Když jsem vídala v parku skupinky balancující na šňůře natažené mezi stromy, připadalo mi to jako pozorovat nějaké neuvěřitelné cirkusové číslo. Až do doby, než se na tomtéž místě objevila parta úplně jiného složení. Nebyli to vysportovaní kluci bez trička, ale mámy s dětmi různého věku. A v tu ránu mě to napadlo. Slackline může být super zábava na naše rodinné výlety! Výbava nezabere moc místa a můžeme ji vozit v autě, navíc se dá využít v podstatě všude, kde roste pár stromů!
Co to je vlastně slackline?
Slack znamená volný, line přeložíte jako popruh. Slackline je tedy sportovní aktivita, při které natáhnete popruh například mezi dvěma stromy tak, že zůstane lehce pružný.
Takzvanou lajnu můžete natáhnout klidně jen několik desítek centimetrů nad zem, což je dobré v začátcích, abyste případně nespadli z moc vysoké výšky, ale klidně ji můžete umístit i výš. Popruh se pomocí ráčen (takové kotvičky) připevní k pevnému bodu, kde se ještě vypodloží například kusem koberce, karimatkou nebo jinou podložkou, kterou většinou už zakoupíte jako součást vybavení.
Možná už jste někde viděli popruhy natažené vysoko v korunách stromů nebo nad hlubokým údolím, klidně desítky metrů vysoko. To už je záležitost pro opravdové profíky a říká se jí highline. V tomto případě už ale i ti nejpovolanější používají jištění pro případ pádu. Extra dlouhé popruhové trasy, které přesahují 30 metrů, se nazývají longline. A pak je tu třeba ještě varianta chůze nad vodou, waterline.
Pro začátek správně vybrat výbavu
Kromě samotné lajny a dvou pevných bodů toho moc nepotřebujete. Většina lidí slackline praktikuje naboso a v libovolném pohodlném oblečení.
Šířka popruhu se pohybuje od 2,5 (palcová) do 5 cm (dvoupalcová) a nám při učení vyhovoval právě ten širší. Někdo ale i na začátky volí užší rozměr, který nemá takovou tendenci se přetáčet. Neplatí, že čím je popruh širší, tím bude učení jednodušší. Před nákupem je proto nejlepší vyzkoušet různé varianty a posoudit, na které se cítíte jistější.
„Pokud víte, že vás láká chodit delší lajny, pořiďte si šířku 2,5 cm. Pokud vás lákají dynamické triky, neváhejte a jděte do 5 cm. A 3,5 cm je takový kompromis. Můj oblíbený lehký set Yoga od Equlibrium má právě 3,5 centimetru široký popruh, 15 metrů dlouhý.“ – Anna Hanuš Kuchařová, slacklinerka
Co se týká délky, koupili jsme si lajnu dlouhou 20 m, ale nejprve jsme ji napínali třeba jen na 3 m. Čím byla kratší, tím více šla napnout a pak méně pružila. Díky tomu šla umístit níž a také se nám na ní zkrátka lépe držela rovnováha. Až když jsme se cítili jistější, postupně jsme prodlužovali vzdálenost a zvedali výšku.
„Pořizujte opravdu lajnu dělanou na slackline. Popruhy například pro uchycení nákladů, které prodávají třeba na benzínkách, jsou příliš statické a pod nohama by vám nepříjemně ucukávaly.“ – Anna Hanuš Kuchařová, slacklinerka
Kamarád, který už tento sport provozuje delší dobu, umí slackline napnout různými technikami, ale podle mě je pro začátečníka nejlepší pořídit sadu s ráčnami. Náš popruh je z pevného úpletu, mám na něm jako začátečník větší pocit stability, ale až se to více naučím, chtěla bych vyzkoušet i pružnější verzi.
K čemu je to dobré?
