Zajistit důstojný život pěstitelům. Pohled do zákulisí nejen kávového světa se známkou Fairtrade

Je fair trade jako filozofie in?

V Česku, nebo obecně?

V Česku.

To je zajímavá otázka. Myslím, že ano, ale týká se to zhruba posledních dvou let. Přitom my (Fairtrade Česko a Slovensko) tady působíme od roku 2004, takže fairtradové výrobky na českém trhu existují už patnáct let. Tehdy to samozřejmě byla otázka několika nadšenců, kteří je prodávali ve specializovaných obchůdcích, na trzích a tak. Do supermarketů se ty produkty začaly dostávat kolem roku 2010; pak samozřejmě nějakou dobu trvalo, než to pro obchodníky i spotřebitele začalo být skutečné téma a ne jen okrajová záležitost.

Pokud mluvíme o trendu posledních dvou let, dá se přesně určit nějaký zlomový bod, který ho spustil? Nebo jde spíše o přirozený vývoj trhu?

Žádný „velký třesk“, který by způsobil masový zájem o fairtradové výrobky, neexistuje, takže z tohoto pohledu se asi dá mluvit o přirozeném vývoji. Dílčích zlomů ale bylo samozřejmě několik. Například zjednodušení podmínek pro zpracovatele kakaa ­– dříve to fungovalo tak, že hotový výrobek (například čokoláda nebo sušenka) získal označení Fairtrade pouze v okamžiku, kdy všechny obsažené suroviny, na které se vztahovala možnost certifikátu Fairtrade, pocházely od těchto dodavatelů.

Později ale vznikl program, v jehož rámci je možné vyrábět a prodávat také produkty, které obsahují například pouze fairtradové kakao, zatímco ostatní suroviny – cukr, vanilka a podobně – certifikát mít nemusí.

A tento impuls vzešel od obchodníků?

Vzešel přímo od pěstitelů surovin. Pro ně je to výhodné, protože konkrétně u kakaa tím došlo k výraznému nárůstu poptávky. Výsledkem je situace, kdy v Česku už prakticky neexistuje řetězec, který by nenabízel výrobky obsahující fair trade kakao.

Můžeme tedy říct, že větší dosažitelnost fairtradových výrobků je daná spíše vývojem trhu než vzrůstajícím zájmem spotřebitelů?

Ono to jde ruku v ruce – na český trh proniká stále více nadnárodních řetězců, které nabízí větší podíl fairtradových výrobků, což samozřejmě podněcuje lidi k většímu zájmu o etickou spotřebu. Je ale fakt, že relativně velká část spotřeby fairtradových produktů v Česku je vlastně nevědomá. Z tohoto pohledu se dá říct, že ten trend určuje spíše nabídka než poptávka.

Čili platí, že lidé konzumují více fairtradových produktů, protože se s nimi setkávají čím dál častěji. Jde vlastně o zákon statistiky.

Dnes už narazíte na fairtradovou kávu i na některých benzinkách. Takže ano.

Kilo banánů za dvacku je špatně

Když se řekne fair trade, automaticky si vybavím kávu. Skoro jako by šlo o ustálené slovní spojení.

Káva, respektive kakao, jsou u nás pořád zdaleka nejrozšířenějšími produkty. Následují další potraviny – cukr, čaj, rýže. Co třeba hodně lidí neregistruje, je fakt, že certifikace Fairtrade se týká třeba i bavlněných výrobků.

Kopírujeme zahraniční trendy i v této oblasti?

Právě že moc ne. V zahraničí už nějakou dobu platí, že nejvýraznější složkou férového obchodu je čerstvé ovoce, hlavně banány. To je u nás pořád záležitost malých obchůdků a bio prodejen.

Je to tím, že si v zahraničí už zvykli na to, že Fairtrade káva je standard? Nebo se za hranicemi tolik nepije?

To ne, třeba v Německu nebo Švýcarsku se káva samozřejmě pije. Je to spíš o rozdílu poměrů konvenčního a Fairtrade zboží na trhu. U kávy je to standard, a u těch banánů už často taky. To u nás pořád neplatí.

Přitom všechny online supermarkety uvádí, že právě banány u nich lidé kupují nejčastěji.

Banány nám hodně komplikují život, abych tak řekla. Spousta řetězců láká zákazníky právě na banány, ale u těch konvenčních je na první pohled jasné, že cena je podstřelená. Stačí se zamyslet – roste to v Ekvádoru, někdo to musí zasadit, starat se o to, sklidit, pak se to přepravuje přes půl světa, pak to tady někde dozrává – a pak jdete do krámu a koupíte si kilo banánů za dvacku. Vždyť to nedává smysl, je jasné, že je někde něco špatně.

Jak z toho ven?

Tady zase musí přijít iniciativa od obchodníků – když mají lidé možnost nakupovat za míň, logicky ji budou využívat. Chtělo by to, aby nějaký řetězec přešel stoprocentně na Fairtrade banány. To by mohlo zafungovat jako impuls pro ostatní. Právě takto to funguje v zahraničí. A co se té ceny týče, není už takový rozdíl mezi bio banány, které běžně seženete v každém obchodě, a těmi s certifikátem Fairtrade.

Dobře, řekněme, že za pár let už bude i v Česku běžně fungovat nabídka fair trade ovoce. Co dál?

Do budoucna máme plán zaměřit se ještě na květiny. Ty, které se k nám dováží, pochází většinou z Keni nebo Střední Ameriky. Na řezané květiny existuje certifikace Fairtrade, u nás se ale zatím prakticky vůbec nepoužívá.

