Právě čtete

Odměňovat děti, nebo neodměňovat?

4078  
Sdílet: 

Odměňovat děti, nebo neodměňovat?

Ve výchově, podobně jako ve výživě, se pohybujeme od extrému k extrému. Před mnoha lety se říkalo „Škoda každé rány, která padne vedle.“ Pak další léta platil imperativ chválení, i když v podstatě nebylo za co. I ten se však ukázal jako nefunkční. Děti sice pro odměny udělají i to, co nechtějí, ale nejsou šťastné. Štěstí totiž mohou nalézt jen v činnostech, které dělají s chutí. Fyzické tresty jsou snad dnes již překonané, podívejme se tedy blíže na odměny a odměňování.

22. 6. 2016 5 min. čtení Kamila Šemberová
Odměňovat děti, nebo neodměňovat?

Co to vlastně je pochvala?

Zamysleli jste se někdy nad tím, co znamená pochvala a co vyjadřujete pochválením? Ten, kdo chválí, se staví do role arbitra, je jakoby nadřazený a určuje, co je správné (a zaslouží si pochvalu), a co nikoliv. Chytré dítě vycítí, že je hodnoceno a posuzováno. Velmi rychle získá pocit, že pochvala je něco, co stojí za to si zasloužit (nebo také naschvál nezasloužit). Čili důležitý není proces, činnost, ale výsledek. Děti závislé na získání odměny nechtějí nic zkoušet, hrají tzv. na jistotu. Postupně jsou čím dál méně motivované, čím dál tím méně spokojené samy se sebou a čím dál tím závislejší na mínění ostatních.

Tchibo_pokojik-15

Jak na to?

Je propastný rozdíl mezi oceněním a uznáním a pochvalou. Udílením pochvaly se svým protějškem manipulujete, když vyjadřujete uznání, motivujete ho k dalšímu seberozvoji a iniciativě. Děti bychom měli povzbuzovat, dávat najevo radost a lásku, kterou k nim cítíme, oslavovat všechny jejich pokroky. Prostě se je snažte „přistihnout“ při něčem, za co je můžete ocenit, nikoliv čokoládou nebo bonbonem, ale tím, že si popovídáte o tom, jak jim daná činnost šla, co je na ní bavilo atd.

Chce to trochu cviku – jak a co kdy říkáte, co tím chcete vyjádřit. Pokud jste skutečně hrdí, že se dítě něco naučilo, z čeho má radost, jste na správné cestě. Těšíte se z jeho bytosti, která je jedinečná, a nesnažíte se je přimět, aby udělalo radost vám, aby bylo dle vašich představ. Děti bychom měli povzbuzovat, ale přílišná chvála škodí, protože vede k tomu, že dítě nechce zkoušet nic nového, aby si nezkazilo reputaci.

Tchibo_pokojik-1

Je třeba zavrhnout odměny?

Odměny lze krátkodobě použít k tomu, abychom dítě přiměli k tomu, aby dělalo to, co nechce udělat samo od sebe. Ale jen na krátkou dobu. Z dlouhodobého hlediska bychom je neměli slibovat dopředu, ani by neměly být stanoveny za konkrétní činnosti. Takové odměňování je nevhodné, protože dítě se postupně soustředí jen na jediný cíl – získat odměnu. Pokud mu například slíbíme za každou jedničku pětikorunu, sice se pravděpodobně zlepší jeho školní výsledky, ale nikoliv proto, že by ho učivo zajímalo, ale půjde jen po těch aktivitách, za něž může získat jedničky s co nejmenším úsilím.

Úsilí a zaujatost pro věc jsou ale v životě velmi důležité. Když totiž za určitou činnost dítě odměníme, dáváme mu tím najevo, že činnost samotná za moc nestojí, když je třeba ji dělat jen za čokoládu či bonbon. Pro mnoho rodičů jsou nejoblíbenější „malou odměnou“ sladkosti. Zde je potřeba opatrnosti, lízátko občas asi nijak závažně zuby nepoškodí, neměla by to však být každodenní záležitost. Vždyť odměnou mohou být například i různé společné činnosti či aktivity, např. návštěva kina, výlet, návštěva zoo, večer deskových her atd.

