyhrát nebo získat konkurenční výhodu nad ostatními. V džungli to znamená přežití, v našem případě nákup v akci.
A nejde jen o jídlo. Stejné myšlení okamžitého užitku uplatňujeme i v dalších oblastech, třeba při cestování. Za rok mohou být ceny letenek, ubytování, půjčení auta nebo paliv už moc vysoké, ale letos to ještě jde, takže na tu dovolenou raději vyrazím. Protože později už se mi to nemusí podařit. Samozřejmě vím, že emise, které vypouští světová doprava, jsou obrovské a sám bych se třeba chtěl podílet na jejich snížení, ale do mého aktuálního rozhodování to vůbec nezasahuje. Stejně jako v případě čokolády totiž mohu o něco přijít právě teď. A to převáží nad nejasnou budoucností.
Předplácení svědomí
Na trochu opačném principu funguje podle Brudermanna další z oblíbených výmluv – výměna něco za něco.
Pokud udělám dnes něco pro životní prostředí, vykonám dobrý skutek, tak si automaticky předplatím, že zítra můžu udělat něco, co se s ekologickým chováním úplně neslučuje. Poctivě jsem vytřídil plasty, papír a sklo, vyčistil jsem koryto potoka nebo pomohl uklidit v lesoparku? Tak to zítra můžu klidně nasednout do auta a jet sto kilometrů na chalupu, kde si hodím něco dobrého na gril. A to je ještě většina uvedených příkladů poměrně veliká a vyžaduje určité úsilí – v realitě to bývá nejčastěji tak, že dojdu s plastem.
Zvířeti v přírodě nezáleží na tom, co bude příští týden. Důležitý je pro něj plný žaludek právě teď. Nepřemýšlí nad tím, jestli v dlouhodobém horizontu neztratí mnohem víc. Tutéž logiku bohužel často používáme i my. – Thomas Brudermann
Pozitivní na celé věci je, že pokud už nějakou záslužnou činnost vykonáme, je velmi pravděpodobné, že naše následné hřešení nebude stejného druhu. To znamená, že pokud jsme třeba vyčistili les, nejspíš nebudeme v přírodě vyhazovat plechovky nebo skleněné lahve. Ale maso z bio farmy si kvůli tomu na gril následně nekoupíme, ani na tu chalupu nepojedeme radši vlakem.
Krůček za krůčkem
Neměli bychom k sobě být příliš tvrdí. Jak jsem psal už na začátku, nikdo z nás není v základu špatný člověk, ani své výmluvy nepoužívá proto, aby životnímu prostředí doopravdy uškodil. Důležité je zamyslet se nad tím, co mohu udělat lépe i já sám – i když si v duchu myslím, že na mých činech nezáleží, protože Čína a Indie vypouští obrovské množství zplodin každý den.
Co podle Brudermanna skutečně pomáhá, je nesnažit se skočit do změn rovnýma nohama, ale vytvořit si prostředí, které případnou změnu chování umožní. Namísto sledování influencerů, kteří létají do exotických destinací po celém světě, mohu na sociálních sítích sledovat raději stránky lokálního klubu turistů. Pokud vlastním auto a elektrokolo, mohu to elektrokolo cíleně parkovat tak, abych se musel pokaždé k autu dostat přes něj a musel ho tudíž vzít v potaz jako alternativu. To samé myšlení se dá zapojit i ve vaření – pokud si sám jídlo bez masa nikdy neudělám, proč nepozvat kamarády a nezkusit si ho uvařit dohromady tak, aby všem chutnalo?
Nejde o to převrátit ze dne na den všechny své návyky nebo se sám před sebou stydět, ale pokusit se napomáhat vlastním malým příležitostem. Krůček za krůčkem. A po čase díky nim třeba zjistit, že žádné výmluvy už nejsou potřeba.
Tento článek vznikl z přepisu německého podcastu Tchibo: https://www.tchibo.de/5-tassen-taeglich-der-tchibo-podcast-c400112299.html
Udržitelnost v Tchibo
Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.
