Právě čtete

První programátorky byly ženy, tak proč se dnes IT bojí?

1405  
Sdílet: 

První programátorky byly ženy, tak proč se dnes IT bojí?

Před pěti lety založila Dita Přikrylová s kolegyněmi vzdělávací neziskovku Czechitas. Cílem bylo ukázat dívkám a ženám, že se nemusí bát programování a IT. Dodneška jich těmito školeními prošly tisícovky: studentek, ale i matek na mateřské. A mnohé posléze změnily profesi a začaly se jako vývojářky, testerky nebo grafičky živit. Teď chystají Czechitas kurzy i pro děti a jejich rodiče.

21. 7. 2019 9 min. čtení Kristýna Kašpárková
První programátorky byly ženy, tak proč se dnes IT bojí?

Na informatiku se přihlásila až po pár letech studia na brněnské ekonomce. „Byla jsem sama svázaná stereotypem, že přece jako holka nemůžu jít studovat informatiku,“ vysvětluje třicetiletá Dita Přikrylová. Proti tomuto stereotypu dnes bojuje v neziskovce Czechitas. „První programátorky byly ženy, až pak se z toho stal ryze mužský obor, my to povědomí chceme zase změnit.“

Jsem o pět let starší než vy, tak mě zajímá rozdíl: Naše hodiny informatiky v prváku na maloměstském gymnáziu vypadaly tak, že kluci se učili programovat, a nám holkám učitel řekl, ať si otevřeme nějaký chatovací program a povídáme si s někým…

Tak vy jste exemplární příklad toho, jak by to fungovat nemělo. Vyrostla jsem taky na malém městě, ale učitel nás ve škole bral úplně rovnocenně s kluky. Možná proto, že jsme měli informatiku už v šesté třídě, kde se mezi kluky a holkami nedělá rozdíl, obě pohlaví mají stejný přístup k logickým úlohám, matematice. No ale potom se už ve školství v přístupu něco mění, když děti stárnou, to je pravda. Na semináři informatiky ve vyšším gymplu už jsem byla jediná holka. Ale nepřišla jsem si nějak zvláštní, jezdila jsem i na matematické olympiády. A měla jsem oporu v učitelkách informatiky, u nás to byly ženy. Navíc můj táta se živil jako ajťák, takže jsme byli jedna z prvních domácností, která měla doma počítač, a přišlo mi úplně přirozené na něm něco dělat.

Dita Přikrylová | Foto: Tchibo Blog

Ale to jste nebyla úplně typická středoškolačka v Česku…

Nebyla, no. U nás to bývá spíš tak, že když je kluk šikovný na matematiku, tak jde studovat právě třeba informatiku, a když je šikovná holka, jde taky na matematický obor, ale na pedagogickou nebo ekonomickou fakultu. Hodně holek, které skončily v IT, za to vděčí počítačovým hrám, hlavně The Sims. Byla to hra hodně holčičí, zaměřená na tvoření domácnosti, hodně dívek si pak k ní začalo kódovat vlastní doplňky. Ona je to obecně zajímavá statistika, která mi vychází našeho (Czechitas) průzkumu na 350 lidech: většina těch, kdo dnes pracují v českém IT, informatiku nestudovala. A kdo už ji studoval, uvádí jako velký zdroj motivace k podání přihlášky právě hraní her.

Z výzkumu Czechitas vyplývá, že počet žen v IT by zvýšila celková osvěta, narušení stereotypů a podpora výuky na školách nebo jinde.

Jak zvýšit počet žen v IT?

Vy se snažíte povědomí o ajťácích změnit, dostat do něj víc žen, zbořit stereotypy o tomto povolání. Jaké ty stereotypy podle vás ale jsou?

