Právě čtete

Autorka venkovních her: nápad může přijít, i když se zrovna staráte o děti

22793  
Sdílet: 

Autorka venkovních her: nápad může přijít, i když se zrovna staráte o děti

Dcera Alice Kavkové dostala jednou od své tety skákací gumu. Jenže ouha, jak že se to vlastně přes ni skákalo? Alice se poptávala všude možně, pak natočila návod a za dva týdny ho zhlédlo přes jeden a půl milionu lidí. Tehdy se zrodil podnikatelský nápad. Jak se Alici podniká při péči o děti? A dá se u nás takovým nápadem vlastně uživit?

13. 7. 2018 7 min. čtení Kristýna Kašpárková
Autorka venkovních her: nápad může přijít, i když se zrovna staráte o děti

Alice, vy jste byla redaktorka v televizi, váš manžel Martin novinář. To mi teda prozraďte, jak se člověk od zpráv přesune k vyrábění retro skákací gumy a proč?

Alice: Jednoduše, neseženete jinou práci. Totiž: sedm let jsem pracovala jako herečka v divadle, sedm let jako redaktorka v televizi a sedm let byla doma s dětmi, což byla mimochodem ta nejtěžší práce.

Když mi rodičovská dovolená skončila, potřebovala jsem sehnat něco na půl úvazku, abych se pořád mohla věnovat i rodině a mohla podpořit muže, který je u nás hlavní obstarávač peněz. Jenže ouha, ono nic pro mě nebylo.

A pak dcera dostala od mé sestry skákací gumu. S polským návodem staženým z internetu, který byl úplně k ničemu. Tím to celé začalo. Neuměly jsme totiž podle toho návodu skákat, a pořád jsem se snažila rozpomenout, jak ty sestavy byly. Všude jsme s sebou tu gumu tahaly, vybalila jsem ji třeba někde v hospodě a na všechny tam zakřičela: „Haló, nevíte někdo, jak se skáčou čtyřky?“ Hodně mi pomohly třeba učitelky ve školce. Já si všechno točila a postupně dávala dohromady návod…

Přehrát znovu

Když vyrobíte a nabídnete lidem něco, co jako děti milovali, už to dávno nemají, ale moc by to chtěli třeba pro své děti, máte napůl vyhráno.

Co byla ta věc, která vám řekla: Holka, tímhle by ses mohla živit?

Alice: Já už jsem tehdy měla blog Maminator.cz a k němu facebookovou stránku. Tam jsem ten návod vyvěsila a během dvou týdnů ho vidělo 1,6 milionu lidí! Tehdy mě napadlo, že když skákání přes gumu vyvolává takový zájem, mohla bych kolem toho zkusit něco rozjet.

Alice Kavková


Živila se jako divadelní herečka (Horácké divadlo v Jihlavě, pražská Palmovka či Řeznická) i redaktorka v televizi (zpravodajství TV Nova a Prima, novácké Střepiny a pořad Volejte Novu).
Na mateřské začala psát blog Maminator.cz a bloguje dodnes (přibyl nový blog podniKavka.cz). Pracuje na půlúvazku jako copywriterka a editorka. S manželem Martinem se seznámili před jedenácti lety, půl roku nato se vzali. Mají dvě děti, Bertu (8 let) a Jáchyma (6 let).

Myslíte, že stačí jenom nabídnout zajímavý produkt?

Když vyrobíte a nabídnete lidem něco, co jako děti milovali, už to dávno nemají, ale moc by to chtěli třeba pro své děti, máte napůl vyhráno. Gumu mohl mít z galanterky každý, ale návod v podstatě neexistoval a nikdo si už moc nepamatoval, jak se to skáče. Navíc retro je in. Takže naše Pruženka s vymazleným návodem a v designovém balení byla od první chvíle hit.

Vypadá to jako legrace, ale dát do kupy sestavy a hlavně pak vymyslet, jak skákání schematicky nakreslit, aby tomu každý rozuměl, trvalo 3 měsíce.

Všichni jsme nejdřív mysleli, že je to spíš fór než byznys, že vyrobíme pár kusů a bude to prostě hezký. Jen můj muž říkal: Jen počkej, to je podnikatelský rozjezd. A měl pravdu, už na Vánoce jsme měli asi čtrnáct brigádníků.

