Jak moc složité je vlastně v dnešní době zaujmout děti?
Je to stejné, jako to bylo dřív. Děti se pořád chtějí bavit, a když jim poskytnete zajímavý program, tak se bavit budou. Stejně tak budou dělat lumpárny, když jim na ně dáte prostor.
Takže se děti za třeba 20 let nijak nezměnily?
Já to tak úplně nevnímám. Nicméně jedna věc tu je. Když to porovnám, tak obecně asi děti nejsou zvyklé trávit tolik času venku. Chodí na kroužky a sport, ale jinak jsou spíš doma. Když to vezmu podle svých dětí, pro ně je největší trest, když jim řeknu, že půjdou na hodinu ven. Na druhou stranu, pak je to baví. Ale samy by nešly.
Na táborech se to nějak projevuje? Co třeba program?
My jsme dřív samozřejmě dělali tábor klasicky, to znamená včetně celotáborovek. Ale pak se jednou hodilo to udělat jinak a už jsme u toho vydrželi. Dneska dáváme dětem možnost si poskládat program tak, jak samy chtějí.
Praktické tipy: jak poznat, že dítě tábor zvládne?
- Základní kritérium je věk. Většina dětí může odjet v šesti letech a zvládne vše bez problémů. Ale je to stejné jako se školou, někdy je občas lepší počkat. Čím ale později, tím hůř pak dítě můžete přesvědčovat, že by mělo jet.
- Důležitá je samostatnost a to, zda se o sebe dítě umí postarat – obléknout, obout, umýt a vědět, co a jak na záchodě.
- Je dítě spokojené v kolektivu jiných dětí? Má-li pár kamarádů ve školce, škole nebo sousedství, tak tábor jistě zvládne.
- Jak dítě reaguje na požadavky dospělých, kteří jsou v nadřízené pozici (rodiče, učitel ve škole)? Z občasného „selhání“ si nemusíte dělat těžkou hlavu, časté konflikty by mohly být na závadu.
- Má v noci klidný spánek? Pokud se v noci nebudí a spí celou noc bez nočních můr, neměl by na táboře být žádný problém.
- Zvládá nové požadavky? Důležité je, aby se dítě umělo přizpůsobit změně a zvládat situace, na které není zvyklé.
- S tím souvisí, zda si umí říct o pomoc, když ji potřebuje. Pokud ano, můžete být zase o něco klidnější.
- Zvažte také, zda je dítě náladové? Každý den nemusíme být ve formě, ale jestli se dítě často vzepře nebo se neumí ovládnout, mohl by to na táboře být problém.
- A konečně, výhra je, když je dítě zvídavé. Pokud se pídí po nových zážitcích, poznává nové kamarády a vyhledává nové zkušenosti, máte vyhráno. Není těžké jej přesvědčit, aby odjelo na tábor, a určitě si jej užije.
Takže děti rozhodují o tom, co se bude dělat?
Ano, každý má na výběr. Když dneska děti něco nebaví, tak to prostě dělat nebudou a dají vám to najevo. Takhle mají možnost si zvolit, co budou dělat, vyberou si, jestli chtějí hrát paintball nebo tančit streetdance, a funguje to. Děti to rozhodně oceňují víc než program pro všechny, který jednoduše nebyl pro všechny.
A konkrétně tedy s dětmi děláte co?
Jednoduše to, co mají rády, co je populární, ale také to, k čemu se normálně možná nedostaly. Paintball, cheerleading, wakeboarding, lezení po stěně, slackline. Ale třeba taky divadlo nebo náročnější věci jako survival. Můžou si ale vybrat třeba taky šachy.
Každopádně, pro třeba dvanáctiletého kluka jde o zajímavější aktivity než třeba tematická hra na kouzelníky. Ono nemá cenu dětem něco vnucovat. A zase, děti se nesmí nudit, jinak si vymyslí vlastní zábavu, a to samozřejmě kolikrát není úplně dobře.
Co vlastně ty lumpárny? Mám na mysli kouření, alkohol a samozřejmě sex. Děje se to?
U nás jsem si jistý, že se nekouří. Ani nepije. Samozřejmě u těch starších se třeba pití občas stane. Ale většinou kolektivně. Co se týče intimních věcí, přijde mi, že jsou odpovědnější než dřív.
To znamená, že se to neděje?
Já jsem na tábory jako dítě jezdil a dělo se to, takže bych se divil, pokud by se to najednou nedělo. Ale myslím si, že děti dneska vnímají sex jako vážnou věc. Sice se během tábora stihnou zamilovat i několikrát, určitě tam dochází k nějakému stupni intimity, ale nemyslím si, že to překračuje hranice, které by končily třeba těhotenstvím. V tomhle mi zkrátka přijde současná generace podstatně odpovědnější, než jsme byli my.