Káva, ovoce, květiny… v tuto chvíli se bavíme vyloženě o spotřebním zboží. Má vaše organizace plány rozšířit pole působnosti i na řemeslnou výrobu?

My jsme součástí Fairtrade International, takže tato rozhodnutí se dělají globálně. Řemeslné výrobky mají jiné systémy označování, nejde úplně o produktovou certifikaci. V tuto chvíli se soustředíme spíše na ještě větší pomoc pěstitelům, kteří už jsou do systému zapojení – pro pěstitele kávy je třeba pořád problém prodávat většinu své produkce certifikovaným Fairtrade odběratelům. V Česku jsou v následujících pěti letech největší výzvou právě zmiňované banány a květiny.

A co sportovní míče? Vidím je v seznamu fair trade komodit na vašich stránkách.

To je taková perlička. Ta iniciativa vzešla globálně kvůli pozornosti, jakou přitahují velké fotbalové šampionáty. Míče se totiž musí šít ručně, což se děje většinou v Pákistánu v ne úplně optimálních podmínkách. Takže teď existují i fairtradové míče. Je to ale výjimka, drtivou většinu výrobků tvoří zemědělské plodiny.

Rozvíjet vzdělání a infrastrukturu

Dá se princip férového obchodu popsat jednou větou?

Zajišťujeme důstojné podmínky a garantujeme základní práva pěstitelům, kteří díky Fairtrade dostávají za svou práci adekvátně zaplaceno, reálně se uživí a mohou dál budovat svoje podnikání.

Jak se to projevuje přímo na místě?

Studie potvrzují, že v regionech, kde fungují Fairtrade družstva, stoupá celková životní úroveň. Budují se nové silnice, zlepšuje se infrastruktura, a tím i životy lidí, kteří v regionu žijí, i když nejsou do družstva přímo zapojeni. Fairtrade International navíc spolupracuje s advokační společností v Bruselu (Fair Trade Advocacy Office), která celosvětově lobbuje za lepší a důstojnější pracovní podmínky v rozvojových zemích obecně.

A dostáváte nějakou zpětnou vazbu přímo z místa? Dá se něco tak abstraktního, jako je rozvoj životní úrovně, vůbec měřit konkrétními daty?

Každý rok vzniká monitorovací zpráva, ze které vidíme, kolik družstev je zapojených do fair trade obchodu a jaký objem peněz získaly na takzvaném fairtradovém příplatku – to je důležitá součást systému, peníze, které pěstitelé dostávají navíc nad rámec standardní výkupní ceny a mohou je tak investovat do dalších vlastních projektů. Samozřejmě je ale těžké získat nějaký ucelený globální přehled. Dokážeme monitorovat vývoj situace u konkrétních družstev v konkrétních regionech, ale spíše v delším časovém horizontu. Třeba pěti let.

Jak lokální pěstitelé nejčastěji využívají peníze z fairtradového příplatku?

Vzdělání a infrastruktura. Většina těchto prostředků jde buďto na vzdělání, ať už samotných pěstitelů nebo jejich dětí, případně na nákup potřebného vybavení a podobně. Ten progres v jednotlivých regionech je patrný.

O kterých regionech je konkrétně řeč? Globální Jih je poměrně široký pojem.

To záleží produkt od produktu, navíc třeba čtyři pětiny prodejců fair trade kávy v Česku jsou zahraniční firmy, takže i lokální trh kopíruje globální rozložení sil. Jedná se o většinu zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Konkrétně u kakaa je to potom hlavně Pobřeží slonoviny.

Nejprogresivnější město v Česku byste pravděpodobně neuhádli

Kolik je v Česku Fairtradových měst?

V tuto chvíli dvanáct a dva žadatelé. Není to závratné číslo, ale my toho po nich chceme docela hodně.

Zaujalo mě, že prvním takovým městem byly Litoměřice…

…oni jsou neuvěřitelně aktivní! V Česku funguje ještě takzvaná Národní síť zdravých měst, což je celostátní iniciativa sdružující obce, které jsou součástí mezinárodního projektu Zdravé město, jehož cílem je udržitelný rozvoj a podpora zdraví. Řeší různá ekologická témata jako nakládání s odpadem, participativní rozpočty a podobně. Fairtrade tam spadá taky. A právě Litoměřice jsou v tomto republikovým lídrem.

Je za tím nějaký příběh? Přece jen se bavíme o městě, které, se vší úctou, jinak ničím moc nevyniká.

Před sedmi lety právě město Litoměřice pomohlo zorganizovat vůbec první konferenci Fairtradových měst. Funguje tam tým nadšených lidí, kteří mají podporu radnice a za ty roky už také dost praxe. Litoměřice mají i několik fairtradových škol, nad tou udržitelností opravdu přemýšlí, věnují se tomu, vymýšlí různá inovativní řešení… Je to pro nás vzorové město, ukázka toho, co všechno je možné dokázat, když se člověk opravdu snaží.

V Litoměřicích jdou prostě příkladem.

Přesně tak.

A vy sama jdete určitě taky příkladem a pijete zásadně fair trade kávu :-)

Piju! A to jsem přitom kávu dřív nepila vůbec. Za těch sedm let, co pracuju pro Fairtrade, jsem jí ale propadla a teď už se považuji za milovnici dobré kávy. Je to takový vedlejší efekt mé práce.

Ale příjemný vedlejší efekt, ne?

No jasně! Ale samozřejmě jen do chvíle, než to kafe dojde…