Teď už to můžete zhodnotit s dvouletým odstupem a nabídkou více her. Jak poznáte, který nápad je TEN správný?

Alice: Začali jsme se třemi sty Pruženkami a doteď jsme jich prodali asi pět tisíc. Je to nejúspěšnější z našich her. Že je to tahoun, poznáte i tak, že to začne napodobovat konkurence. Na trhu bylo a je asi patnáct firem, co skákací gumy zkusily prodávat taky, většinou z dovozu. Kdo nás opravdu kopíroval, po těch jsme skočili s naší právničkou.

Martin: Ale je to hra, kterou jsme sami nevymysleli, takže samozřejmě pořád přichází noví konkurenti. Je to pochopitelné, jen nás nesmí kopírovat. My se vždycky snažili každou hru udělat tak, aby se hlavně líbila nám. Konkurenti naopak mnohdy jen chtěli vydělat na úspěchu. A třeba dělali gumu tak krátkou, že se s ní skákat nedalo. Bylo znát, že to ani nezkusili. Naopak z konkurenčních, ale hezky udělaných, máme radost.

Alice: A i kvůli té konkurenci vznikly 4 Kavky a začali jsme vyrábět další hry. Došlo nám, že jen o skákací gumě živi nebudeme.

Z dětství si pamatuju, že gumu kluci skákali jen pod pohrůžkou ohrožení života, ale dneska je to úplně univerzální zábava.

Říkáte o sobě, že obnovujte vyhaslou slávu retro her. Jak takové kutání v historii a rozšiřování portfolia vypadá?

Martin: Všechny ostatní hry vznikly loni. Řekli jsme si, že guma je spíš taková holčičí a uděláme i něco pro kluky, a napadl nás Kuličník. Sehnali jsme pána, co vyrábí klasické hliněné kuličky, ručně barvené, asi posledního v republice. Uvažoval, že s tím skončí, ale když jsme mu pak zadali objednávku na sto kilo, asi to přehodnotil (smích).

Mimochodem, k tomu rozdělení na kluky a holky, z dětství si pamatuju, že gumu kluci skákali jen pod pohrůžkou ohrožení života, ale dneska je to úplně univerzální zábava. A skáčou ji děti i dospělí, kdekoli ji vytáhneme, každý to chce zkusit.

Martin Kavka, manžel Alice


Pracoval jako sportovní novinář, dnes je textař na volné noze. Pomáhal zakládat deník Sport.cz a také byl, jak sám říká, u jednoho z nejúspěšnějších českých fuck-upů: projektu Líbím se ti, sociální sítě, která měla slušně našlápnuto – dokud nepřišel Facebook. Kromě her piplá i webový slovník Čeština 2.0 plný slangových a neformálních výrazů. Jeho nejoblíbenějším slovem z něj je „pakňák“, nejnenáviděnějším naopak „fejsíček“. Chystá se vydat slovník knižně.

Alice: Pak jsme se setkali s Milošem Zapletalem, což je guru českých her, napsal o nich spoustu knih. Je to strašně vitální 86letý pán, který nám o starých hrách vyprávěl. Pak přišly Cézarky, potřebovali jsme nějaké kostkové hry ke stolu a na cesty. Ale děti na ně byly moc malé, a tak vznikly karty Žralovci.

Chtěli jsme, aby v jednom balíčku bylo několik her, aby to děti zabavilo na dlouhou dobu. Žralovci už jsou odklon od retro her, už jsme je vymysleli my. A teď máme další dítě, píšeme online magazín nejen o retro hrách, kde je už 70 článků, spousta videí, rady, návody, historie her. A máme spadeno i na další hry, jen musíme našetřit peníze na počáteční investice.

A ty jsou velké? Jak se dá výrobou her živit?

Alice: No mohli bychom mít asi mnohem větší byt, kdybychom nevyráběli hry (smích). Už jsme v tom protočili tak milion. Na začátku desítky a loni k tomu stovky tisíc, ty splácíme a co z podnikání zbude, vracíme zpátky do rozvoje.

Hry by si na sebe vydělaly, ale do toho musíte platit za ochranné známky, právníky, ilustrace a podobně.