Když se řekne, že je někdo ajťák, tak většina stereotypů vykreslí obrázek kluků zavřených v tmavé místnosti, kteří dělají IT podporu nějaké velké firmě. Ale IT v posledních letech znamená něco úplně jiného, je to analýza ohromného objemu dat a testování neboli zkoumání aplikace, jak je funkční pro uživatele, což je celé hlavně o komunikaci s lidmi. Dneska je IT ve všech oborech, které si děti ke svému budoucímu povolání zvolí, od marketingu po medicínu: máme digitální marketing, bioinformatiku, kybernetiku v chemii, informatickou fyziku atd. atd.

Podle výzkumu Czechitas ženy volí nejčastěji tyto obory vzdělání v IT:

Než se tak rozhodly, byly pro ně největší překážkou:

Přitom tři čtvrtiny zástupců/kyň oslovených firem věří, že nábor uchazeček (a uchazečů) z jiných oborů do IT může být úspěšná. Důležitější než vystudování daného oboru jsou pro ně charakteristiky daného jednotlivce – zejména analytické myšlení, ochota a chuť se stále učit novým věcem. Některé firmy mají navíc vlastní zaškolovací proces, kterým musí všichni noví zaměstnanci projít, čímž zvyšují možnosti obsazení IT pozic a zároveň snižují znalostní rozdíly mezi nastupujícími zaměstnanci/kyněmi.

Jaká byla vaše motivace Czechitas před pěti lety založit?

Líbila se mi akce Rails Girls, kdy se pár desítek holek potkalo o víkendu a programovaly. Inspirovali jsme se s kamarády ve Finsku a rozhodli se to uspořádat i u nás. Žili jsme v naší malé brněnské startupové bublině (specifická skupina nadšenců kolem nových podnikatelských záměrů s investory, často v oblasti IT, pozn. red.). Mělo to velký úspěch. Zjistili jsme, že od víkendového kurzu se spousta holek odpíchla a rok věnovala samostudiu. Taky jsme přišli na to, že v IT firmách je velká poptávka po šikovných lidech a někde konkrétně po ženách, protože můžou přinést do týmu pestrost i nějakou jinou atmosféru, kulturu. A když se stalo, že opravdu několik kurzistek změnilo zaměstnání a začalo se živit v IT, dávalo nám smysl začít pořádat kurzy jako Czechitas soustavně, mít tisíce studentů ročně a s nadsázkou začít měnit svět.

A byla to volnočasová myšlenka a dobrodiní, nebo podnikatelský záměr, od kterého jste čekali, že vás uživí?

Totálně volnočas, já nastoupila do normální práce jako datová analytička a po večerech a víkendech jsme se věnovali neziskovce. Až jednoho dne, kdy mi došlo, že dělám dvojité směny, že jdu z práce do práce, jsem se rozhodla dát si na chvíli v tom regulérním zaměstnání neplacené volno na rok. Už je to pět let a nevrátila jsem se (smích). Získávali jsme postupně sponzory a víc a víc se rozšiřovali.

Dita Přikrylová | Foto: Tchibo Blog

Proč mají vlastně ženy potřebu mít oddělené kurzy IT?

Je to podobné jako třeba oddělené posilovny pro ženy. Je to místo pro lidi, kteří se bojí, že se na to vlastně nehodí, a nechtějí se případně tolik ztrapnit. Naše kurzy fungují podobně, dívky tam najdou skupinu s podobnou životní zkušeností, ač jim je různě od dvaceti do šedesáti: nikdy nestudovaly IT, mají touhu se učit, ale jdou na to úplně od začátku. V tomhle kolektivu se nebojí ptát na i zdánlivě banální otázky. Kdyby byly ve skupině s pokročilými muži, bojí se zeptat, ujede jim vlak a to je demotivační. Každá z nás se může přihlásit na vysokou školu, která se věnuje tradičnímu a formálnímu vzdělávání v IT, ale když se podíváte na čísla přihlášek, není to padesát na padesát ženy vs. muži.

Co vede ženy ke vstupu do IT?

Když jste před pěti lety státnicovala na Masarykově univerzitě, stály ženy za 11 procenty přihlášek. Dnes se to procento blíží dvacítce. Čekáte, že to někdy bude 50 na 50?