Jak do tábora a zábavy dětí vstoupily moderní technologie, třeba telefony?
Nejde jen o telefony. Telefon je dneska v podstatě počítač a hlavně pro starší děti už je to pak i na táboře řekněme součást osobnosti, které se těžko vzdávají. V reálu je to až úsměvný. Pamatuju si, že jeden oddíl šel na vycházku, a hned jak se došlo do lesa, tak si osm dětí vytáhlo mobily a cvakalo…
Dá se to řešit? Dovedu si představit, že chcete hrát hru a děti jen přemýšlí, jak se někde zašít a pustit si messenger, protože to takhle dělají i doma.
Jednoduše. Mobily jsme zakázali. Na tábor si je děti vůbec brát nesmí, bez výjimky. Loni jsme tohle opatření poprvé vyzkoušeli a úplně v pohodě.
Děti byly stresované jen ten první moment. Samy to hodnotily tak, že jim to nevadí a že si zvykly. Ve volných chvílích, kdy by normálně byly přilepené k telefonu, hrály karty nebo si povídaly.
My je nepřinutíme, aby přestaly používat mobily, ale těch 14 dní mají možnost užít si tábor a všechny aktivity naplno. Navíc nejsou pod permanentní kontrolou rodičů…
Na druhou stranu, pro rodiče je telefon jistá forma kontroly, kterou považují za důležitou…
Bohužel ve většině případů jde o nemístnou a hlavně zbytečnou kontrolu! Od dětí se často vyžaduje pravidelný report – zavolat přesně v pět a podrobně referovat, co se dělo, případně přes telefon všechno okamžitě řešit.
Jenže první věc je ta, že děti si často vymýšlí a to, co může rodičům připadat jako problém, je běžná věc. Když si vezmete třeba stýskání. Děcko je 98 % času úplně v pohodě a smutno mu je jen před spaním. Samozřejmě na rodiče to působí, jakože danou věc musí okamžitě řešit a třeba rovnou přijet. Ale je to jen na škodu.
Rodiče musí mít každopádně důvěru, že pokud by se něco stalo, zavoláme.
A mají rodiče tedy o děti větší strach?
Samozřejmě že mají, a je to pochopitelné. U spousty z nich se navíc stává, že moc nechápou, že tam s námi není jenom jejich dítě, a přijde jim, že naše péče není dostatečná. To je samozřejmě nesmysl.
Ze své podstaty tábor není individuální, ale funguje kolektivně, nedá se přizpůsobovat každému vrtochu, který má dítě nebo rodič.
Je vlastně nějaký způsob, jak děti na tábor připravit?
Určitě. To se týká hlavně těch nejmenších.
První věc je vybrat tábor společně, aby ho to bavilo.
U těch nejmenších pak platí, že by mělo ideálně vyzkoušet přespání u kamaráda bez rodičů. Fůra dětí nikdy nic takového nezažila.
A fajn také je udělat z přípravy, třeba nákupu věcí na tábor, dobrodružství a zábavu.
Je něco, čemu by se rodič měl 100% vyhnout?
Jde hlavně o komunikaci mezi rodičem a dítětem. Rodič by měl především jasně říct, že si přeje, aby dítě jelo.
Vůbec to nejhorší, co se může stát, je, že dáte dítěti mobil s tím, že když se mu nebude na táboře líbit, může zavolat a přijedete si pro něj. To je v podstatě zpáteční jízdenka. Rodič by i v případě tábora měl fungovat jako autorita, která rozhoduje o tom, co bude.
Spousta lidí bere tábory jako takovou výplň na prázdniny. Vidíte v táborech vy nějakou výchovnou roli? Proč by děti vlastně měly jezdit na tábor?
My dítě samozřejmě nepřevychováme za týden nebo dva. Ale ono se toho právě na táboře spoustu naučí. Třeba samostatnost nebo žít v kolektivu. Přeneseně mu to pak pomůže i v dalším životě, až jednou odjede třeba studovat někam ven.
Ti chytří rodiče vědí, že tábor neznamená, že se děti naučí střílet ze vzduchovky, ale že se naučí něco, co doma nenajdou. Osobně to beru jako součást výchovy, která je důležitá.
Alexandr Hupcej
Alexandr Hupcej dělá tábory, jak sám říká, snad od narození. Nejdříve jako doplněk k práci a teď už jako své zaměstnání pořádá Letní tábory OKO. Ročně se stará o zábavu dvou tisícům dětem, přičemž doma má dalších pět.
