Sobeckost je u malých dětí normální
U jedináčků a prvorozených dětí budete muset vyvinout více námahy, ale ani druhorozeným dětem či dětem s více sourozenci se tento problém nevyhýbá. Sobeckost je u dětí do tří let naprosto přirozená, nic jiného než samy sebe a vlastní potřeby si totiž neuvědomují. Malé dítě si vytváří vazbu k lidem i věcem a tato schopnost napomáhá vývoji emocionálně zdravé osobnosti. Záleží samozřejmě na temperamentu, některé děti řeší takové situace hlasitým křikem a záchvaty vzteku, jiné jsou klidnější, i když ani jim to není příjemné. Teprve čtyřleté dítě dokáže odsunout alespoň na chvíli své vlastní potřeby a vzdát se něčeho ve prospěch druhého. Aby tak mohlo učinit, je potřeba je naučit vcítit se do druhého člověka. Teprve o pár let později děti pochopí pojem spravedlnosti a kompromisu tak, jak je chápeme my.
Rezignovat? Ne!
Znamená to, že máme rezignovat a počkat, až vyrostou? V žádném případě, princip spravedlnosti a rovnosti bychom jim měli vštěpovat již odmalička. „Tenhle kousek čokolády je pro tebe a ten druhý pro brášku, teď se bude chvíli houpat Helenka, pak zase ty.“ Dítě (zejména to starší v rodině) by nikdy nemělo mít pocit, že se na jeho přání a potřeby nebere ohled. Někdy jsou kompromisy obtížné, zejména u věcí, které nejdou dost dobře rozdělit, ale i zde pomůže rodičovská diplomacie a snaha o to, aby děti samy, pokud možno v klidu, vyjádřily svá přání a dospěly k dohodě. Spíš totiž dodrží rozhodnutí, která učinily samy.
Trénink dělá mistra
Již velmi malé dítě chápe, že si nemůže brát věci bez dovolení. Chce to jen trochu trpělivosti a důslednosti, aby se dítě naučilo, že některé typy chování jsou žádoucí a některé jsou nevhodné. Samozřejmě za žádoucí chování dítě chválíme, čímž je upevňujeme. Ideální je, pokud místo: „Ty jsi ale hodná holčička,“ řekneme: „Vidíš, jakou má Hanička radost, že se může chvíli povozit na tříkolce.“ Velmi důležité je také si o pocitech povídat – svých i těch druhých. Čím častěji to děláme, tím je větší šance, že se dítě bude chovat empatičtěji, čili bude mít méně konfliktů s kamarády a spolužáky. A bude v životě mnohem spokojenější. Často totiž bez tohoto „tréninku“ vůbec netuší, že svým chováním někomu ubližuje. Nevyzná se samo v sobě, tak jak by mohlo vědět, co si myslí a jak se cítí druzí?
Nechte to na nich (když to jde)
Pokud je spor v civilizovaných mezích, nechte děti, aby si své spory vyřešily samy. Teprve ve chvíli, kdy už je situace nebezpečná a děti by si mohly ublížit, se do toho vložte a pomozte jim situaci vyřešit, případně odveďte pozornost dítěte k něčemu jinému. Dítě nenuťte násilím k vydání věci, v takovém případě ji bude jen urputněji bránit, protože je zahnané do kouta a vlastně nemá jinou možnost, jak si „zachovat tvář“. Sledujte, jak se vaše dítě chová ve skupině dětí. Pokud si uzurpuje všechny hračky pro sebe, mělo by se dozvědět, že kvůli tomuhle chování si s ním děti nebudou chtít hrát. Pokud je většinou oběť, mělo by se naučit říkat „ne“. Ke změnám v chování může dojít jen díky vašemu trpělivému vedení a vysvětlování. Rozmluvu na téma dělení si nechte na chvíli, kdy je klid a kdy si o všem můžete popovídat bez emocí.
Největší chyby rodičů
- Neberte dítěti nic násilím. Svou agresivitou ho inspirujete jen k agresivitě. Vy jste nejdůležitější člověk v životě dítěte, můžete ho tedy naučit, že sdílet lze i bez násilí.
- Nenuťte starší dítě, aby se dělilo s mladším. Mladší děti bývají sociálně velice zdatné a velmi rychle dokáží zjistit, že rodiče jim vše dovolí, jen aby byl doma klid, čehož pak zdatně zneužívají.
- Nepřecházejte konflikty mezi dětmi beze slov. Omluvte se za něj, i když víte, že dítě v tomto věku ještě není dostatečně zralé na to, aby se nechovalo sobecky.
- Buďte realisté, sdílení a dělení je klíčová dovednost, její procvičení trvá dlouho, na cestě vás budou provázet úspěchy i pády. S trochou trpělivosti a spoustou lásky můžete dítě naučit dovednost, kterou bude používat celý svůj život.
Sáhněte si do svědomí
Katka Králová ze serveru Nevýchova radí rodičům zamyslet se sami nad sebou. Opravdu půjčujete rádi svoje věci (ty, na kterých vám záleží)? Máte radost z půjčování věcí cizím lidem? Když si naprosto upřímně odpovíte na tyto otázky a zkusíte se vžít do svého dítěte, lépe pochopíte, proč nechce půjčit hračku někomu, kdo je naprosto cizí, nebo o kom ví, že věci často rozbije.
Zlaté pravidlo výchovy
Takže i zde platí královské pravidlo výchovy – děti se učí tím, co děláme, ne tím, co jim říkáme. Pokud tedy z půjčování věcí uděláme příjemnou chvíli – „Půjčila jsem babičce svou novou knihu, až ji přečte, tak nám ji vrátí“ – dítě se naučí, že je pro vás dělení se o věci naprosto přirozené. Naopak pokud mu vytrhnete z ruky svůj mobilní telefon, peněženku či klíče se slovy:„To je moje, na to nesahej“, těžko můžete čekat, že se bude chovat jinak než vy. Dítě v takovém případě vidí, že „vaše“ věci jsou jen vaše, na ty se nesahá, ale „jeho“věci se mohou půjčovat i cizím dětem, které vůbec nezná. To je z jeho pohledu silně matoucí.
Jak na to?
- Půjčujete-li něco cizím lidem, udělejte to před dítětem a s radostí.
- Půjčujte věci i svým dětem, tedy dejte jim je na chvíli prohlédnout, ale samozřejmě jim řekněte, jak moc je pro vás ta věc cenná a jak vám záleží na tom, aby se nerozbila. Dítě mějte pod dohledem a předejděte možnému zničení.
- Nenuťte své dítě dělit se o vše (vy byste také nikomu nepůjčili svůj snubní prsten či drahocenný servis po prababičce).
Americký guru výchovy dětí – pediatr dr. William Sears, autor více než třiceti knih o výchově známých jako Searsova výchovná knihovna říká, že děti nemohou odolat novým hračkám. Pokud má tedy vaše dítě problém se rozdělit, domluvte se s rodiči jeho kamarádů, že na návštěvu přinesou i jejich hračky. Děti se o ně snáze podělí, protože za to, aby si mohly hrát s těmi novými od kamarádů, se rády na chvíli vzdají těch svých. Pokud i tak dochází k dohadům, zkuste budík. Když po uplynutí určité doby zazvoní, děti si hračku vymění, tedy o ni nepřijdou napořád. Velmi malé dítě si totiž vůbec nedokáže představit, že něco, co pustí z ruky, dostane zase zpátky. To je potřeba mnohokrát vyzkoušet, aby mělo tuto zkušenost zažitou.