Balancování na popruhu dobře funguje na zpevnění středu těla, člověk se učí rovnováze a zlepšuje soustředění. Kromě zábavy to tedy beru jako skvělý sport pro vylepšování fyzičky. Na lajně můžete jen tak chodit, ale až tento základ budete umět dobře, existuje nespočet cvičení a triků, díky kterým se doslova vyblbnete.
Jak se to naučit? 7 užitečných rad
Po prvních pokusech jsem měla pocit, že se to nikdy nenaučím. Já se ale nevzdávám, naopak mě to nakoplo zkoušet dál a rozhodně se to vyplatilo. První úspěch je najít balanc a klidně jen stát, pak jsem teprve trénovala chůzi.
Na rady pro začátečníky jsem se ptala slacklinerky Anny Kuchařové, která vše hezky popisuje i v knize Od slackline k tiché radosti.
- Lajnu natáhněte do výšky maximálně ke kolenům. Ta pak při chůzi udržujte mírně pokrčená.
- Při chůzi udržujte ruce uvolněně nad výškou ramen. Ne v poloze „letadlo“, jako když jdete po kládě, ale ještě výš. Pomůže vám to vyrovnávat vibrace lajny.
- Na začátek někoho poproste, aby vás vedl za ruku, není to žádná ostuda.
- Až získáte přehled, kudy vede lajna, nekoukejte pod nohy, ale spíš na její konec nebo před sebe.
- Chodidla pokládejte rovně – špičku i patu. Při prvních krocích vám ale může pomoci chodit „jako kačer“.
- Lajna se chvěje a cílem je naučit se na ní tak chodit. Nemusíte se snažit ji perfektně uklidnit, to se vám pravděpodobně nepovede. :-)
- Nezapomínejte dýchat. Zvláštní rada? Ani ne! Většina lidí na to při soustředění zapomíná.
Napněte druhou lajnu jako oporu
Pokud máte dva popruhy, můžete druhý natáhnout do výšky. Navlékněte na něj karabinu (nebo kruh) a skrz ni protáhněte kus provazu nebo další lajny. Za tu se pak při chůzi můžete přidržovat, zatímco karabina bude po horní lajně klouzat a postupovat spolu s vámi. Pomůže vám to stimulovat svaly středu těla, díky kterým se později udržíte i bez opory.
Na slackline blbnou i děti
Obzvlášť v dnešní době beru každou venkovní aktivitu, která vyžene děti od počítačů, jako poklad. A na slackline to mohou zkoušet klidně i ti, co třeba ještě počítač ovládat neumí. Klidně i děti od pěti let.
Jak říká Anna Hanuš Kuchařová, i zdánlivě nesmyslné používání lajny může rozvíjet cit pro rovnováhu. Proto doporučuje moc do toho dětem nemluvit a nechat je, aby natažený popruh přirozeně zakomponovaly do svých her. Některé děti podle její zkušenosti dokážou udržet soustředění a snahu dlouhé hodiny, jiné to baví jen pár vteřin, proběhnou se a pak se k tomu třeba vrátí.
Medvědí chůze
Obzvlášť děti vyhledávají alternativnější slackline zábavu. Oblíbená bývá medvědí chůze, kdy se lajna natáhne dvojitě a chodíte každou nohou po jedné, jdete proti sobě a uprostřed se musíte vyhnout, anebo se držíte kolem ramen a postupujete společně. Můžete chodit po čtyřech, válet sudy, skákat, houpat se. Videonávod najde tady. Tuto zábavu je možné zkoušet i s dětmi od tří let.
Tak co vy na to? Nalákala jsem vás k nové aktivitě? :-) Umím si představit, že ti z vás, kdo rádi tráví čas aktivně (nebo hledají způsob, jak vybít přebytečnou energii z neposedných dětí – vím, o čem mluvím, jedno takové mám doma), si v tomto sportu najdou stejnou zálibu jako my. A pokud se na samoučení moc necítíte, mrkněte, jestli ve vašem okolí nepůsobí někdo jako trenér.