To ne. Ale čistě sociologicky, když jakákoli minorita překročí dvacet procent, začne se přirozeně, tedy bez nějaké snahy Czechitas nebo někoho jiného, zvyšovat. To mi už stačí.

A proč do toho ženy nejdou? Je to tedy stud?

Není to stud. Ale když jste jiná, tedy když jste jedna z mála žen mezi muži, vyžaduje to prostě větší odvahu se zeptat, přihlásit. Mnohem víc vystupujete z nějaké komfortní zóny nenápadnosti. Potřebujete mnohem víc kuráže. Další věc je, že tomu prostě holky tolik nerozumí, holky se od IT víc distancují, mají signály – přesně jak jste popisovala svého učitele – že pro holky se to nehodí. Nechápou, že svět se mění a základy IT už dneska musí mít každý, jinak mu hrozně ujíždí vlak.

První programátorky byly ženy


Svižně ovládaly psací stroje a měly matematické vzdělání. Ano, první programátorky byly ženy. Přestože je historici na dobových fotografiích dlouhá desetiletí považovali jen za modelky na okrasu, za druhé světové války šestice žen, Kay McNulty, Betty Jennings, Betty Snyder, Marlyn Meltzer, Fran Bilas a Ruth Lichterman, stvořila programovací jazyk pro úplně první elektronkový počítač.

V teoretické rovině byla ovšem první „ženou v IT“ už v první polovině 19. století hraběnka Ada z Lovelace, dcera básníka lorda Byrona, která popsala první algoritmus na světě zpracovatelný počítačem. Měla poměrně pohnutý osud, můžete si o něm přečíst třeba zde.

Jako matku všech vývojářů zase historici označují matematičku, informatičku a důstojnici námořnictva Spojených států Grace Hopper, která stvořila první kompilátor a stála u zrodu prvních programovacích jazyků.

Jaké jsou holky programátorky? Jsou jiné?

Říká se, podle kvanta kódu, který někdo analyzoval, že holky píšou čistší kód (zdrojové „DNA“ programů a aplikací, pozn. red.). Čtivý, lépe strukturovaný, kratší. Bezchybný. Možná jsou ženy víc pečlivé, svědomité. Ale takový kód zase trvá mnohem déle napsat. A když máte málo času, je to nevýhoda, není to černobílé. Holky jsou prostě spíš takové pečlivé jedničkářky, když se bavíme o programování. Na další typy pozic v IT, kde se hodně komunikuje například s klientem, se vyloženě víc hodí ženy, protože jsou většinou více komunikativní, empatické. Ale to samozřejmě zobecňujeme.

Zjištění z průzkumu Czechitas mezi zaměstnavateli


Výstupy průzkumu najdete na blogu Czechitas.

  • Za nejčastější příčinu nedostatku žen v IT oborech označovali zástupci/kyně vybraných společností celospolečenské předsudky a stereotypy. Jedná se velmi často o názory, že IT je svět, který patří mužům a ženy v něm nemohou být tak dobré jako muži. Zároveň podle zástupkyň/ců dotazovaných firem existuje ve společnosti obecně rozšířená mylná představa, že práce v IT je neatraktivní a nudná.
  • Mezi další zmiňované příčiny nedostatku žen v IT podle zástupců/kyň oslovených firem patří námi pracovně nazván „špatný systém vzdělávání“. Pod tímto pojmem měli dotazovaní zástupci/kyně firem na mysli především velký tlak na výuku matematických předmětů a informatiky, což podle nich dívky od těchto předmětů odrazuje. Zároveň upozorňovali, že v exaktních předmětech ve školách jsou stále upřednostňováni muži.
  • Respondenti/ky zapojených firem také uváděli mateřské/rodičovské jako jednu z příčin nedostatku žen v IT oborech. Důvodem je dle jejich názoru fakt, že ženy v tomto období často vyjdou z tempa a zároveň ztratí krok s rychle se měnícím prostředím IT. To vede k výslednému zaostávání jejich znalostí a schopností za aktuálními požadavky a nároky na aktuální pracovní pozice.
  • Nejméně často, ale přesto se při výzkumu ukazovaly tendence některých zástupců/kyň firem ke stereotypnímu uvažování při odpovědích na otázky, proč ženy v IT chybí. Ačkoli tíž respondenti/ky ve většině případů právě stereotypy ve společnosti uváděli jako důvod nedostatku žen v IT. Tendence sledujeme u dvou kategorií odpovědí, které jsme souhrnně nazvali „ženy nemají vrozené predispozice“ a „odpor žen k matematickým předmětům“.
    Nejvíce zástupců/kyň firem se shodlo na tom, že zapojení žen do IT týmů přináší především společenský benefit, protože se domnívají, že ženy vynikají v komunikačních dovednostech a mohou také přinést rovnováhu do převážně mužského kolektivu. Druhým nejčastěji zmiňovaným benefitem byla očekávaná pečlivost žen (očekávaný smysl pro detail a organizační schopnosti). Jako další benefit zástupci/kyně zapojených firem uváděli také jiný způsob myšlení žen, spočívající v jiné perspektivě nahlížení na řešení problémů.

