Právě čtete

Potmě a v panice už je pozdě. Volejte nás na pomoc mnohem dřív, apeluje náčelník horské služby

10232  
Sdílet: 

Potmě a v panice už je pozdě. Volejte nás na pomoc mnohem dřív, apeluje náčelník horské služby

U horské služby pracuje přes pětadvacet let, ale poslední roky jsou podle Michala Janďury výrazně dramatičtější, než na jaké býval zvyklý. Výjezdy v průběhu roku prakticky neustávají a výrazně rostou počty zraněných turistů. Do českých hor se totiž vydávají nezkušení a špatně vybavení návštěvníci. Co by měli před výletem vědět? A co dělat, když se v horách ztratí? 

25. 1. 2021 6 min. čtení Michaela Černá
Potmě a v panice už je pozdě. Volejte nás na pomoc mnohem dřív, apeluje náčelník horské služby

V den, kdy spolu mluvíme, vyšla v médiích zpráva, že se na Lysé hoře ztratili dva turisté. Žena vyšla na túru jen v teniskách, muž měl na sobě tepláky. Setkáváte se často s podobně nedostatečnou přípravou, nebo je tohle bizarní výjimka?

Dneska sportuje většina populace, a tak potkáváme na horách i lidi, kteří by běžně nepřijeli a spíš by šli do nákupního centra. Kvůli nevhodnému oblečení může dojít k problémům, podklouznutí či prochladnutí. Jsem rád, že jsou lidé venku, ale měli by brát na zřetel všechna doporučení, předpovědi a pořádně se obléct.

Jak se díváte na zástupy sáňkařů, které obsadily zavřené lyžařské areály?

Mám pro ně pochopení, protože situace je složitá pro všechny. Neumím si představit, že jsem zavřený v Praze v paneláku a trávím tam veškerý čas. Na to množství lidí, kolik se pohybuje venku, není úrazů tak moc, musím to zaklepat. Teď proběhly dvě pátrací akce, obě se šťastným koncem.

Jak vám vlastně zavřené areály komplikují práci?

Za normálních podmínek se většina lidí koncentruje právě tam, což je pro záchranu jednodušší. Tady na Šumavě lidé většinou vyrážejí na běžky a skialpy, takže se dostávají víc do terénu a nejsou jen na značených trasách. Je to problém i kvůli ochraně přírody.

záchranář horské služby rozhovor

Kvůli jakým úrazům a problémům nejčastěji vyjíždíte do akce?

Od začátku roku to byly především pády a uklouznutí pěších turistů. Sněhová pokrývka nebyla kolem Silvestra dostatečně vysoká, takže lidé chodili po uklouzaných stezkách. Řešili jsme poranění končetin, vykloubené kotníky. Poslední dobou nás trápí bloudění běžců, protože do hor vyrážejí lidé, kteří by normálně na běžky nejeli. Vydávají se i mimo značené turistické cesty a stává se jim, že ztratí orientaci.

Co byste těmhle návštěvníkům začátečníkům radil jako základní zásady pohybu v horách?

Nevydávat se tam, kde to neznám, mít nabitý mobilní telefon a v něm nainstalovanou aplikaci Záchranka. Ta nám dokáže hodně pomoci. V případě nouzového volání díky ní známe i stav baterie telefonu a lokaci s přesností na několik desítek metrů.

Předpokládám, že mobily a nové technologie vám velmi usnadnily práci v terénu.

Není to všespásné, v případě vybití mobilu se nikam nedovoláte. Navíc národní park je rozlehlý a jsou v něm místa, kde není signál.

záchranář horské služby rozhovor

Co tedy radíte dalšího?

Každý turista by měl prozkoumat předpověď počasí zhruba na tři dny dopředu. Z toho se dá odhadnout, jestli bude sněžit, jestli bude mráz. Tomu by měl pak přizpůsobit túru. Na stránkách horské služby najdete každé ráno údaje týkající se počasí, výšky sněhové pokrývky, zadáváme tam taky doporučení a výstrahy, týkající se lavinového nebezpečí. Ty jsou důležité především v Krkonoších a Jeseníkách. Člověk by nikdy neměl být v terénu sám. A pokud už je, měl by informovat své blízké o plánované trase a času, který hodlá venku strávit. Ti pak případně mohou zalarmovat horskou službu nebo policii. V takovém případě je ale důležité, aby člověk neměnil trasu a cíl cesty.

Co lidé často podceňují?

Znalost svého zdravotního stavu a kondici. Lidem to nedá, je hezké počasí a naplánují si delší túru, než jsou schopni zvládnout. Mnohdy řešíme případy, kdy člověk není zraněný, ale je tak vyčerpaný, že není schopný se vrátit k vozidlu.

A co chyby ve vybavení?

Ano, zradit vás může i banální maličkost, třeba špatně namazané běžky nebo nevhodné vázání. I takové věci mohou stát ve výsledku holý život. Samostatnou kapitolou je pak oblečení. Je třeba myslet na to, že se může změnit počasí z minuty na minutu. Nutné je tedy mít náhradní oblečení. Aby byl člověk schopen přežít, než ho najdeme.

záchranář horské služby rozhovor

Jak postupovat, když se člověk ztratí?