Tchibo_pokojik-6

Umožněte dítěti radovat se z vlastních úspěchů

Děti se rodí s obrovskou touhou se učit a zdolávat překážky (jen si vzpomeňte, když se učily chodit, kolikrát vstaly, spadly, znovu vstaly a tak pořád dokola, dokud nechodily jistě). Už malé děti mají ohromnou chuť se něco naučit a tato radost ze sebe samého je základem vytrvalosti a chuti do dalšího učení. Dítě můžeme povzbudit větou: „Jak se ti to líbilo?“ nebo „To je báječná hra, viď, už ti to krásně jde.“ či „Jsem moc ráda, že se ti to líbí.“ atd. I velmi malé děti (zhruba od 1,5 roku) mají velkou touhu vám vyjít vstříc.

Velká část konfliktů plyne z nedorozumění, dítě se nechce jít oblékat, protože si potřebuje dostavět domeček ze stavebnice. Když mu hru přerušíte s tím, že už mělo být dávno u dveří, eventuálně ho ještě zkorumpujete bonbonem ve chvíli, kdy brečí, je z celé situace totálně zmatené a pro příště se z ní nemůže poučit, ani kdyby chtělo. Autorka bestselleru Dítě… A co teď? (i knihy A dost! Francouzské děti nedělají scény) Pamela Druckermanová říká, že francouzští rodiče věří, že děti si nebudují sebevědomí na základě neúnavného zjišťování, že si vedou dobře, ale tím, že se pouštějí do nových věcí úplně samostatně a zvládají je.

Hodnocení sebe sama

Naučte dítě již od velmi útlého věku chápat vlastní pocity a sledovat své pokroky. Např. „Jak se ti líbí, co jsi postavila?“, „Jaké to bylo – nakreslit celou zoologickou zahradu?“ nebo „Jak sis vybrala zvířata do obrázku?“ atd. Nic tak nepodpoří sebeúctu dítěte jako vážně míněný zájem dospělých. Vždy se vyjadřujte k chování, ne k člověku. Čili místo „Ty jsi ale šikovný malíř“ raději „ten obrázek se ti moc povedl, viď?“. Buďte konkrétní, věnujte dítěti pozornost, dítě vše registruje a váš opravdový zájem ocení. Věnujte pár minut tomu, že si o nakresleném obrázku s dítětem promluvíte, zjistíte, proč ho nakreslilo, proč ho nakreslilo takhle, co při tom cítilo atd. I velmi malé dítě chápe, že mamince pomohlo tím, že si v klidu kreslilo u stolu, zatímco ona pro ně uvařila oběd. Jen je potřeba tuto skutečnost verbalizovat.

Tchibo_pokojik-14

Poslušné dítě není výhra!

Jakmile se děti naučí dostávat odměny, dělají vše proto, aby se zavděčily a proud odměn neustal. Když nejste nablízku, nemá dítě kdo pochválit a dítě nemá motivaci se o něco snažit. Problém může nastat i později, neboť poslušný teenager už nebude poslouchat vás, ale třeba vůdce party. Poslušný dospělý nebude umět přijmout zodpovědnost a nebude mít na věci vlastní názor. Kdežto dítě vychované s respektem k vlastní osobnosti bude umět přijmout zodpovědnost, respektovat ostatní, rozhodovat se atd.

Zlatá pravidla

Chovejte se k dětem jako k dospělým, jsou to vaši partneři. Berte je vážně, povídejte si s nimi, jejich pocity jsou velice důležité. Dítě neuplácejte, už vůbec ne v situacích, kdy se dítě vzteká, zlobí a aby se ukáznilo, dostane bonbon či čokoládu. Pokud to čas jen trochu dovolí (pokud začnete tuto metodu praktikovat konzistentně, nastane tato situace čím dál častěji), pokuste se pochopit chování a jednání dítěte a snažte se, aby ono pochopilo vás.

Dítě zajímá, jak se cítíte a proč vyžadujete to, co vyžadujete. Nedorozumění často vznikají zbytečně z nepochopení jedné či druhé strany konfliktu, řešení by mělo být přijatelné pro obě strany. Dětem věnujte pozornost, oceňte jejich dobrou vůli i jejich výrobky či výsledky, ale nikoliv plošně (za jedničku pětikorunu). Kouzelná slovíčka děkuji, prosím a dobré ráno platí pro všechny, i pro vás.

Tchibo_pokojik-8

Čtěte také

Proč je kojení důležité
Proč je kojení důležité13616
Čím potěšit děti nejen na dětský den
Čím potěšit děti nejen na dětský de…3520
Šlehačkový nanuk s jogurtem a indiánskou borůvkou
Šlehačkový nanuk s jogurtem a indiánskou…41045
Další články