Co by ženám pomohlo, aby se v technologiích cítily pracovně sebevědomější?

Podpora okolí. Máme hodně kurzistek, které vystudovaly jinou vysokou školu a až po ní se začaly učit programovat. Baví je to, ale čeká je dlouhá cesta. A bylo by super, kdyby je jejich okolí podpořilo, ačkoli stačilo by, i kdyby nedělalo nic: totiž nehodnotit je, neříkat věty typu „Ty jsi ženská, pro tebe se to nehodí“. Nám ženám často hodně záleží na tom, co si myslí okolí, proto třeba velmi nerady děláme chyby. Ale dělat chyby se zrovna v programování hodně hodí, naučíte se na tom potom při testování spoustu věcí. Druhá věc je image oboru, třeba když se podíváte na seriál typu IT Crowd, ten nám ženám moc nepomáhá. Chtělo by to víc a lépe představovat možnosti, které v IT pro ženy jsou. Je to extrémně flexibilní a kreativní práce, která se dá třeba skvěle kloubit s mateřstvím.

Máte na webu heslo „Dostáváme novou krev tam, kde je jí nejvíc potřeba“. Co přesně tím myslíte?

Věřím, že technologie jsou budoucnost všeho. A proto je důležité, aby se toho zúčastnily i ženy. A aby tu budoucnost aktivně utvářely. Vyvíjely aplikace, služby, odpovídaly na naše, holčičí potřeby.

Dita Přikrylová | Foto: Tchibo Blog

Dita Přikrylová


Dita Přikrylová (* 26. února 1989) je ředitelka neziskové organizace Czechitas, kterou v roce 2014 založila. Vystudovala Fakultu informatiky a Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala jako risk konzultant a datová analytička, ale po úspěchu kurzu programování webových aplikací Rails Girls se s kamarádkou rozhodla založit neziskovou organizaci Czechitas a v pořádání workshopů především pro ženy pokračovat. Jsou zaměřené na různé obory IT, například tvorbu webu (HTML/CSS), počítačovou grafiku, datovou analýzu i programování, konají se po několika městech v Česku. V září plánují otevřít v Brně Czechitas House, nové centrum celé organizace, a nabízet kurzy i pro rodiče a malé děti od tří let, v nichž by je postupně seznamovali s oborem – třeba prostřednictvím hraček, kterým se dají zadávat úkoly skrze algoritmy.

Čtěte také

Moje děti se učí, co samy chtějí. Krkavčí matka o unschoolingu
Moje děti se učí, co samy chtějí. Krkavč…21153
Až polovina lidí s depresemi se neléčí. Nevypusťte duši
Až polovina lidí s depresemi se neléčí. …11373
Čtení otvírá dveře do života. Naučme to děti
Čtení otvírá dveře do života. Naučme to …7891
Další články