Hned odeslat nouzové volání nebo SMS v aplikaci Záchranka. V ní je možnost přímo kontaktovat horskou službu v oblasti, kde se nachází. Lidé, kteří zabloudí za světla, si říkají, že to nějak zvládnou, ale jak se začne šeřit, tak zpanikaří. A to už bývá pozdě, protože čas záchrany se výrazně prodlužuje s tmou. Není hanba zavolat a říct: „Mám problém, ztratil jsem se.“ Jsme schopni člověka vyvést i po telefonu podle orientačních bodů.

Je něco, co se při výjezdech neustále opakuje a už vás ta chyba trochu štve?

Asi tahle, kterou jsem zmínil. Člověk mívá pocit hanby, že zklamal a mnohdy volá až v nočních hodinách. Z drtivé většiny to končí dobře, ale mohlo se to vyřešit jinak, kdyby zavolal dříve.

Ocitl jste se někdy sám v ohrožení života v horách?

To ne. Ale při orkánu Kyrill v roce 2007 prakticky všechny české hory přetvořil vítr. Nemělo se tam chodit, ale napadl sníh a všichni se museli jet podívat na Šumavu, jak to tam vypadá. Návštěvníci nedodržovali pokyny a zákazy. Tam, kam jsme se dřív dostali v řádech desítek minut, to najednou trvalo v řádech hodin. Orientační body úplně zmizely, porosty byly nestabilní, padalo to pod vlivem sněhu. Zásahů bylo několik a ty lidi vystavovali záchranáře velkému nebezpečí. To jsem byl vždycky rád, když jsme se vrátili z akcí zpátky.

záchranář horské služby rozhovor

Vaše práce je nebezpečná a náročná. Je těžké hledat nové členy?

Teď se snad blýská na lepší časy, do našich řad zase přichází mladí a kvalitní zájemci. Vstup je docela složitý a dlouhý. Zájemce musí mít dobrý zdravotní stav i dobrou kondici, být perfektní lyžař, skialpinista, běžec a lezec. Než se člověk dostane do našich řad, tak propotí hodně triček. Lidé to mnohdy vidí v růžových barvách, avšak než splní podmínky, tak je to odradí. Ale většina těch, co se hlásí k nám, jsou odhodlaní a udělají pro to všechno.

Jak dlouho trvá, než se ze zájemce stane profesionál?

Já jsem byl dobrovolným členem patnáct let, než jsem se stal zaměstnancem. Profesionálních členů je zhruba stovka, což na šest tisíc kilometrů čtverečních hor není veliké číslo. Nejdřív musí zájemce splnit všechny fyzické prověrky a sehnat si dva ručitele z našich řad, kteří za něj a za jeho zkoušky ručí. Pokud vše absolvuje zdárně, složí slib a dostane odznak, slouží jako dobrovolník služby a každoročně plní prověrky. A čeká, až se uvolní místo za někoho, kdo jde do důchodu nebo končí z jiného důvodu.

Odpočinete si v průběhu roku?

Už tak pět šest let platí, že sezóna prakticky nekončí. Možná pár dní po zimní sezóně, kdy děláme údržbu techniky a chystáme se na jaro a léto. Hluchý také bývá konec října a listopad, kdy probíhá výcvik a fyzické a zdravotní prověrky. Jinak fungujeme 365 dnů v roce, 24 hodin denně.

záchranář horské služby rozhovor

Kdy máte víc práce? V zimě, nebo v létě?

Před dvaceti lety byla hlavní zimní sezóna. Na Šumavě je ale v posledních letech víc úrazů v létě. V zimě se totiž lidé – za normální situace – pohybují v organizovaných areálech. V létě se rozprostřou po celém území, takže musíme obsadit všechny stanice.

A přibývá zásahů?

Za posledních pár let to roste geometrickou řadou ve všech českých horách. Jsou to tisíce a tisíce úrazů. Otevírají se bikeparky, singletrailové trasy, lidé jezdí na elektrokolech, což je nový fenomén z hlediska úrazů. Navíc přitáhne do hor i starší lidi a nezkušené cyklisty, kteří si najednou troufají na větší vzdálenosti.

U horské služby jste více než 25 let. Pořád vás vaše práce naplňuje?

Spíš než práce je to poslání. Ve službě jsme prakticky nonstop a když máme volno a jdem si zaběhat, na skialpy, na lyže, tak nejdeme nalehko, ale s lékárničkou, telefonem a připraveni pomoct. Někdy je té práce hodně, ale neměnil bych.

záchranář horské služby rozhovor

Michal Janďura je už jedenáctým rokem náčelníkem horské služby na Šumavě. Narodil se před padesáti lety, ale tvrdí, že mu je pořád 49, protože loňské narozeniny kvůli koronavirové pandemii nestihl oslavit. V mládí závodně lyžoval. K horské službě nastoupil v roce 1995, před ním u ní pracoval jeho otec a Janďura se těší, že se časem k tradici přidá i syn.

Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články