Tím, že my to prostě chceme hezké a taky chceme všem spolupracovníkům slušně zaplatit, nejsou náklady zrovna malé. Máme všechny grafiky, ajťáky, ilustrátory a další pomocníky z Česka, kvalitní materiály taky, nevyrábíme v milionech kusů, to bývá dražší než velkovýroba odněkud z Číny.

Martin: Ale pozor, my máme docela velký byt, skladujeme tu třeba před Vánoci sto kilo kuliček v ložnici nebo pět tisíc kostiček a deset kilometrů nastříhaných gum leží všude možně. My měli štěstí na takzvané FFF financování (family, friends and fools – v překladu rodina, přátelé a blázniví nadšenci), ti nám vždycky helfli.

4 Kavky


Společný projekt Alice a Martina Kavkových. Oprašují pozapomenuté hry a vdechují jim nový život – v hezky ilustrovaném kabátku a opatřené srozumitelným návodem. Můžete si zaskákat gumu Pruženku, cvrnkat kuličky s Kuličníkem, házet kostkami Cézarkami nebo zahrát osm různých her s kartami Žralovci. 4 Kavky mají vlastní online magazín o hrách a hraní.

Alice: Nicméně 4 Kavky jsou pro mě jako půlúvazek a vyjde to šul nul. Hry by si na sebe vydělaly, ale do toho musíte platit za ochranné známky, právníky, ilustrace a podobně, a to je nákladné a to teprve splácíme. Žralovci se podle mě splatí až za tři roky. I proto jsem přijala nabídku a mám druhý půlúvazek, dělám copywriterku a editorku. Z něčeho se to podnikání zaplatit musí (smích).

Lidé nám občas vytýkají, že jsou naše hry drahé, ale ony jsou vlastně vzhledem k nákladům na ně hrozně levné, a to jen díky tomu, že je vyrábíme v obrovském množství. Ale máme tím pádem hry na skladě doma a leží v nich statisíce.

Umí dnešní děti vlastně vůbec skákat? Nemyslím gumu, ale obecně.

Martin: No právě! Zjistili jsme, že moc ne. Když jsme po dětech chtěli, aby skočily snožmo, vůbec nechápaly, co to říkáme. I proto občas děláme různé workshopy a školy skákání na akcích, abychom děti rozhýbali.

Alice: Naše generace skáče výborně, kdekoli vytáhnu gumy, každý se chce přidat, ale děti se to musí naučit. Ale za to můžou i rodiče. Píšou na Facebooku, že dnešní generace jen kouká do monitoru. A já hned na ně: Tak vemte gumu a jděte ven, uvidíte, že budou nadšení. A bývají.

Měla jsem připravenou otázku, zda svoje hry sami stále hrajete. Ale tuším, že vy skáčete úplně všude, co?

Alice: Jo (smích). Furt. Skákali jsme ve 103. patře mrakodrapu v Chicagu, v poušti, na pláži u moře. Já to taky přece potřebuju vyfotit na ty naše sociální sítě, žejo.

Martin: A naše karty hrajeme taky často, třeba v čekárně u doktora nebo ve vlaku.

Pomýšlíte i na trh mimo Česko?

Martin: Původně jsme si pomýšleli, ale administrativně a právně se nám nakonec moc nechce. Myslím, že tohle je potřeba si vždycky dobře promyslet, jestli to za to člověku stojí, expanze se neudělá sama. Na polovinu her máme návody přeložené do angličtiny a občas hry někdo z Česka vyveze jako dárek, ale vyloženě na trh do zahraničí teď nemíříme. Přijde mi, že je v Česku ještě hodně lidí, kteří o nás nevědí a které můžeme oslovit. I Miloš Zapletal nám při setkání vyloženě kladl na srdce, ať tradici her nenecháme umřít. Byla by to škoda. Cítíme, že furt máme co říct a máme spoustu práce tady.

Čtěte také

Máma youtuberky Momy: Ustála nenávistné komentáře, jsem na ni pyšná
Máma youtuberky Momy: Ustála nenávistné …3825
Tábor děláme jinak než před dvaceti lety, jinak by to děti nebavilo
Tábor děláme jinak než před dvaceti lety…10763
Peče od třinácti – a třeba i pro šest set lidí
Peče od třinácti – a třeba i pro šest se…6510
Další články