Ahoj Káčo, čau Lindo, tak co vy holky máte nového?
Kateřina Winterová: Všechno jde skvěle. Je po sklizni, včera jsem vytrhala svoji chloubu celery, červenou řepu, tuřín a také mám sklizený rakytník. O víkendu jsme točili v Broumově podzimní věci do třetí série Herbáře. Večer jdu hrát do Národního divadla. Stále jsem také herečka. Zbytek času rozděluju mezi děti a dodělávání knížky ke druhé sérii Herbáře, ta vyjde na konci listopadu.
Linda Rybová: Já zase chodím do divadel a hraji různé hry po celé republice. Například spolu s Káčou hrajeme v Úča musí pryč. A když nehrajeme spolu, tak vaříme, jezdíme po republice a točíme, například třetí řadu Herbáře. A jinak jsem s rodinou a užívám si podzim.
Reagují na vás lidé na ulici?
K: Reagují. Dělají na mě posunky v metru, jakože jsem jednička. Také říkají, že Herbář milují a my jsme boží. Občas se mne ptají i na detaily receptů.
L: Dneska mi jeden pán na ulici řekl, že mám hezké oči. Byl trochu bláznivý, ale mě to potěšilo. Myslím, že mě neznal z Herbáře, ani z ničeho jiného, dokonce po mně nic nechtěl. Jen mu moje oči přišly hezké a to zas přišlo hezké mně. To mám nejradši… Symbióza.
Proč už nejste vegetariánky?
K: Tělo si řeklo samo. Prostě jsem to cítila. Ale přesto jsem zastánkyní šetrného zacházení se zvířaty. V mé představě o ideálním světě by si každá rodina měla sama vše vypěstovat, vykrmit, otrhat a zabít. Ale vím, že tenhle ideál hodně bolí.
Jak vás Herbář vůbec napadl?
K: Na zahrádce. Byl krásný podzimní den a já sklízela něco a říkala si: „Tohle by se mělo natočit.“ Tak jsem řekla Lindě, Linda řekla tak jo, já budu jezdit za tebou a v televizi řekli tak jo, ale dejte tam nějaký jídlo, ať se lidé najedí. Vůbec jsme netušily, že vlastně děláme moderní bio kuchařskou show. Myslely jsme, že to je víc alternativní formát, třeba na ČT2. Teď mám ale obrovskou radost, že jsme na ČT1 a že to lidé sledují. Nejde o to, že sledují mne, ale o to, že se vrací k tradicím, moudrosti předkům a přírodě. O to mi jde nejvíc.
L: S nápadem na Herbář přišla Káča. Podle mě to byl dobrý nápad, ji to nejspíš potěšilo, a tak jsme s Herbářem a kůží přišly na trh a do televize. Lidem se to líbilo a tak jsme zpátky i s druhou řadou.
Sedí vám role v Herbáři?
K: Ano. Není to tak úplně role, vychází z našeho naturelu a já jsem se sebou spokojená. A teď velkýho smajlíka!
L: A vám? Sedí?
Lindo, jeden z fanoušků jménem Vratislav Drábek tě dokonce miluje, co ty na to?
L: Vráťo, je ráno a já po ránu nikdy nevím.
Stalo se vám někdy, že nějaká událost přišla „v pravý čas“?
K: Muž a děti.
L: Určitě. Pravý čas, co se potká právě s vámi, to je ten malý zázrak.
Upřednostňují zdravý životní styl i vaši partneři?
K: Ano, můj muž pravidelně vypaluje domácí slivovici a kouří jen bio tabák bez aditiv.
L: Ano, můj muž se mnou zdravě a dobře žije.
A daří se vám udržet i děti na domácí a zdravější stravě?
K: Já jim dělám domácí hranolky a domácí pizzu. Bylinkové šťávy milují. Rakytníkovou ale pít nechtějí. Za dýňové hody mne už nenávidí. Zase domácí těstoviny a domácí fastfood milují. Jinak je kazí klasicky babičky. Svíčková, bonbóny, lívance. Cukr, tuky a éčka od našich babiček.
L: Moje děti žijí celkem zdravě. Výjimečně si užijí hranolky a pizzu, jen abych v nich nevzbudila podezření, že je to něco, po čem by měly toužit…
Daly jste si vy samy někdy rychlou svačinku z fast foodu, nebo tohle úplně odmítáte?
K: V minulosti hodněkrát, ale upřímně, dělá mi to čím dál větší problém. Naposledy jsem to měla tak před dvěma lety. Já už ani vlastně nemohu riskovat, že mne bulvár vyfotí před Mekáčem.
Jaké jídlo byste si uvařily, kdybyste věděly, že je vaše poslední?
K: Nevím. Na poslední večeři myslím jen v kostele.
L: Všechno, co si navaříte naposled, pěkně sníte. Proto já už bych moc nevařila a dala bych si suchý chléb.
Kam chodíte na recepty?
K: První a druhou řadu psali kluci Včelovi, my jsme to pak vždy doladily, dotunily a vylepšily, takže v jednom díle jsou tak 2 recepty od nás. Třetí řadu už píšeme samy a zdroje jsou různé. Tuny papíru, internet, NY Times, Jamie Oliver, staré herbáře, knihovny, známí. Tenhle pelmel pak dáte na stůl a roztřídíte podle bylin. Základem je psát Herbář, abychom měly 100 bylin popsaných. To je náš cíl.
L: Ctíme babské rady a občas je okořeníme hraním bez not. A tak vznikají nové recepty.
Nelezete si někdy na nervy?
K: Rozhodně. Mám nutkavou tendenci na ni stále uplatňovat své načtené zkušenosti a dohlížet na její zdravý a správný vývoj.
L: Musíme si lézt na nervy, jsme spolu 20 let. S žádným mužem jsme to nevydržely tak dlouho jako spolu! Proto v každé sérii máme díl Na nervy. Tím si vyléčíme hluboký ponor a vyplujeme zase na hladinu sehrané jako akvabely s kolíčkem na nose.
Jak mezi vším tím vařením stíháte hrát?
K: Natáčí se jen tři dny každý měsíc a jinak se starám o děti. Hned z placu.
L: Jen tak tak…
Pěstujete si všechny bylinky samy? Máte případně nějaké doporučení?
K: Byliny všechny. Většinu ovoce a zeleniny vypěstuji sama. A také polovinu masa, druhou nakupujeme většinou od farmářů a zbytek od menších farmářů. Doporučila bych Pro Bio, Naše Bio a Alnaturu například. Dneska už to není zase tak drahé, jak se říká. Já se řídím heslem, že kdo nejí dobré jídlo, nemůže dělat dobré věci.
L: Já určitě ne, protože mám velikou spotřebu. A proto musím mít Naše bio a Český grunt.
Na závěr tady máme jednu osobní herbářovitou otázku a to, jakou rostlinou byste chtěly být a proč?
K: Nějakou krásnou květinou, abych potěšila. Třeba magnólií nebo pivoňkou.
L: Já bych chtěla být divizna. Na drobném základě drobné kvítky, které lečí. Vypadá, že už tu je miliony let, vypadá pořád dobře a má nadhled. I ten název, divizna.
Chtěly byste ještě něco dodat?
K: Dobrou chuť a dívejte se v neděli v 18:25 na Herbář na ČT1.
L: A kdybyste nevěděli, co koupit svým drahým k vánocům, tak…
K: …tak tak.
L: Jo a přijďte za námi do divadla.
Kateřina a Linda vystupují v pořadu Herbář, který se až do Vánoc vysílá v neděli v 18:25 na ČT1, a vystupují v představení Úča musí pryč v divadle Verze.
